-
To se mi líbí
-
Doporučit
Vážení, prosím o pomoc při řešení filozofické úvahy. Zajímalo by mě jestli se někdo někdy zabýval myšlením nenarozených dětí a dětí čerstvě po porodu. Zvláště pak hypotetickou situací podobnou problému s \"mozkem v nádobě\" připojeným k el. přístroji, který vysílá podněty a přijímá mozkové reakce (v souvislosti s R.Descartem - vnímání - smyslové iluze). Lidské myšlení, představivost se, podle mě, vyvíjí na základě smyslových vjemů. Mě by proto zajímalo, zda by člověk, který by neměl žádné \"vstupní informace\" od svých smyslů, myslel. Zda by se u takového člověka mohla vyvinout určitá (měřitelná, srovnatelná) forma myšlení, jak ho známe. Předem Vám děkuji
Dobrý den,
vaše otázka spadá zčásti do oblasti jiných oborů, zřejmě lékařství, pediatrie, psychologie apod. - prostě proto, že podobnou situaci by bylo třeba zkoumat experimentálně. Filosofie může buď pracovat s takovými výsledky jiné vědy, anebo se pokusit do situace nějak metodicky proniknout.
Což se ovšem jeví problematické - stejně jako Descartův racionalismus.
Hypotetický případ mozku v nádobě je trochu umělý a nereálný, protože tak člověk "nefunguje". Vždy tu je nějaký výstup, spojení se světem - dalo by se říci potenciální. Spíš než váš hypotetický a ideální případ by bylo třeba zkoumat reálné případy, které nejsou tak čisté, ale ukazují věc z různých pohledů. Tedy například jsou známé případy typu "Mauglí", kdy malé děti od nejútlejšího věku žily mezi zvířaty. U některých z nich už pak nebyla možná adaptace v lidské společnosti a skutečně by to ukazovalo na zásadní vliv prostředí a tedy smyslového, emocionálního či tělesného styku s prostředím.
Na druhé straně existuje zajímavý případ Heleny Kellerové (Helen Keller, viz odkazy níže). Ta ve věku asi roku a půl ztratila zrak a sluch - tedy podstatnou část možnosti komunikovat se světem. Na jejím osudu je vidět také druhá stránka věci, určitá vitálnost lidské bytosti, která vlastně vazbu se světem má vždy, ale zároveň je doslova puzena, aby ji naplnila v určité kvalitě - aby se neuzavřela, aby energii uplatnila ve shodě s druhými. Tedy malá HK trpěla silnými duševními problémy, jakýmsi vnitřním přetlakem, který by docela dobře mohl postihnout i váš "mozek v nádobě" - dokud se nepodařilo její komunikaci se světem a ostatními nějak vyřešit, čili její vitální energii nějakým způsobem artikulovat, usměrnit. Možná by tedy z této strany bylo dobré do případu zahrnout nějaký pojem energie, prostě vitální kapacity na straně i té izolované bytosti (pak by něco mohly říci například teorie vycházející ze Sigmunda Freuda). V knize o HK jsou zmíněny i další podobné případy, které svědčí o tom, že taková "energie" může být různá, a v určitou chvíli také stagnuje. Takže jedním z výsledků vašeho experimentu by možná mohl být také smrt, kolaps - organismus prostě přestane žít, jakmile je izolovaný. Tady by otázka vedla k tomu, zda život nemá povahu nějaké otevřenosti. To jsou ovšem spekulace.
Podobné otázky zajímaly lidi v docela dávných dobách, někdy docela pitoreskním způsobem. Tak Hérodotos uvádí ve svých Dějinách egyptského krále Psamméticha, který chtěl zjistit, kteří lidé byli na světě první. Vzal tedy dvě malé děti a nechal je žít beze styku s jinými lidmi. Cílem pokusu bylo zjistit, jakou řečí začnou spontánně mluvit (sr. Hérodotos, Dějiny, kniha druhá, kap. 2. Mytické vyprávění asi nelze brát doslova vážně, ale dotýkáme se tím jiné otázky, kterou Descartes formuluje jako vrozené ideje, pozdější i dřívější filosofie v různých podobách a populárně bychom dnes hovořili o otázce vrozených anebo získaných dispozicích. Je to problém poměrně složitý a možná by spíše než k vašemu experimentu vedl ke zkoumání vztahů člověka a světa v lidském vývoji.
Jak jsem ale říkal, mnohé z této problematiky patří do jiných oborů. Zkuste se obrátit prostřednictvím naší služby např. na Národní lékařskou knihovnu, zda by kolegové nevěděli něco více z této stránky.
Via lucis : [Životní příběh Američanky Heleny Kellerové] / Jindra Jarošová ; Typografie Martina Přerovská. -- 1. vyd.. -- Praha : Fokus, 1991. -- 269 s. : [16] s. fotogr. ; 21 cm
http://www.rnib.org.uk/xpedio/groups/public/documents/publicwebsite/public_keller.hcsp
http://en.wikipedia.org/wiki/Helen_Keller
Dějiny / Hérodotos ; [přeložil Jaroslav Šonka ; předmluvu napsal Bořivoj Borecký]. -- 3. vyd., v nakl. Academia 1.. -- Praha : Academia, 2004. -- 548 s., [20] s. obr. příl. : il. ; 21 cm + mapa (20 x 23 cm)
Psychologie
--
Národní knihovna ČR
04.01.2008 14:10