-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, potřebovala bych bližší informace o nákladném životě Ludvíka XVI. Za co utrácel a jaké z toho byly důsledky. Předem děkuji za odpověď.
Dobrý den,
podle probádaných zdrojů se zdá, že Ludvík XVI. nevedl (alespoň na poměry svých předchůdců) až tak rozmařilý život. Ovšem musíme brát v úvahu velkou finanční krizi, které celé období jeho vlády Francii provázelo. Budeme se držet pramenů a jejich interpretace z knihy: BORDONOVE, Georges. Ludvík XVI.: král mučedník. Překlad Jitka Matějů. Vyd. 1. Praha: Brána, 2003. 242 s., [8] s. barev. obr. příl. Osobnosti dějin. ISBN 80-7243-198-6.
Jako příklad toho, že chtěl být Ludvík XVI. od začátku především populárním panovníkem, můžeme uvést to, že po svém zvolení nechal rozdat chudým 200.000 franků. Toto gesto pochopitelně vyvolalo kladnou odezvu a Ludvík XVI. po dlouhou dobu skutečně oblíbeným byl. Zpočátku jeho vlády se mezi lidmi hovořilo dokonce o velkém šetření, o snížení výdajů dvora. Generální kontrolor (což bylo totéž jako ministr financí) Tugot předložil plán ozdravení financí: žádal lhůtu tří let na vyrovnání dluhů. „Prohlašoval - a chtěl to dodržet -, že je připraven drasticky šetřit například omezit svůj šatník a oblékat se jako obyčejný měšťan. Ale vůbec ho nenapadlo, aby sáhl na důchody, omezil výdaje svých bratrů nebo zmenšil počet slavností. Měl prosté záliby, byl svým způsobem dojemně pokorný, ale Versailles si podle jeho mínění měly zachovat svou úlohu i lesk.“
Na začátku vlády Ludvíka XVI to ve státní kase vypadalo zhruba takto: „Roční schodek se pohyboval kolem 22 milionů, s překročením ve výši 78 milionů a přechodným dluhem ve výši 205 milionů. Narovnání rozpočtu vyžadovalo dočasné zatížení, ale pod podmínkou, že ho pocítí všichni obyvatelé státu, nejen třetí stav. Všichni hned věděli, že Turgot nechce ani bankrot ani půjčku, ani zvýšení daní; okamžitým efektem bylo uklidnění veřejného mínění. Jelikož se tento program nijak nelišil od programů předchozích generálních kontrolorů daní, bylo jisté, že Turgot dodrží své závazky bod po bodu. A skutečně začal tím, že zvýšil důvěryhodnost státu vyplacením důchodů. Rovněž provedl různé škrty ve výdajích a drobné změny v daňových základech.“
Naopak manželka Ludvíka XVI. si vychutnávala nově nabytou popularitu plnými doušky a využívala luxusu, který jí královský život nabízel. „Obávala se „škudlení“ a stěžovala si Mercymu na chudobu své pokladničky. Mercy podnikl kroky, aby se suma její apanáže zdvojnásobila. Ludvík XVI. spěšně vyhověl. Královna měla к dispozici kolem 200 000 livrů na své osobní výdaje. Neuplynul ani rok, a už měla velké dluhy. Nedokázala si odepřít nákupy diamantů. Vášnivě milovala hazardní hry nejen ty, kde se hrálo o snesitelné sumy, ale i lansquenet a farao, v nichž sázky dosahovaly nesmírné výše. Ludvík XVI. nehrál vůbec nebo jen velmi málo: nenáviděl finanční ztráty, ale neodvažoval se ženě cokoli vyčítat. Týdně pořádala dvě večeře, na něž měli lidé přístup bez ohledu na etiketu. Každý týden byl ples, kde se tančila čtverylka: měnila se témata, kostýmy, taneční figury, což vyžadovalo téměř každodenní zkoušky. Král neměl tyto slavnosti rád, ale nechtěl se znelíbit své ženě, dokonce se podvolil, že zahájí ples v kostýmu Jindřicha IV.! Byl zvyklý chodit brzy spát, potřeboval to, toho večera nicméně zůstal na plese do tří hodin do rána. Královna tančila až do sedmi hodin, pak se odebrala na mši a znovu se objevila teprve odpoledne. Pořádala rovněž závody na saních, soukromé koncerty, na které zvala úctyhodné osobnosti, ale také „pár příjemných lidí“.
Od října 1776 se pánem francouzských financí stal Jacques Necker. Tento bankéř a nadaný obchodník však vsadil hlavně na půjčky. Ty poté chtěl umořit např. zvýšením cen, růstem počtu obyvatel a objemu obchodu. „Půjčka, kterou vypsal v prosinci 1777 navrátila do státni pokladny 25 milionů livrů, ale znamenala výdaje 32 milionů v průběhu sedmi let.“
Nakonec byl na nátlak královského dvora pro neuspokojivý stav státní poklady a hrozbu státního bankrotu odvolán.
Už v srpnu 1778 se ale opět na svou pozici vrátil. „V tehdejší kritické situaci podporoval svolání generálních stavů a později se snažil nabízet různá kompromisní řešení rozdělené francouzské společnosti. Jeho odvolání 11. července 1789 nepochybně mělo podíl na radikalizaci pařížského lidu a tím do jisté míry přispělo k zahájení Velké francouzské revoluce o několik dní později…“
Podle výše uvedených informací, lze tedy tvrdit, že vliv finanční situace monarchie a hrůza z bankrotu měl silný vliv na následující revoluční události. Svou vinu nesl také Ludvík XVI., v jiné době pravděpodobně velice úspěšný a oblíbený panovník, který ale nedokázal řešit hlubokou finanční krizi. Se svou manželkou žil na okolní poměry v přepychu a nakonec se tak stal obětní tváří revolucionářů. Dne 21. ledna 1793 byl na Náměstí Revoluce veřejně sťat gilotinou. Národním konvent jeho smrt odhlasoval nejtěsnější možnou většinou, o jeden hlas.
Citované pasáže pochází z knihy: BORDONOVE, Georges. Ludvík XVI.: král mučedník. Překlad Jitka Matějů. Vyd. 1. Praha: Brána, 2003. 242 s., [8] s. barev. obr. příl. Osobnosti dějin. ISBN 80-7243-198-6.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
18.09.2018 17:20