mikádo

Text dotazu

Vážení,
chtěla bych se zeptat na původ hry mikádo. Na internetu jsem našla dvě verze
- Evropa a Japonsko.

Odpověď

Dobrý den,

slovo mikádo(mikado) pochází z japonštiny. Jedná se o titul japonských císařů. Hra mikádo je taktéž japonská. Varianty této hry se ovšem hrály a dodnes hrají i v jiných částech světa. Dnes je již velmi složité určit, zda se tato hra po světě rozšířila z jednoho centra či vznikla na několika místech nezávisle na sobě. V popisu českých lidových her z 19. století se vyskytuje hra "vybírání stébel", která je svým principem obdobná japonské verzi nazvané mikádo. "Tyčinkové hry znali také Indové, Eskymáci, Indiáni či domorodci na tichomořských ostrovech. Všude se používá jiného materiálu a hra má jiný název, ale vždycky je to v podstatě stejný princip, manipulace s tyčinkami"

Stará česká verze této hry se hrála s padesáti stébly dlouhými asi 20 cm.

Slámky nebyly různě bodově ohodnoceny, ale vyhrával hráč, který jich odebral nejvíce.

Číňané hrají podobnou hru se svazkem špejlí. Při odebírání jednotlivých dřívek si mohou pomáhat malým háčkem.

V Polsku se hraje hra nazvaná "Kardinálové". Dlouhá tenká dřívka jsou řezbářsky zdobená a jsou hodnotově odlišná. Nejvyšší hodnotu má kardinál (60 bodů), dále zde figuruje král (40 bodů) a hejtman (20 bodů).

V minulosti se do Evropy dovážely z Číny slonovinové tyčky, které byly zakončeny různými tvary. Některé tvary se vytahovaly z hromádky hůře, jiné lépe, podle toho byly také bodově ohodnoceny.

Indiánská a eskymácká podoba hry s dřívky je již trochu odlišná.

Severoameričtí Indiáni vyhazovali tyčky (větvičky) do vzduchu a chytali je na hřbet ruky. Kolik tyček zachytili, tolik získali bodů. Eskymácká hra se hrála na kola a začínala s jednou větvičkou položenou na hřbetu ruky. Hráč na tahu rukou trhl a jeho úkolem bylo zachytit padající větvičku v letu.

Každým kolem se pak počet větviček zvětšoval.

Zdroje:

* ZAPLETAL, Miloš. Špalíček her : pro čtenáře od 12 let. 1. vyd. Praha : Albatros, 1988.

* Akademický slovník cizích slov. II. L -Ž. 1. vyd. Praha : Academia, 1995.

* HOLUB, Josef. Stručný etymologický slovník jazyka českého : se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1967.

Obor

Výchova a vzdělávání

Okres

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

30.06.2011 13:22