-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
a omlouvám se za obtěžování svým dotazem.
V rámci hospodské debaty se štamgastský stůl dostal do velkého sporu ohledně odměn zpěváků za prodeje desek před rokem 1989.
Než došlo na verbální urážky a broušení nožů dostal jsem spásný nápad. Hned jsem jím byl pověřen a tudíž tak činím.
Kolik dostávali umělci za LP desku a kolik za SP ?
Jak se dělil zisk mezi skladateli hudby a textařem?
Kolik dostávala kapela?
Když byl zpěvák členem kapely dostával ještě něco zvlášť jako zpěvák?
Kolik zůstávalo Supraphonu, Pantonu či Opusu?
Byla odměna za desky v čisté mzdě nebo již zdaněna?
Děkuji za odpověď
Dobrý den,
k Vašemu "štamgastskému" sporu se nám podařilo převážně ve starších číslech časopisu Melodie nalézt několik bližších informací. Některé Vaše otázky ovšem bohužel není možné z nám dostupných zdrojů s určitostí odpovědět.
Nejprve tedy, jak byla pravidla fungování v hudebním průmyslu kolem roku 1989 nastavena. K dané problematice si můžeme udělat celkem podrobnou představu z článků, jež vycházely pod názvem "Umění a právo" (autora JUDr. Jaroslava Čady) po celý rok 1989 (č. 1 - č. 12) v časopisu Melodie. V druhém čísle tohoto článkového seriálu se Jaroslav Čada věnuje otázce kvalifikačního řízení:
"Absolvent školy uměleckého směru (což pro výkonné hudební umělce, kterých se tato práce zejména týká, reprezentuje Státní konzervatoř nebo Akademie múzických umění), má v praxi, pokud chce vykonávat činnost ve svém oboru dvě možnosti, a to buď uzavřít pracovní poměr s některou organizací provozující hudební díla (např. filharmonie, divadla, státní orchestry, apod.) anebo vykonávat uměleckou činnost bez pracovního poměru jako tzv. „svobodný umělec“ (pozn.: zažitý termín z praxe).(…) Podmínkou proto, aby umělec mohl využít zprostředkování umělecké agentury, je zařazení do tzv. evidence umělců této agentury a tím i zařazení do příslušného honorářového stupně, což upravuje v § 18, od. 2 vyhláška MK ČSR č. 90/1970 Sb. Podle vyhlášky č. 89/1958 Ú. 1. a pokynu MK ČSR č. j. 6296/81-1/5 z 12. 2. 1981 je umělec povinen být evidován u agentury v kraji jeho trvalého bydliště a nebo u umělecké agentury Pragokoncert, která se liší od krajských agentur tím, že výhradně vysílá umělce do zahraničí a podle svého statutu zprostředkovává v tuzemsku špičkové umělce. (...) Kvalifikační honorářové zařazení upravuje vyhláška č. 90/1970 Sb. a základní rozdělení spočívá v tom, že se jedná buď o kvalifikaci tzv. sólovou, anebo o tzv. kvalifikaci souborovou. Oficiální výklad obsahu těchto pojmů neexistuje a není také určeno, zda může umělec mít obě tyto kvalifikace pro různé použití v praxi. Tento problém řeší každá agentura jinak podle svého vlastního výkladu. Každá tato kvalifikace (tedy sólová i souborová) má tři honorářové stupně. (Jde o určité finanční, procentuálně poměrně značné rozpětí odměny za jedno realizované vystoupení, například 120 až 240 Kčs. Jednotlivé stupně nejsou ovšem nikde charakterizovány. "
Melodie: časopis, který hraje. Praha: Orbis, 02.1989, 27(2), s. 57. ISSN 0025-8997. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:7755d030-631f-11ea-8303-5ef3fc9bb22f
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že v otázce honorářů svobodných umělců záleželo na tom, do jakého honorářového stupně byl umělec (či soubor) zařazen - viz vyhláška č. 90/1970 Sb: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1970-90 (Informace o třech třídách a dalších příplatcích - např. pro frontmana skupiny aj.)
"Aby mohl být umělec zařazen do určitého honorářového stupně, probíhá tzv. kvalifikační řízení podle citované vyhlášky, kde Je umělci komisionálně, na základě kvalifikační zkoušky, navržen určitý honorářový stupeň, který na základě návrhu komise přiděluje ředitel agentury."
Melodie: časopis, který hraje. Praha: Orbis, 03.1989, 27(3), s. 89. ISSN 0025-8997. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:1342d260-6319-11ea-8fc0-005056825209
"Svobodní umělci" byli placeni pouze za vykonané koncerty (a nahrání/prodej desky).
V souvislosti s placením technických nákladů na vystoupení autor článků "Umění a právo" ve svém 12. pokračování uvádí, že "průměrné hrubé honoráře umělců v souborech jsou 240 až 400 Kčs (tedy 200 a2 320 Kčs čistého)". (Uvedené cenové rozmezí v jednotlivých tabulkách vyhlášky jsou tedy uvedeny v hrubé mzdě).
Alespoň částečnou představu o honoráři umělce na volné noze (z počátku roku 1990) si můžete udělat z odpovědi Jaroslava Nejezchleby, která byla otištěna v březnovém čísle časopisu Melodie:
"Nejvyšší možný honorář pro řadového hudebníka ve svobodném povolání je 330 Kčs čistého za jeden koncert. Když hrajete průměrně 7 vystoupeni měsíčně, a to byl počet koncertů s Etc ... v roce 89, je to opravdu málo. Tato situace se dá teoreticky řešit dvěma způsoby. Za prvé — zvyšováním počtu koncertů, což ale muzikant neovlivní — to je záležitost poptávky, ceny pořadu, agentáží činnosti a manažingu, přičemž velký počet koncertů měsíčně přináší i únava a méně kvalitní výkon. Za druhé — a v tom bych viděl lepší řešení, zvýšit finanční podíl hudebníka na prodeji jeho desek. Připadá mi nesmyslné, když například při 50 000 prodaných deskách v ceně 44 Kčs za kus (hrubý zisk = 2 200 000 Kčs) dostane muzikant, který Je stabilním členem kapely a není autorem — okolo 2000 Kčs za nahrávání LP desky. Teprve během několika dalších let dostane pak 2 až 3 tisíce za prodej této desky. Možnost přivydělat si v zahraničí pro rockové kapely dosud víceméně neexistovala. I při běžném vystupováni doma si agentura přiráží 25 % k honorářům za tzv. „komponovaný pořad“, což se negativně odráží na celkové ceně vystoupení a tím pádem nepříznivě ovlivňuje zájem pořadatelů a prodejnost kapely."
Jak honoráře přibližně vypadaly u textařů, přibližuje textař Michal Bukovič (Melodie, 1989, rozhovor):
"Dá se tím uživit? „Dá, proč bych to zapíral. Musíš se hodně otáčet a psát. Málokdo ví, že honorář se vypočítává z ceny písničky, Je to složitá matematika, ale vyjde to u singlu asi 7,2 haléře za prodaný kus a u LP asi 3,5 haléře za píseň a kus. V našich podmínkách jsme dnes rádi, když se singlu vydá přes pět tisíc. Tak si spočítej, kolik textů musíš napsat, aby ses uživil na volné noze. Proto někteří textaři berou i skladby, které jim vyloženě nesedí.“
Melodie: časopis, který hraje. Praha: Orbis, 11.1989, 27(11), s. 328. ISSN 0025-8997. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:12de14c0-6327-11ea-8fc0-005056825209
Pro více informací bychom Vám doporučovali prostudovat všechny již zmíněné články "Umění a právo v časopisu Melodie (č. 1 - č. 12, 1989).
Hudba
--
Národní knihovna ČR
22.09.2020 21:05