-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
ráda bych se zeptala, zda je možné zjistit, kdy se mikulášská tradice upravila do konkrétní dnešní podoby, tedy že skupina Mikuláš + čert + anděl návštěvuje děti přímo v jejich domovech. A byla tato tradice někdy během minulého režimu potírána, právě kvůli postavě světce? Děkuji!
Dobrý den,
postava svatého Mikuláše a tradice s ním spojené jsou velmi staré a mohou mít mnoho podob.
Vzali jsme si proto na pomoc Národopisnou encyklopedii Čech, Moravy a Slezska, konkrétně díl Lidová kultura. Jedná se o kvalitní, odborně zpracovanou encyklopedii, na které se podíleli naši přední etnologové, proto jí můžeme doporučit jako základní pramen všem zájemcům o studium lidové kultury.
Mikuláš byl biskup, světec, který působil ve 4. století v maloasijské Myře. Jeho široký patronát postupně vzniknul ve středověku díky mnoha legendám. Stal se tak ochráncem námořníků, mlynářů, rybářů, maloobchodníků, směnkářů, rolníků, pastevců a chudých a pronásledovaných, nevinně odsouzených,
zajatců a hlavně - dětí a školní mládeže.
V českých zemích zapustil kořeny ve 13. a 14. století v souvislosti s německou kolonizací. Nejstarší doloženou formou mikulášského kultu je chlapecká biskupská kolední hra ludus episcopi puerorum provozovaná v pražském břevnovském klášteře, u sv. Víta a v olomoucké katedrále ve 13. století. Ve 14. století máme průběh podobné žákovské slavnosti popsán od Jana Husa: žáci v kožešinových kuklách přivezli na oslici do kostela obráceně posazeného spolužáka jako biskupa a prováděli při tom značné nepřístojnosti. Oslici s biskupem vodili po kostele s pochodněmi v rukou, konzumovali polévku a pivo, biskup lascivním způsobem kadil kolem oltářů, tancovali a lomozili. Tyto hry tak spadaly do kategorie středověkých svátků bláznů.
Dalším obyčejovým jevem bylo ,,rytířstvo svatého Mikuláše", které od 15. století představovali učitelé se svými žáky, ponejvíce v chrámech tomuto světci zasvěcených. Jednalo se o velmi okázalé a hlučné průvody, kdy představenstvo měst pražských roku 1447 zakázalo při těchto slavnostech koně a nádherný oděv. Už od té doby se v souvislosti s rozšiřováním kultu a jeho prohlubováním do lidových vrstev transformoval zvyk v obchůzky biskupových družin po domech a rodinách s dětmi.
Obdarování dětí souvisí patrně s mikulášskou legendou o nočním zlatém daru, tajně vhozeném do domu zchudlého šlechtice na záchranu nevinnosti jeho tří panenských dcer.
Nejstarší zpráv o tzv. nepřímé (tj. noční tajné) mikulášské nadílce v českých zemích pocházejí ze 16. století. Obchůzková forma slavností se pak postupně rozšiřovala z městského prostředí do lidových vrstev na venkov.
Obchůzky měly ale různou podobu, postav při obchůzce bývalo více. Ve Slezsku si Mikuláš udržel koně, dokonce na něm jezdíval, někde jezdívali dokonce biskupové dva - jeden na koni a druhý na koze. V Mikulášově družině se také objevoval medvěd, čáp nebo vrána. Dochovaly se úřední záznamy o neúměrném, až nebezpečném strašení dětí způsobeném divokým a strašidelným zjevem a chováním maškar.
Ke strašidelným maškarám Mikulášovy družiny patřil tradičně čert chápaný křesťanstvím jako symbol překonávaného pohanství. Kostým čerty byl často z obráceného ovčího kožichu, někde byl oděn i ve slámě, nosil řetěz, povříslo, na tváři příšernou škrabošku a rohy.
Na Valašsku se dodnes dochoval zvyk, že čerti nosí na škrabošce ježovinu (kůže ježka s bodlinami), což je v lidové víře starobylý vegetační a zdraví upevňující prvek. Čerti ježovinou trkají do tváří děvčata, aby byla zdravá. V současnosti proti tomuto zvyku vystupují čas od času hygienici, kteří jej považují za riziko přenosu žloutenky a HIV kvůli ostrým ježčím bodlinám.
Čerti tradičně strašili tím že nehodné děti a dospělé odnesou s sebou do pekla, což museli naznačovat praktickými pokusy, protože jako většina maškar při obchůzce vůbec nemluvili. Vzbuzovat strach jim pomáhala skupina černých nebo zlých maškar jako např Maur. V některých lokalitách také vystupovaly Mikulášky. S postupem času a rozvojem kultu se počet postav rozšiřoval o další maškary, tentokrát zábavního charakteru, což se vzhledem přibližovalo až masopustní obchůzce.
Zábavní funkce Mikulášské obchůzky s více postavami se dodnes drží především na Valašsku, kde se určité formy tohoto obyčeje staly dokonce součástí Unesco.
Za totality se tradici nepodařilo narušit, přestože byly určité snahy nahradit Mikuláše sekulárním dědou Mrázem se Sněhuročkou. ,,Tenhle laskavý stařec roznášející radost a lásku, udržuje si sympatie z generace na generaci. Pedagogové podnikali proti tradici Mikuláše již minulosti tažení, některé námitky byly opravdu závažné. Pokud se Mikuláš předváděl ve své bigotní formě a se zlým čertem, který děsil děti, nebylo to opravdu vhodné. Ale přijde-li jako milý stařeček plný vlídnosti a laskavosti, proti tomu se nedá nic namítat."
Mikulášská obchůzka patří stále k živým obyčejům.
Použité zdroje:
BROUČEK, Stanislav, ed. a JEŘÁBEK, Richard, ed. Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Vyd. 1. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky v Praze a Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně v nakl. Mladá fronta, 2007. 3 sv. ISBN 978-80-204-1450-2.
VAVŘINOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie Vánoc. 3. vyd. Praha: Libri, 2002. 286 s., [4] s. barev. obr. příl. ISBN 80-7277-132-9.
Mikulášská tradice. Tep svobodné práce. 1948, č. 45 (3. 12. 1948), s 10.
TINKOVÁ, Eva a KOMSOVÁ, Martina. České svátky a tradice. Prostějov: Computer Media s.r.o., [2015], ©2015. 1 složený list (8 stran). Naučné karty. Kultura, umění a tradice; 4. ISBN 978-80-7402-181-7.
http://lideazeme.reflex.cz/clanek/zprava-o-stavu-certu-na-valassku-aneb-potrkam-te-at-jsi-zdravy
Antropologie, etnografie
--
Národní knihovna ČR
04.12.2018 10:09