-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
mohli byste mi prosím poskytnout nějaké informace o Marii Rosůlkové, české herečce?
Děkuji velice za odpověď.
Dobrý den,
zasloužilá česká herečka Marie Rosůlková (později Škrdlantová) se narodila 17. prosince 1901 v Plzni do rodiny ševce. Tato známá umělkyně, byla váženou členkou městských divadel pražských, působila v mnoha divadelních, no zároveň televizních inscenacích a filmech a svůj herecký obor obohatila o mnoho nezapomenutelných postav od převábných naivek a elegantních společenských dám, až po psychologicky prokreslenější postavy i mírně karikované humorné figurky.
Původně
vystudovala obchodní školu a začala pracovat v bance, ovšem
s vědomím, že se chce stát herečkou, načež se i patřičně snažila a hodně
hrála v ochotnických divadlech a studovala u Marie Laudové – Hořicové.
Svou profesionální kariéru začala roku 1921 v divadle v Plzni, po 3
letech pak přešla do Českých Budějovic a po jedné úspěšně odehrané sezóně u
Vlasty Buriana se opět vrátila do Plzně. V letech 1931 až ´33 pak hrála
ještě rok v Brně a odsud se vrátila a na dlouhých 15 let hrála hlavně u
Vlasty Buriana. Byla i členkou Divadla na Vinohradech a mezi roky 1950-1982,
kdy odešla na odpočinek, hrála znovu v Městských divadlech pražských. S úspěchem
hostovala i v Činoherním klubu.
Na začátku své kariéry se v divadelních programech psala jako Mary Rosůlková a
spíše získávala role mladých milovnic, no z nich se postupně vyvinula k
velkým charakterním postavám v konverzačních hrách, i když zpočátku prošla dokonce
i baletem a operetou. Brzo se přehrála do postav starých, ale laskavých a
hřejivě moudrých žen, nebo do hádavých ješitných paniček, kterým však vtiskla
osobitý šarm. Popularitu navíc a všeobecné uznání hereckých kolegů si vydobyla
hlavně svým parodickým smyslem pro humor a pro některé postavy navíc využívala
svůj vysoký měkký hlas.
Mezi
její nejúspěšnější divadelní výstupy patří např. role v. „Harold a Maude“
(Maud), „Ženským zákoně“ (Dora), ve hře „Lulu“ (královna Kristina), v
„Chroustovi“ (Tonička), „Noci na Karlštejně“ (Alena), nebo ve „Třech dámách s
pistolí“ (Heliodora) a mnoha dalších. Filmové role zpočátku nebyli pro
Rosůlkovou natolik zajímavé a nebylo jí jich ani tolik nabídnuto, no později ji
právě tyto pomohli k velké slávě. Jako jednu z prvních filmových
postav si zahrála Lídu Tomanovou v Poručíku Alexandru Rjepkinovi (1937) a pak
si zahrála třeba sestřenici Koníčkovou (Přítelkyně pana ministra), manželku
(Měsíc nad řekou), sekretářku (Zaostřit, prosím!), prostitutku Růženu Vašákovou
(O Věcech nadpřirozených), nebo ženu (Spalovač mrtvol).
Známější role získávala Marie Rosůlková až od šedesátých let např. ve filmech
„Čtyři vraždy stačí, drahoušku“, „Petrolejové lampy“, „Šest medvědů s
cibulkou“, „Holky z porcelánu“, „Léto s kovbojem“, „Zítra vstanu a
opařím se čajem“, „Sólo pro starou dámu“, „Konečná stanice“, či „Jak napálit
advokáta“. Hrála taky v mnoha seriálech např. „Sňatky z rozumu“, „taková
normální rodinka“, „Nemocnice na okraji města“, „Malý Pitaval z velkého
města“, „Létající Čestmír“, nebo „Křeček v noční košili“. V období
své filmové a televizní kariéry navíc byla oblíbenou dabingovou herečkou a
spolupracovala i s rozhlasem, pro který namluvila několik her a desek a
roku 1966 jí byl udělen titul zasloužilé umělkyně. Herečka taky sepsala své
vzpomínky z profesního i soukromého života v knize „Držte si klobouky!“ (1991).
Marie Rosůlková se provdala za herce, spisovatele a divadelního režiséra Jarmila Škrdlanta (1896 – 1965).
Rosůlková zemřela 15. května 1993 v Praze.
Dana Medřická, rovněž nositelka titulu zasloužilá umělkyně (udělen 1966) se narodila 11. července 1920 v Praze a tam také 21. ledna 1983 zemřela.
Medřická se divadelní herečkou chtěla stát, už prý jako dítě. Navzdory otcovu nesouhlasu se dospívající studentka gymnázia Medřická, s podporou ze strany své matky snažila zapojit do různých aktivit spojených s uměleckou profesí, nebo divadlem a hrála tak pro Bubenečskou sokolovnu, holešovickou Uranii a taky v malostranské Umělecké besedě, při čem navštěvovala ještě soukromé hodiny herectví u Anny Suchánkové. Po přijetí na konzervatoř pak nadále hrála, i když jí to bylo zakázáno, v uměleckém souboru Fráni Francla pod pseudonymem Dáňa Čechová.
Po prvním roce studia přijala Medřická nabídku od Zemského divadla v Brně a tam poprvé s úspěchem veřejně vystupovala a pokračovala tak, až do momentu, kdy bylo divadlo nacisty násilně zavřeno (1941) a tehdy odjela do Plzně. Znovu hrát začala v pražském divadle Urania v roce 1943 a odsud přešla do Městských divadel pražských, po kterých rozdělení roku 1950 zůstala u Divadla československé armády, tady však setrvala jenom krátce, opět přešla do Městských divadel. Nejvýznamnější nabídka však přišla až v roce 1960, kdy přešla Medřická do činohry Národního divadla a stala se jeho právoplatnou členkou, kde taky zůstala až do své smrti.
V době působení na divadelní scéně vytvořila obrovské množství zajímavých postav. Svým talentem a citem pro drama, či zvládnutí téměř každé kuriózní situace si získala obdiv publika, kolegu a současně nadřízených. Mezi její nejznámější role patří např. Amélie – „Neapol, město milionů“, Líza – „Obchodník s deštěm“, Blanche – „Tramvaj do stanice Touha“, či účinkování v představeních Dům doni Bernardy a Matka Kuráž a její děti. Za asi nejúspěšnější divadelní postavu, vděčí Medřická náhodě – vedení národního divadla jí chtělo obsadit do role Eržiky Orbánové v inscenaci Kočičí hra. Tuto hru spolu s kolegyní Vlastou Fabianovou zvládla nade vše očekávání (vedení jí považovalo za podprůměrnou) a stala se s jednou z nejslavnějších inscenací národního divadla s víc jak 400 reprízami.
Na rozdíl od Rosůlkové, se Medřická od prvých momentů svého příchodu zpátky do Prahy v roce 1943 angažovala i v mnoha filmech a bylo jí nabídnuto mnoho úloh. K jejím nejznámějším filmům patří např. „Skalní plemeno“, „Měsíc nad řekou“, „Ošklivá slečna“, „Kdo chce zabít Jesii“, „Den pro mou lásku“, „Léto s kovbojem“, „Půl domu bez ženicha“ a jiné.
Podobně jako Rosůlková se i Medřická často a ráda kromě divadla a filmů angažovala i v televizních inscenacích, seriálech a rozhlasových hrách. Účinkovala např. v „Radúzovi a Mahuleně“, v „Takové normální rodince“, v „Byl jednou jeden dům“, „Nemocnici na okraji města“ a jako učitelka i v seriálu „My všichni školou povinní“.
Dana Medřická byla dvakrát vdaná. Poprvé za svého hereckého kolegu Václava Vydru (1902 - 1979), s nímž měla stejnojmenného syna, též herce, podruhé za španělského obchodníka Artemia Ugarte.
Pro další informace doporučujeme níže uvedeny zdroje, případně internetové stránky zabývající se filmovou a divadelní tematikou.
Použité zdroje:
* FIKEJZ, Miloš. Český film: herci a herečky. 1. vyd. Praha: Libri, 2006-2008. 3 sv. ISBN 80-7277-331-3.
*podstránky portálu http://www.divadlo.cz/
* Ottův slovník naučný nové doby : dodatky k Velikému Ottovu slovníku naučnému / Hl. red. B. Němec. Praha : Otto, 1930-1943.
* Bartošková, Šárka; Bartošek, Luboš: Filmové profily 2 : Českoslovenští filmoví herci. Praha , 1990.
* Národní divadlo a jeho předchůdci : Slovník umělců divadel Vlasteneckého, Stavovského, Prozatímního a Národního / hlavní redaktor: Vladimír Procházka. - Praha : Academia, 1988
*Kdo je kdo v Československu : Biografie žijících osob se stálým bydlištěm v ČSSR. 2. díl, / Připr. [kol.] ; Hl. red.: Václav 1. vyd. Praha : ČTK, 1969.
*Český biografický slovník XX. století / Josef Tomeš a kolektiv. Praha ; Litomyšl : Paseka : P. Meissner, 1999.
S pozdravem
Divadlo, film, tanec
--
Národní knihovna ČR
10.12.2013 17:27