-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
co je pravdy na pověstech o Marii Trčkové z Lípy alias zlé Madle?
Děkuji
Dobrý den,
v současné době již asi není zcela možné zjistit, nakolik jsou popisované události v pověstech o "zlé Mandě" pravdivé.
Literatura hovoří o Marii Magdaleně Trčkové jako o schopné hospodářce, která dokázala využít situace a svých konexí k poměrně výraznému rozmnožení majetku rodiny Trčků. Ale také jako o ženě, která byla "rázná, podnikavá, chytrá a odvážná, ale také necitelná, lakotná a neoblíbená". (DOUBEK, Eduard. Trčkové a Albrecht z Valdštejna. Havlíčkobrodsko 10. Havlíčkův Brod : Okresní vlastivědné muzeum a Státní okresní archiv v Havlíčkově Brodě, 1994, s. 25. )
Její povaha se dá dnes jen těžko objektivně posoudit, pravděpodobně ovšem i v tomto případě platí staré známé úsloví "Není šprochu, aby na něm bylo pravdy trochu".
Její hospodářské poměry a skupování konfiskátů popisuje mimo jiné kniha "Ženy české renesance":
"Všude kolem ní přicházeli lidé na žebráckou hůl, nebo alespoň zápasili s vážnými hospodářskými nesnázemi, ale Marie Magdalena Trčková se drala dopředu, půjčovala, investovala a bohatla. První konfiskované statky získala roku 1622 jako náhradu za půjčku císaři, ale už v následujícím roce si začala prodělky na císařských půjčkách vynahrazovat. Skupovala konfiskáty ve velkém a vplula do víru transakcí, které sice občas zaváněly podvodnými praktikami, ale zřídka zklamaly svými hmotnými výsledky. Vůně zisku přehlušila na několik let všechny ohledy. Nezáleželo už vůbec na tom, čí ty statky původně byly a kdo z bezmocných poražených je ztratil, ale jen na zisku. Když se konfiskační proces chýlil ke konci, odhadovaly se celkové nákupy Marie Magdaleny Trčkové na více než půl miliónu zlatých; v kořistnictví ji předčili jen Valdštejn s Lichtenštejnem."
(JANÁČEK, Josef. Ženy české renesance. 2. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1987. s. 242. )
Jiné "staré české přísloví říká, že "Příležitost dělá zloděje". Platí (to) v plném rozsahu i pro Trčky. Vůči svým poddaným nastolovali stále tvrdší kurs, který jim přinášel tu více, tu méně peněž, získaných ale dosti nečestně. Do svých praktik zapojovali i své hospodářské úředníky, kterým vydávali příslušné instrukce. Bylo to např. zrušení privilegií měšťanů na vaření piva v Náchodě, Dobrušce a Třebechovicích, vyplácení almužen v neplatných mincích či zcizování kontribučních peněz poddaných Adamem Erdmanem, zřejmě existovaly i jiné formy finančního útisku poddaných." (Šůla, Jaroslav : Dva kšafty Jana Rudolfa Trčky z Lípy. Stopami dějin Náchodska 5, 1999, s. 164. )
Situace byla natolik vyhrocená a vážná, že v roce 1628 vypuklo na Opočensku, tedy na statcích Jana Rudolfa Trčky a Marie Magdalény Trčkové, selské povstání. Lid se především bránil nucenému přestupu z protestanské na katolickou víru, ale též stále se zhoršující hospodářské poměry na panství přispěly k selským rebeliím.
"Organizovanost, jednota a důkladná příprava povstání přinesly vzbouřencům již v prvních dnech bojů znamenité úspěchy. Bylo dobito Opočna, Nového Města a Náchod a dokonce se sedlákům podařilo zajmout v N. Městě nenáviděného direktora trčkovského panství pana Kustoše, který s Magdalenou Trčkovou, posměšně poddanými nazývanou "Tlustou Mandou", neslýchaně poddané utiskoval a týral."
Úspěchy sedláků ovšem byly pouze dočasné. "Bylo povoláno vojsko a vzpoura byla známým dobrodruhem Don Martinem Huertou krvavě potlačena. Na 500 sedláků bylo zabito a na 600 zajato."
(Zdroj: MICHL, Karel. Selské bouře na Hradecku 1628 a 1775. 1. vyd. V Hradci Králové: Krajské nakladatelství, 1951. s. 28, 29. )
Celý nahromaděný majetek byl později Trčkům zkonfiskován. Poslední mužský potomek Adam Erdman Trčka z Lípy byl společně s Albrechtem z Valdštejna zabit v roce 1634 v Chebu, zároveň byl obviněn ze zrady císaře a z tohoto důvodu mu byl všechen majetek konfiskován. Toho se ovšem Marie Magdaléna Trčková nedožila. Zemřela o rok dříve, 9. ledna 1633.
Pověstí o "zlé Mandě" je několik. Jedna vypráví o krutosti paní Trčkové (http://hejkalkovo.opocno.sweb.cz/texty/povesti.htm ), druhá o její lakotě a tvrdosti vůči poddaným (http://www.mavlast.cz/aktuality.podzimni-romantika-zamku-opocno.html ), další o její pýše. Dle ní se Marie Magdalena Trčková "jednou rozhodla předvést své bohatství zvláštním způsobem. "Dala si celé šaty pošít dukáty a vydala se v nich do brodského kostela. U přítomných to vzbudilo také rozčilení a hněv, že Brodští domýšlivou paní obklopili na kostelním hřbitově a zlaté mince z ní strhali".
(MACEK, Ladislav a ROUS, Pavel. Havlíčkův Brod v pověstech a historii. 2., dopl. vyd. Havlíčkův Brod: Tiskárny Havlíčkův Brod, 2009. s. 67. )
Použitá a další doporučená literatura:
* MACEK, Ladislav a ROUS, Pavel. Havlíčkův Brod v pověstech a historii. 2., dopl. vyd. Havlíčkův Brod: Tiskárny Havlíčkův Brod, 2009.
* MICHL, Karel. Selské bouře na Hradecku 1628 a 1775. 1. vyd. V Hradci Králové: Krajské nakladatelství, 1951.
* BAŠTECKÁ, Lydia a EBELOVÁ, Ivana, ed. Náchod: [historie, kultura, lidé]. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2004.
* DOUBEK, Eduard. Trčkové a Albrecht z Valdštejna. Havlíčkobrodsko 10. Havlíčkův Brod : Okresní vlastivědné muzeum a Státní okresní archiv v Havlíčkově Brodě, 1994, s. 25 - 30.
* MATOUŠ, Václav. Selské povstání 1628. Dobruška: Městské muzeum, 1998
* Šůla, Jaroslav : Dva kšafty Jana Rudolfa Trčky z Lípy. Stopami dějin Náchodska 5, 1999, s. 159 - 169.
* JANÁČEK, Josef. Ženy české renesance. 2. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1987.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
10.05.2013 09:08