-
To se mi líbí
-
Doporučit
Můj dotaz se vztahuje k 1.světové válce.Za jak dlouho po odvodu,narukoval odvedenec do c. a k.armády a jak dlouho trval výcvik.
Dobrý den,
tak jako v žádné době (snad kromě antické Sparty), se ani v Rakousku-Uhersku netěšila vojenská služba zrovna velké oblibě. V českých zemích platila tato nechuť vzhledem k silnému nacionálnímu protirakouskému a protiněmeckému smýšlení a z něho vyplývajícího antimilitarismu dvojnásob. To dokazuje i následující zpráva o vyhlášení mobilizace v noci z 26. na 27. červenec 1914:
„By-la to strašná noc z neděle na pondělí, z 26. na 27. červenec 1914. Mozek přímo
úpěl pod tíží nesčíslného množství myšlenek, jež šly jedna za druhou, chvílemi
se i vůbec jeho činnost zastavila a v hlavě bylo prázdno. A srdce? I po letech
se na ta muka nerado vzpomíná. - Člověk, tvor svobodné vůle, stal se narez ot-
rokem. Kde byla všecka vychvalovaná svoboda? V prach zašlapaná jako bez-
cenná veteš! A my, stádo otroků, šli. - Pro koho že máme dát život? Hnus a za-
se jen hnus obklopoval duši nad tou lží, převráceností a naší slabostí. Pomáhat
Němcům, aby upletli na nás ještě delší a uzlovitější bič? Pomoci jim brousit
břitvu na náš krk? Nikdy, nikdy, nikdy!“
Černý A.: První měsíc války, in: Domov za války 1, Praha 1929, s. 161.
Češi tedy obecně v předvečer 1. světové války žádným válečným nadšením rozhodně neoplývali.
Co je Rakousko-uherské armádě nutno přiznat je, že byla poměrně dobře organizovaná a svým členům poskytovala mnohé jistoty, důstojníkům například vyšší společenské postavení a kariéru.
Co se týká všeobecné branné povinnosti, byla zavedena 5. prosince 1868. „V celé říši byly odstraněny dosavadní výsady a četná osvobození od vojenské povinnosti, kterou napříště museli vykonávat všichni bojeschopní muži bez výjimky, a to osobně. Název společného vojska k. u. k. (kaiserlich und koniglich) (c. a k.) byl zaveden 17. října 1889 na základě Nejvyššího rozkazu Františka Josefa I.“ NEDOROST, Libor. Češi v 1. světové válce. 1. díl, Mým národům. Vyd. 1. Praha: Libri, 2006. 239 s. ISBN 80-7277-320-8.
Poslední úprava branné povinnosti byla dána zákonem o domobraně ze dne 20.6.1907, branným zákonem a zeměbraneckým zákonem, které byly oba platné od 5.7.1912.
Odvodní povinnost platila v Rakousku-Uhersku pro všechny mužské obyvatele říše od 20. do 22. roku jejich věku. Pokud by při odvodu byli branci uznáni za „toho času neschopné“, bylo jejich povinností dostavit se k odvodu i v následujícím roce a v případě stejné klasifikace i třetí rok. Seznamy branců se vypracovávaly na základě podkladů starostů obcí, kterým se v říjnu museli nahlásit všichni, kteří se následujícího roku měli dostavit k odvodu. Odvody se konaly každoročně pravidelně v březnu a dubnu, v případě potřeby byly vyhlašovány odvody dodatečné. Při odvodu branci předstupovali před odvodní komisi, sestavenou z úředníků a lékaře politické správy a důstojníků a lékařů společného vojska a zeměbrany, jejímž úkolem bylo stanovit tělesné schopnosti brance a podle nich rozhodnout o jeho zařazení v branné moci, případně o důvodnosti požadovaných výhod. Tělesná schopnost se určovala stupni schopen, schopen k pomocným službám, toho času neschopen a neschopen a podle svého zařazení do jednotlivých stupňů byl branec odveden s přihlédnutím k jeho civilnímu zaměstnání. „Nováčci rukovali v Rakousku-Uhersku dnem 1.10. každého roku, aby absolvovali buď zkrácený osmitýdenní výcvik, nebo celou tříletou prezenční vojenskou službu u své jednotky.“ http://www.velkavalka.info/wiki/doku.php?id=mirova_sluzba
„O dobrovolnou službu jednoroční v armádě a dvouletou v námořnictvu mohli žádat ti, kteří nejpozději do 1. října roku předcházejícího odvodu prokázali úspěšné absolvování gymnázia, reálky, učitelského ústavu nebo na jejich úroveň postavené jiné střední školy, dále ti, kteří na takovýchto školách absolvovali šest tříd a podrobili se doplňovací zkoušce před zvláštní komisí a branci, kteří získaly zásluhy v oboru vědy, umění, literatury apod.
Odvody se konaly každoročně podle odvodních obvodů, do nichž byli branci zařazováni podle domovské příslušnosti.
V roce 1912 byla v rakousko-uherské armádě všeobecně zavedena dvouletá základní služba + 7-12 let v záloze, avšak u jezdectva a jízdního dělostřelectva, zůstala tříletá základní služba a sedmiletá v záloze.
Vojáci v záloze měli k branné moci několik povinností – podle předpisů k tomu vydaných se hlásit, konat cvičení ve zbrani a v případě mobilizace nastoupit válečnou službu. Ti, kteří odsloužili prezenčně 2 roky, mohli být v době zálohy povoláni na cvičení maximálně 4x, a to na celkovou dobu nejvíce 14 týdnů, kdo odsloužil 3 roky třikrát na celkově 11 týdnů, kdo 4 a více let byl cvičení zcela zproštěn. Cvičení sama pak neměla trvat déle než 4 týdny, neměla se konat častěji než 1x za rok a pokud možno měla připadat na prvních osm let zálohy. „ NEDOROST, Libor. Češi v 1. světové válce. 1. díl, Mým národům. Vyd. 1. Praha: Libri, 2006. 239 s. ISBN 80-7277-320-8.
Vojáci se již v přísaze zavazovali „nařízení a rozkazy ve všech službách plniti a vždy se chovati, jak vojenské zákony žádají a hodným vojákům přísluší.“
Hlavní část výcviku tvořily formování, postavení a přesuny bojových seskupení se složitou povelovou technikou. Základní dovedností byla střelba.
Použité zdroje:
NEDOROST, Libor. Češi v 1. světové válce. 1. díl, Mým národům. Vyd. 1. Praha: Libri, 2006. 239 s. ISBN 80-7277-320-8.
Černý A.: První měsíc války, in: Domov za války 1, Praha
Internetové zdroje: http://www.velkavalka.info/wiki/doku.php?id=mirova_sluzba
Politické vědy. Vojenství
--
Národní knihovna ČR
23.03.2018 13:02