-
To se mi líbí
-
Doporučit
Mohol Slovák-Rusín vstoupit do sovietské armády? Za jakých podmínek.a hlavne, kde boli odvodové miesta na Slovensku&, Bol to Prešov,Poprad, alebo Užhorod ? Ďakujem za odpoveď
Dobrý den,
do kontaktu se Sovětským svazem přišla řada Rusínů hned na počátku 2. světové války, kdy po okupaci Polska Německem a Sovětským svazem nastala vlna masových útěků mládeže z Podkarpatské Rusi do SSSR. Místo svobody ovšem čekalo utečence vězení a deportace do gulagů za polárním kruhem. Většina těchto Rusínů, která přežila a byla listopadu 1942 na základě československo-sovětské vojenské úmluvy amnestována z táborů, vstoupila do 1. čs. sboru v SSSR. Při karpatsko-dukelské operaci ovšem přišla velká část z nich o život.
Samotná Podkarpatská Rus byla nejprve anektována Maďarskem, po okupaci Maďarska Němci v březnu roku 1944 spadala pod německou správu. V říjnu 1944 Sovětská armáda tuto oblast obsadila.
"Podkarpatská Rus, osvobozená ruskou armádou poměrně rychle během třetího a čtvrtého týdne října 1944, byla - jako uznávaná integrální část republiky - zvolena po zhroucení povstaleckého území na Slovensku za příští působiště vládního delegáta. Ministr F. Němec s doprovodem, v němž nechyběl ani generál Hasal-Nižborský, předurčený za velitele obnoveného regulérního československého vojska, přiletěl už 28. října do Chustu. Protože však velitel sovětských vojsk Ivan Jefimovič Petrov prohlásil zhruba dvě třetiny Podkarpatska nadále za pásmo válečných operací, mohl v duchu smlouvy z 8. května t.r. do své správy převzít pouze jeho nejvýchodnější část. V následujících dnech se zdálo, že se (...) podaří realizovat dříve připravený scénář obnovení československé státnosti. Na území začala vznikat síť místních národních výborů a už 30. října ohlásil vládní delegát částečnou mobilizaci do organizované armády. Jenže právě chystaná konskripce do náhradních útvarů československého vojska (...) narazila vzápětí na odpor sovětských orgánů. Ty začaly naopak od počátku listopadu odvádět mladé Rusíny - podle očitých svědectví někdy za sliby různých výhod, často však proti jejich vůli - do Rudé armády, přičemž tato praxe pokračovala i po opakovaných zákrocích ministra Němce u velícího generála Petrova."
(zdroj: DEJMEK, Jindřich. Edvard Beneš: politická biografie českého demokrata. Část druhá, Prezident republiky a vůdce národního odboje (1935-1948). 1. vyd. Praha: Karolinum, 2008. s. 484.)
Informace, jak a kde konkrétně odvod Rusínů do Rudé armády probíhal, jaká byla pravidla (popřípadě výše naznačené výhody), se nám bohužel v nám dostupné literatuře dohledat nepodařilo.
V této otázce se zkuste obrátit na Vojenský historický ústav na Slovensku : http://www.vhu.sk/index.php?ID=17 či v České republice (Vojenský ústřední archiv: http://www.vuapraha.cz/Pages/Domovskastranka.aspx (v současné době uzavřen - znovuotevřen v červnu 2014) či Vojenský historický ústav v Praze: http://www.vhu.cz ).
Použitá literatura:
* ŠVORC, Peter. Zakletá zem: Podkarpatská Rus 1918-1946. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 318 s. ISBN 978-80-7106-754-2.
* POP, Ivan. Dějiny Podkarpatské Rusi v datech. 1. vyd. Praha: Libri, 2005. 534 s. ISBN 80-7277-237-6.
* SHANDOR, Vincent. Podkarpatská Rus od vzniku ČSR po sovětskou anexi: (očima přímého účastníka událostí). 1. vyd. V Praze: Rybka, 2013. 311 s. ISBN 978-80-87067-06-2.
* POP, Ivan. Podkarpatská Rus: osobnosti její historie, vědy a kultury. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 311 s. ISBN 978-80-7277-370-1.
* RICHTER, Karel. Podkarpatští Rusíni v boji za svobodu. 1. vyd. Praha: Česká expedice, 1997. 117 s. Podkarpatská Rus: edice statí, reportáží, vzpomínek a dokumentů; sv. 15. ISBN 80-85281-44-9.
* DEJMEK, Jindřich. Edvard Beneš: politická biografie českého demokrata. Část druhá, Prezident republiky a vůdce národního odboje (1935-1948). 1. vyd. Praha: Karolinum, 2008.
Politické vědy. Vojenství
--
Národní knihovna ČR
19.02.2014 10:08