-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, sháním nějaké informace o Vývoji módy ve Francii. Za všechny informace moc děkuji. Hezký zbytek dne.
Dobrý den,
pro studium dějin francouzské módy, ale nejenom jí, také pro historii módy obecně, Vám vřele doporučujeme knihu Obrazová encyklopedie módy, ze které jsme také čerpali níže uvedené informace.
Sepsali jsme pro Vás stručný přehled, popis v úplnosti není možný s ohledem na velký rozsah tématu.
Ačkoli kniha začíná popisem módy v nejstarších dobách starověkého Egypta, Francii Vám přiblížíme od středověku. Ve 12. století se nosil románský šat, který připomínal spíše řeholní roucho hrubého, nečleněného střihu. Později se začal objevovat přiléhavější oděv, který byl zvláště ve 14. století výrazně zesvětštěn. Objevily se také nové druhy látek, jemná sukna, která lépe přilnula k tělu a dovolovala více si hrát s látkou, střihem a následnými možnostmi práce se záhyby. Tato změna nastala podle některých autorů v Itálii, podle jiných ve 13. století právě ve Francii. Zde měla mimo jiné také kolébku rytířská kultura, která dala výraz i novým estetickým ideálům, které se odrážely i v módě. Mužským idolem se stal zženštilý, chlapecký mladík, oděný podobně jako ženy, do dlouhých sukní. Velký význam měly také barevné kombinace, např. služebnictvo se přizpůsobovalo barvám svých pánů. Gotická móda je typická svými přiléhavými střihy, pro dokonalé obepnutí těla se používalo šněrování; střih šatů postupně začíná odhalovat více z těla, např. krk.
Další období - renesance - ovlivňovalo především Itálii, zbytek Evropy se vyvíjel trochu odlišně. V 16. století tuto část Evropy opanovala móda "rozstříhaných šatů"; k zhotovení oděvu se tehdy užívalo dvojího druhu látky. Jedním z poznávacích prvků byly rozparky, užívané jak v dámských, tak i pánských oděvech. V 16. století také naplno ovlivnila Evropu španělská manýristická móda, která vnucovala oděvům nebývalé množství nápadných, samoúčelných a drahocenných ozdob, které měly zdůraznit lidskou krásu. Zatímco italská renesanční móda zdůrazňovala lidské tělo, španělská ho naopak spíše popírá a přirozené tvary nahrazuje nepřirozenými vycpávkami či obrovskými vyztuženými sukněmi.
17. století se proti této španělské módě vzbouřilo, částečně je ovlivněno třicetiletou válkou, vznikají i národní módy. Od poloviny 17. století se ujímá vedení módy francouzský dvůr v čele s Ludvíkem XIV. Právě od této doby začíná francouzský vkus a móda ovládat Evropu na dlouhá staletí. Kvetla především šlechtická a královská móda, které se oproti manýrismu vyznačovala barevností, rozvolněním oděvů, rozevlátými šaty, které však byly natolik složité a dekorativní, že jejich jednotlivé části nebylo možné na první pohled rozeznat. Vedle umného střihu se využívají i veškeré zdobné prvky, které jsou k dostání - krajky, stuhy, lemy, výšivky apod. Šaty se zhotovovaly především z brokátu a hedvábí francouzského původu. V následující době se šaty stávaly o něco lehčí, jaksi měkčí, ale stále si zachovávaly svůj lesk a velkolepost. 18. století je stále pod nadvládnou francouzské módy, nyní v období rokoka. Šat zůstává v podstatě nezměněn, největší doménou fantazie se tak stávají účesy - na hlavách se objevují zátiší s květinami, jehlicemi a pery, větrné mlýny, mosty apod. Mužská móda se stává zženštilou, přijímá i některé prvky ženského oděvu. Od poloviny století se však muži začínali odívat již střídměji a předznamenávají tak pánské odívání 19. a 20. století.
Revoluční období ve Francii výrazně ovlivňuje i módu, setkáváme se k příklonem k antice. Do dobového oděvu se dostává pozvolna, šaty si žádají vznešenou jednoduchost. Zároveň se v módě promítají také prvky francouzské revoluce. Antikizující vlna nezachvátila pouze módu, přenesla se také do způsobu života, malby, architektury i sochařství. Počátkem 19. století mluvíme o empírové módě, která právě všechny tyto prvky využívá.
Nadcházející biedermeier a romantismus zažívají návraty k historickým dobám, které přijímají i styly oblékání. Móda se začíná stávat záležitostí širšího okruhu (měšťanský charakter), Francie a Anglie jsou však i nadále vůdčí osobnosti. 19. století bylo také ovlivněno vynálezem šicího stroje, který se větší míře rozšířil v polovině 19. století. Konec 19. století je označován jako móda velkoměsta; u pánského oděvu se změnily spíše detaily (materiály, střih); ženský oděv se již začíná maskulinizovat; Francie a Anglie předepisují důsledně štíhlou linii.
20. století je již díky moderním prostředkům a vynálezům mnohem propojenější než tomu bylo dříve, takže i vlivy na módu a novinky je mnohem snazší sledovat a přijímat nové trendy. Móda je ovlivněna oběma světovými válkami a uvolněnými lety mezi nimi a po nich. Ve Francii pracují takové módní ikony jako Coco Chanel, Dior, Yves Saint Laurent.
Jak již bylo řečeno, dějiny módy jsou obsáhlé téma, které velmi často odráží aktuální dění. Níže Vám uvádíme některé z knih, které se věnují dějinám módy ve Francii, obecně či významným návrhářům. Pokud máte o toto téma zájem, zcela jistě je potřeba jeho podrobnější studie.
Pro historickou část Vám doporučujeme již zmíněnou knihu Obrazová encyklopedie módy, naleznete zde nejenom mnoho informací, ale také velké množství obrázků, které pomohou vytvořit si představu o stylu oblékání v dané epoše.
* KYBALOVÁ, Ludmila, LAMAROVÁ, Milena a HERBENOVÁ, Olga. Obrazová encyklopedie módy. 1. čes. vyd. Praha: Artia, 1973. 623, [1] s.
Další doporučená literatura:
* GATHERCOLE, Patricia May. The depiction of clothing in French medieval manuscripts. Lewiston: Edwin Mellen Press, ©2008. iii, 97 s., [25] s. obr. příl. ISBN 978-0-7734-5014-1.
* WRIGLEY, Richard. The politics of appearances: representations of dress in revolutionary France. 1st pub. Oxford: Berg, 2002. x, 318 s. ISBN 1-85973-504-5.
* HINER, Susan. Accessories to modernity: fashion and the feminine in nineteenth-century France [online]. Philadelphia: University of Pennsylvania Press, ©2010 [cit. 2016-05-03]. Dostupné z: http://site.ebrary.com/lib/natl/Doc?id=10576062.
* RIELLO, Giorgio. A foot in the past: consumers, producers, and footwear in the long eighteenth century. 1st pub. Leeds: Pasold Research Fund, 2006. xiii, 302 s., [16] s. barev. obr. příl. Pasold studies in textile history; 15. ISBN 0-19-929225-6.
* ROCHE, Daniel. The culture of clothing: dress and fashion in the "ancien régime". Repr. Cambridge: Cambridge University Press, 1996. xi, 537 s. Past and present publications. ISBN 0-521-41119-X.
* VEILLON, Dominique. Fashion under the Occupation. 1st pub. Oxford: Berg, 2002. xi, 205 s., [4] s. obr. příl. ISBN 1-85973-543-6.
* GIDEL, Henry. Coco Chanel. 1. vyd. Praha: Garamond, 2008. 305 s., [8] s. obr. příl. ISBN 978-80-7407-022-8.
* RABINEAU, Isabelle. Dior: biografie slavného módního návrháře. Vyd. 1. Praha: Brána, 2014. 309 s., [8] s. obr. příl. ISBN 978-80-7243-746-7.
* POCHNA, Marie-France. Christian Dior. 1. vyd. Praha: Garamond, 2009. 352 s. ISBN 978-80-7407-046-4.
* LEVIS, Fiona. Yves Saint Laurent. 1. vyd. Praha: Garamond, 2009. 183 s., [8] s. obr. příl. ISBN 978-80-7407-062-4.
* GAUTIER, Jérôme. Dior: new looks. First published. London: Thames & Hudson, 2015. 304 stran. ISBN 978-0-500-51806-9.
* ROCAMORA, Agnès. Fashioning the city: Paris, fashion and the media [online]. London: I.B. Tauris, 2009 [cit. 2016-05-03]. Dostupné z: http://site.ebrary.com/lib/natl/Doc?id=10359166.
* SEELING, Charlotte. Století módy 1900-1999. Vyd. 1. Praha: Slovart, 2000. 655 s. ISBN 80-7209-247-2.
* LA FRESSANGE, Ines de a GACHET, Sophie. Se šarmem Pařížanky. Překlad Alexandra Fraisová. Vydání druhé, upravené. Praha: Knižní klub, 2015. 240 stran. ISBN 978-80-242-4941-4.
Jazyk, lingvistika a literatura
--
02.05.2016 20:30