Nešpory

Text dotazu

Co jsou nešpory?

Odpověď

1. Nešpory nebo též vespery (z lat. vesper - večer, staročesky nešpor) – doba večerní pobožnosti i o odpolední či podvečerní pobožnost sama. Jedná se o mluvenou nebo zpívanou bohoslužbu při západu slunce, před večeří. Nešpory jsou součástí tzv. hodinek (hóry), liturgie hodin pro kněží a řeholníky – sedmi hodin dne, v nichž má znít sedm částí bohoslužby a příslušné modlitby. Ve středověku se ujal zvyk slavit nešpory v první polovině odpoledne, odtud se i chvíle uprostřed odpoledne označovala jako hodina nešporní.

Struktura nešpor (podle wikipedie):

Úvod - Bože, shlédni a pomoz (při těchto slovech se modlící požehnají velkým křížem), odpovědí je: Pane, slyš naše volání. Následuje "trojiční chvalozpěv": Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, jako byla na počátku, budiž nyní i vždycky, a na věky věkův. Amen. Úvodní část uzavírá zvolání Aleluja (vypouští se v době postní)

Hymnus - Hymnický text, který je možno recitovat nebo chorálně zpívat (nápěvy obsahuje samostatná liturgická kniha - Liber hymnarius - česky Hymnář). Text je dělen do strof a končí zvoláním Amen.

Psalmodie (žaltář) - obsahuje tři žalmy s antifonami, které se říkají na začátek a opakují se na konec žalmu. Jedná se o tři různé krácené žalmy, nebo jeden žalm dělený na tři části.

Lectio brevis (krátké čtení) - obsahuje kratičký úryvek biblického textu (už se ale nejedná o úryvek žalmu).

Krátké responsorium - jedná se o zpívanou nebo recitovanou antifonu s odpovědí, mající vztah k přečtenému krátkému čtení nebo k období liturgického roku.

Kantikum Panny Marie (Magnificat) - následuje po krátkém responsoriu, skládá se z antifony a zpěvu nebo recitace novozákonního hymnu. Hymnus zachycuje text chvalozpěvu, který pronesla Panna Maria a který je zachycen v Bibli v Lukášově evangeliu. Na závěr se opakuje antifona.

Prosby - na Magnificat navazují krátké prosby s vkládanou odpovědí, kterou je možné při společné modlitbě vypustit. Každá prosba má totiž dvě části. První část modlících se přednese začátek prosby a druhá část modlících se zbytek prosby.

Otče náš - prosby jsou po antifoně zakončeny společnou modlitbou Otče náš, kterou může předsedající, je li nositelem jáhenského nebo kněžského svěcení, uvést stejným způsobem jako ve Mši svaté. Vypouští se "neb tvé je království i moc i sláva na věky".

Závěrečná modlitba - pronáší ji předsedající. Modlitba je obvykle shodná se vstupní modlitbou Mše sv. sv. toho dne.

Požehnání - závěrečnou částí je požehnání. Předsedá li modlitbě kněz nebo jáhen, žehná přítomným stejným způsobem jako ve Mši. Modlí li se modlitbu sami laici, končí se tím, že se sami přežehnají znamením kříže a přitom pronášejí slova: Dej nám Bože své požehnání, chran nás všeho zlého a doved nás do věčného života. Na to se odpoví: Bohu díky. Tím je modlitba skončena.

2. Nešpory

Slovník spisovného jazyka českého uvádí zastaralý význam: šosy kabátu

Prameny:

LEMAITRE, Nicole. Slovník křesťanské kultury. Praha : Garamond, 2002, s. 119-120.

Nešpory. In Wikipedia [online]. [Cit. 30.11.2011]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Nešpory.

Ottův slovník naučný; 18. díl, Navary - Oživnutí. Praha : Otto, 1902, s. 225-226.

Slovníček pojmů. Břevnovský klášter. http://www.brevnov.cz/CS/slovnicek

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Datum zadání dotazu

14.10.2013 10:39