-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, nedaří se nám vypátrat název české normalizační písničky - nazpíval ji V. Neckář, autorem textu by podle všeho měl být M. Florian. Jediné co známe je část textu, kde se zpívá něco ve smyslu že "slovo mír je krátké, ale nevejde se na papír". Bylo by možné ji dohledat? Google bohužel nepomohl.
Děkuji
Dobrý den,
děkujeme za Váš dotaz. Vyhledávání písně na volném internetu nebo na písničkových portálech „Velký zpěvník“ (https://www.velkyzpevnik.cz/) a „Karaoketexty“ (https://www.karaoketexty.cz/) nebylo úspěšné ani v našem případě. Text jsme pak našli díky fulltextovému prohlížení digitální knihovny Kramerius ve vydané sbírce textů Miroslava Floriana.
Zde uvádíme přepis textu písně s názvem „Slovo mír“ (1983):
„Slovo mír
je krátké -
a přece nevejde se celé na papír,
na čela budov ani do blankytu.
Lidstvo teď z něho skládá maturitu.
Praha je samé blyštící se tablo.
Víš, kolik chlapců bilo se a padlo
pro tahle milá, uličnická tabló?
Právě tak mladí nebo starší o vlásek
dostali automat, přilbu a opasek;
pak v Kurském oblouku
anebo v Normandii
na rty jim náhle slétl bělásek.
Bělásek?... Jednoduše dostali ji
a jiní nesli jejich bandalír.
Slovo mír
je kytka položená na klavír,
duhová kytice s křehkými stonky,
svlačce a zvonky -
ale já slyším stále ještě hrany
všech dávných válek; granát zasypaný
má dosud cholerickou roznětku.
Pozor na tu růži, děti, na tu strašnou sametku.
Ženy, pozor na tu růži. Pozor na herce,
který klidně položil by drahé koberce
raket, pum a jejich metastáz
přes města, co se narodila z vás;
a sen, jejž nosíte si odmala,
zavál by popel a tma zsinalá.
I moře jsou už zase odjištěná
a duní jako kotle z Beethovena.
Jenomže osud máme v rukou my.
Bůh zástupů, jímž nehne svědomí,
čerpá svou nekonečnou dovolenou
a přikázal nám čekat na kolenou
na další Gomory a Sodomy.
Na další Marenga a slavné Slavkovy.
Na další potopy a pouštní hřbitovy,
vojenské hřbitovy, ta obrovitá tabló,
na malé obálky, z nichž vždycky jenom záblo
a nedoufaly, že jim odpoví
den červnový.
Slovo mír,
to není modlitbička,
v zákoutí chrámu zapálená svíčka.
Planeta Země namodrale září
a nikdo neví, kde se vzal ten třpyt...
Z hornin už dýchá úctyhodné stáří,
srp s kladivem však zdvihli proletáři,
do kosmu srší lidská touha žít.
Mír
nelze rozdělit.“
(Zdroj: FLORIAN, Miroslav a Jaroslava JIRÁČKOVÁ. Písně a světlice: výbor z díla. Praha: Naše vojsko, 1989, s. 43-44. ISBN 80-206-0012-4.)
Připojujeme i odkaz na záznam titulu v Souborném katalogu ČR, kde se nachází také seznam knihoven, které mají titul k dispozici, pokud byste měli zájem o jeho vypůjčení: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000888370&local_base=SKC.
Nahrávku písně se nám bohužel na internetu nepodařilo nalézt.
Hudba
--
21.02.2023 14:51