-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, zajímalo by mě proč Olga Hepnarová zabíjela lidi na Strossmajerově náměstí? Co jí k tomu vedlo?
Jakou trpěla nemocí? Bylo možné jí od činu odvrátit , nějak jí pomoci? Bylo možné jí léčit a vyléčit? A proč dostala trest smrti? Bylo to správné? A bylo by možné jí pomoci v dnešní době s vyspělejší psychologií a psychiatrií? Neměla místo na šibenici skončit v léčebně? Jak vnímala případ Hepnarové tehdejší medicína a jak jí vnímá dnes?
Dobrý den.
Případu Olgy Hepnarové byla věnována řada článků, dokumentů i zpracování v podobě celovečerního filmu. https://www.csfd.cz/film/316579-ja-olga-hepnarova/prehled/
Možná více informací se dozvíte z dokumentu, který je dostupný online: https://www.youtube.com/watch?v=slZde_otOg4
Podrobné stránky o případu:
http://www.pantharei.estranky.cz/
O případu Olgy Hepnarové také vzniklo několik knih:
Roman Cílek se ve své knize pokouší zmapovat Olžin životní příběh, pochopit její uvažování a odkrýt pozadí a motiv jejího činu. Předkládá čtenářům její vlastní výpovědi z průběhu soudního procesu a konfrontuje je s pohledy rodičů, sestry, přítele, spolupracovníků i náhodných známých. Kniha obsahuje i posudky psychologů a psychiatrů, kteří se dívčinou osobností zabývali. Připojeny jsou také názory sociálního pracovníka, grafologa, numerologa i astrologa.
CÍLEK, Roman. Olga Hepnarová: zabíjela, protože neuměla žít. V Praze: XYZ, 2010. 330 s. ISBN 978-80-7388-338-6.
CÍLEK, Roman. Oprátka za osm mrtvých. Praha: MarieTum, 2014. 275 s. ISBN 978-80-905165-6-4.
Ve stručnosti shrnujeme, co se tehdy odehrálo:
10.července1973 přijalo oddělení dopravních nehod Městské správy Veřejné bezpečnosti Praha oznámení o havárii nákladního vozu na tř. Obránců míru. Vozidlo řízené mladou řidičkou najelo na tramvajovou zastávku, kde čekalo několik desítek lidí. Tragédie na tramvajové zastávce otřásla národem.
Na místě v ten okamžik zůstali tři mrtví, sedmnáct zraněných. Bilance byla však ještě otřesnější, když v nemocnici později zemřelo dalších pět osob. Nehoda si tak vyžádala osm obětí, šest těžce a šest lehce zraněných. Vozidlo Praga RN řídila řidička z povolání, teprve dvaadvacetiletá Olga Hepnarová.
Nehoda přinesla šokující zjištění. Řidička dotyčného vozu se k činu přihlásila s tím, že nešlo o nehodu ale o předem připravený, úmyslný čin. Mělo jít o pomstu společnosti a rodičům. Postoje Olgy Hepnarové vůči společnosti, prakticky ke všem lidem byly známé. Žila v přesvědčení, že jí všichni, včetně její rodiny, ubližují, ponižují, nerozumějí ji. Nešlo o politické postoje ale o filosofii života, jejího smyslu, o postavení jednotlivce v existující komunitě. Protože věřila, že se společnost chová bestiálně, veřejně prohlásila: ,,Nic špatného jsem neprovedla, nemám se za co stydět!" ,,Udělala jsem to úmyslně a znovu bych to udělala". Plány na ,,pomstu společnosti" podle vyšetřování spřádala již delší dobu. Nejprve chtěla vykolejit rychlík, odpálit výbušninu v místnosti plné lidí, řídit autobus plný lidí, který by poslala do propasti. Následně absolvovala střelecký výcvik ve SVAZARMu s cílem pálit do lidí na Václavském náměstí. Posléze tento plán přehodnotila, jako nereálný, jelikož bylo obtížné sehnat poloautomatickou zbraň. Rozhodla se proto najet nákladním automobilem do nic netušících cestujících na zastávce MHD.
Jakou trpěla nemocí, jaká byla její diagnosa?
Odbornou expertízu vypracoval jako soudní znalec i známý psychiatr MUDr. Miroslav Plzák, CSc. Šlo o to zjistit, zda je vražedkyně duševně nemocná. Sám Plzák tvrdí, že zcela normální nebyla, ale nemohla být považována za nesvéprávnou, což potvrdil i MUDr. Pavel Zemek. Hepnarová při procesu svůj čin obhajovala, dokonce vyjádřila lítost, že nezahynulo víc lidí a mezi nimi její rodiče. Podobně se jeví osobnost Olgy Hepnarové i známému současnému psychiatrovi prof. Cyrilu Höschlovi. Ten odmítá stanovit diagnosu, pokud pacientku osobně nevyšetřil. Je toho názoru, že dr. Plzák měl pravdu, když pochyboval o tom, že by Hepnarová měla schizofrenii. Podle její příběh a dopisy odpovídaly nejvíce tzv. Hraniční poruše osobnosti. Pro tuto diagnózu je charakteristická značná nestabilita v emocích, v chování, ve vnímání sebe i svého okolí. Typické je černobílé vidění světa, striktní dělení na dobré a zlé elementy, nic mezi tím. Často jsou ukřivdění, cítí se být oběťmi zacházení svého okolí. Jsou velmi přecitlivělí na odmítání v mezilidských vztazích, proto manipulují, aby otestovali druhé, zda je mají opravdu rádi. Nedovedou těžit z odměny ani se poučit z trestu. Bývají často úzkostní a vzteklí. Během dospívání se tyto projevy odehrávají uvnitř jejich rodin. . ,,Jiné emoce se u nich ovšem mohou střídat se stavy absolutní vnitřní prázdnoty, kterou se často snaží probourat chováním, jež se okolí jeví jako patologické: sebepoškozováním, nadužíváním alkoholu či drog, promiskuitou, extrémním utrácením, přejídáním, apod. Časté jsou u nich pokusy o sebevraždu. Občas se mohou objevit až psychotické příznaky jako halucinace nebo chorobná podezřívavost. Cítí se být obětmi a mohou se tak i mstít na nevinných lidech."
Jak může hraniční porucha osobnosti vznikat:
MUDr. Radkin Honzák: ,,Hned po početí, během matčina těhotenství, na nás působí její stresy, působí na nás i to, jestli nás chtěla, nebo nechtěla, jestli kouřila, chlastala, jestli brala drogy. Po narození vzniká specifická Bowlbyho připoutávací vazba, hojně citovaná v angličtině jako attachment. Hlavně během prvního roku a pak během prvních dvou až tří let poskytuje tato vazba dítěti míru pocitu bezpečí se světem a se sebou a taky míru sebejistoty. Pokud matka není schopna, třeba proto, že trpí depresí, poskytnout dítěti soubor bio- a psychosociálních nabídek, které dítě potřebuje, ono začne trucovat. Začne pozornost tvrdě vyžadovat - z těchto dětí vyrůstají, a mějte na paměti, že to je obecný model, protože kromě matky na dítě působí mnohem více vlivů, ti takzvaně pasivně agresivní jedinci, kteří nechtějí spolupracovat a kteří každého vnímají jako potenciálního nepřítele. Jestliže je vazba ještě méně kvalitní, výsledkem může být, že se dítě nenaučí navázat k nikomu vztah, ale přitom na vztah (na jeho vytvoření) velice tvrdě naléhá - často sebedestruktivně. Přitom ale je tento člověk schopen rozpoznávat důsledky svých činů a ovládat je, takže je "příčetný".
Jak by se na případ Olgy Hepnarové dívala medicína dnes?
Prof. Cyril Höschl: ,,Pokud jde o pokrok v psychiatrii v této oblasti, pak musím s lítostí přiznat, že hraniční porucha stále patří k nejhůře zvladatelným stavům, kde léky příliš nepomohou a vhodnou psychoterapii nejen, že umí málokdo, ale také málokdo má na ni "čas a nervy" pro její mimořádnou náročnost. Terapeut totiž musí, stejně jako jiné bytosti v okolí postiženého, odolávat manipulacím a agresivitě, nesmí brát osobně jeho výhrůžky, nadávky a odmítání a navzdory všemu musí s dotyčným začínat laskavě vždy znova a znova. Všude jinde totiž s "hraničáři" rychle vyběhnou, utvrzujíce je tak v jejich přesvědčení, že svět se proti nim spiknul a že se vlastně neměli raději ani narodit. Přesto by dnes kauza Olgy H. dopadla úplně jinak: nemohla by dostat trest smrti, takže by třeba zestárla v neškodnou důchodkyni."
Proč dostala trest smrti?
Právě lékařské vyšetření vyloučilo, že by měla bludy nebo stavy nepříčetnosti. Podle lékařů si byla vědoma toho, co páchá a byla si vědoma i následků, které to pro ni bude mít. Pokud měla psychické zvláštnosti, nebylo to bráno jako polehčující okolnost. V tehdejší legislativě byl trest smrti pro podobné případy ustanoven.
Faktem je, že sama Olga Hepnarová se snažila lékařskou pomoc dávno před činem vyhledat. Několikrát však byla lékaři odbyta, v jiných případech zase cestu do psychiatrické kliniky odkládala, protože nevěřila tomu, že jí lékaři dovedou pomoci, což mohl být jeden z rysů její poruchy. Pomoci jí nedovedlo ani okolí, jelikož hraniční porucha osobnosti není psychickou nemocí v běžném slova smyslu a je velmi těžké takový případ rozeznat. Zda by jí dnešní době současná psychologie, psychiatrie nebo psychoterapie dokázaly pomoci můžeme pouze spekulovat.
CÍLEK, Roman. Olga Hepnarová: zabíjela, protože neuměla žít. V Praze: XYZ, 2010. 330 s. ISBN 978-80-7388-338-6.
CÍLEK, Roman. Oprátka za osm mrtvých. Praha: MarieTum, 2014. 275 s. ISBN 978-80-905165-6-4.
http://www.pantharei.estranky.cz/
http://www.hoschl.cz/?text=5468&lang=cz
http://ceskapozice.lidovky.[…]727_110617_pozice-tema_houd
http://www.policie-cr.cz/14[…]a-tragedie-na-zastavce.html
https://www.youtube.com/watch?v=slZde_otOg4
https://www.reflex.cz/[…]/olga-hepnarova-ceska-vrazedkyne-stoleti.html
Psychologie
--
Národní knihovna ČR
04.02.2019 02:35