-
To se mi líbí
-
Doporučit
Promoce se od nepaměti uskutečňovaly na univerzitě při dosažení doktorátu. Dnes promují bakaláři, magistři, doktoři, inženýři atd.
Od kdy v Čechách promují inženýři?
Dobrý den,
s pojmem inženýr, inženýrství se setkáváme již v 18. století, resp. již v době, kdy byly pokládány základy dnešního ČVUT. Roku 1717 byla založena inženýrská škola (resp. podle současných historiků se jednalo spíše o profesuru inženýrství). Zakladatel inženýrských výuk v Praze Christian Josef Willenberg sám mluvil o institutu inženýrského umění. Oslovení inženýr se však vyskytovalo i dříve a nemuselo jít výhradně o osoby s klasickým vzděláním v technickém oboru, jak ho chápeme dnes. Bylo to označení pro osobu, která vymýšlela, navrhovala a řídila práce k dobývání, hájení nebo opevnění míst k vojenským účelů. Např. již zmiňovaný Willenberg získal titul císařského inženýra na základě zkoušek z aritmetiky, geometrie, trigonometrie a opevňování nepravidelného území již v roce 1706. Pokud se stručně podíváme na historii ČVUT, dočteme se např., že roku 1813 byly zavedeny příjímací zkoušky, neboť počet studentů byl příliš vysoký (nevyhovovaly prostory a ani profesoři vysoký počet posluchačů nezvládali). V praxi to vedlo ke svobodě učení, každý student si mohl vybrat předměty, které chtěl, nemuseli chodit na přednášky...nedostávali však závěrečná vysvědčení a málokteří skládali zkoušky.
Roku 1886 bylo vydáno ministerské nařízení, které zmiňovalo stavebního inženýra a inženýra pro stavbu strojů. Nositelé tohoto označení museli vykázat vysvědčení některé rakouské vysoké školy technické, že postoupili s úspěchem státní zkoušku nebo zkoušku diplomovou. Roku 1878 bylo celoříšským zákonem nařízeno zavedené státních zkoušek. Tento zákon byl přijat i na základě připomínek všech technických škol, které ukázaly, že diplomové zkoušky zavedené v roce 1867 se neosvědčily - byly nepovinné a složilo je jen několik jednotlivců. Důvodem mohlo být i to, že diplom neměl praktický význam a neopravňoval k výkonu určitého povolání. Teprve počátkem 90. let 19. století přibývalo studentů, kteří se rozhodli je složit. Stále častěji totiž měli tito technici přednost při přijímání do státních služeb. Ovšem až po vydání císařského nařízení z roku 1917, které opravňovalo užívat stavovského označení inženýr, se státní zkoušky staly samozřejmou a hlavní podmínkou odborné a technické kvalifikace.
Co může být pro Vás zajímavé, že 13.4.1901 bylo technickým školám uděleno právo, aby po přísné zkoušce na základě rigorózního řádu udělovaly hodnost doktora věd technických. První, kdo dosáhl této hodnosti, byl Ing. Jan Bašta z Poděbrad, vrchní stavební komisař státních drah v Plzni. Promován byl dne 23.1.1902.
Z výše uvedeného by tedy mohlo vyplývat, že titul inženýr byl využíván už v poměrně starších dobách, ale "uzákoněn" byl až v roce 1917. Před tím jsme se však s ním již mohli setkat, jak je uvedeno u Ing. Jana Bašty. Otázkou zůstává, za jakých podmínek bylo toto označení možné (pravděpodobně se jednalo o zkoušky školy, než uzákoněné státní zkoušky) a zda byli studenti, kteří tyto zkoušky složili, nějak slavnostně uvedeni nebo jen prostě získali osvědčení. Informace o promocích jsme v literatuře nenašli.
Bohužel nejsme schopni podrobně procházet množství literatury, pokud Vás tedy toto téma skutečně zajímá do hloubky, doporučujeme nastudovat literaturu, některé tituly naleznete uvedené v seznamu projité literatury. Pokud byste zde informaci nenašla, můžete se obrátit přímo na ČVUT (knihovna http://knihovna.cvut.cz/uvod/) nebo také na Národní technickou knihovnu (také zapojena do služby Ptejte se knihovny http://www.ptejteseknihovny.cz/knihovny/narodni-technicka-knihovna; v její budově je sídlo Ústřední knihovny ČVUT).
KADEŘÁVEK, František a PULKRÁBEK, Jan. 250 let technických škol v Praze: slavnostní sborník. 2. vyd. Praha: ČSAV, 1958. 69, [2] s., [3], 17 s. obr. příl. Práce ČSAV. Sekce technická.
Česká technika = Czech Technical University. 1. vyd. V Praze: České vysoké učení technické, 2002. 181 s. ISBN 80-01-02663-9.
JÍLEK, František a LOMIČ, Václav. Dějiny Českého vysokého učení technického. Díl 1, sv. 1. Praha: SNTL, 1978. 595, [2] s.
LOMIČ, Václav a HORSKÁ, Pavla. Dějiny Českého vysokého učení technického. Díl 1, sv. 2. Praha: SNTL, 1979, [na tit. listu nespr.] 1978. 447, [3] s.
Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. V Praze: J. Otto, 1888-1909. 28 sv.
Komenského slovník naučný. V Praze: Nakladatelství a vydavatelství Komenského slovníku naučného, 1937-1938. 10 sv.
http://alex.onb.ac.at/[…]/alex?aid=rbo&datum=1917&page=377 - císařské nařízení z roku 1917
Technika, technologie, inženýrství
--
Národní knihovna ČR
13.10.2015 14:20