-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
dovoluji si Vás poprosit o objasnění osobnosti dvou loupežníků severních Čech: Václava (Wenzel) Kummera a Václava Kumra. První z nich, zvaný Český Wenzel, byl Němec, působil v Sasku a zemřel v mladoboleslavském vězení. Druhý pocházel z Vísky u Bezdězu a přežil věznění na Špiberku. V mnoha pověstech/vyprávěních však splývají - je možné je nějak odlišit?
Předem děkuji!
Dobrý den,
jak dokládají ukázky z internetu, o loupežníkovi Václavu Kumrovi se traduje velké množství různých historek. Těžko říci, která je tou nejpravděpodobnější. Kumrovo postavou ze zabýval též blanenský spisovatel literatury faktu Vladimír Polák. Ve svém článku, otištěném ve Sborníku Muzea Blansko 1998, uvádí na pravou míru mýty, spojené s tímto hrdinou románů i lidových pověstí.
Snad bychom se měli přiklonit k „rozboru“ v jeho článku Václav Kumr ve Sborníku muzea Blansko´98 na s. 66 – 68. V. Polák tam rozebírá postavu Václava Kumra z Vísky a zmiňuje i postavu dalšího Václava Kumra, který byl ovšem starší. „Pátrání ztěžuje také fakt, že existoval ve Středočeském kraji rovněž jiný loupežník Kumr, jakýsi Jánošík, který vrchnosti bral a chudým dával. Byl však o několik desítek let starší Václava Kumra.“ Doložit, kde tento Kumr zemřel, zda třeba právě v mladoboleslavském vězení, nemůžeme. (Údaje, které jste uvedl Vy v zadání dotazu, jsme v našich zdrojích nenašli). V. Polák ve svém článku uvádí, že o zjištění pravdivých osudů Kumra se zasloužil Josef Panáček (1900-1973). Zveřejnil je v publikaci Karel Hynek Mácha v kraji svého máje v kapitole Vůdce loupežníků (Liberec 1970), příp. viz bibliografický záznam níže.
Karel Hynek Mácha v kraji svého Máje / Josef Panáček ; Jaromír Wágner ; Fotogr. Jan Sommer, Miloslav Sovadina ; Texty k ilustr. Marie Vojtíšková ; Přebal, vazba a graf. úprava Roman Karpaš
2., přeprac. vyd.
Ústí nad Labem : Severočeské nakladatelství, 1990
133 s. : obr., fotogr. ; 21 cm
Další informace k postavě Václava Kumra jsme získali z internetových zdrojů; zdá se však, že se informace v nich prolínají a že žádný z nich nedává stoprocentní odpověď na Vaši otázku. Doporučujeme přečíst si stať V. Poláka a knihu Josefa Panáčka, které se jeví, že mají aspoň nějaký pravdivý základ. To, co se traduje mezi lidmi, asi pochází z pramenů, podle nichž legendy vznikly. V roce 1856 vyšel v Horní Lužici německý román od Gustava Bertolda Loupežnický hejtman Václav Kummer, zvaný český Vašek. (Vyšlo také ve Vídni a později i v češtině). Výmysly a rozsahem daleko však Bertoldovo dílo předčil český román anonymního autora (možná J. Svátek) Odvážní vůdcové pytláků, podloudníků a lupičů z pohraničního území česko-saského. Tento román v r. 1908 vydával v mnoha sešitech pražský nakladatel Alois Hynek a „krvavé dílko“ bylo velmi oblíbeno a zřejmě odtud se dostalo hojně do povědomí lidí.
Další zdroje z internetu:
Eva Nečasová: Pověst o blanenském loupežníkovi Václavu Kumrovi
Málokdo ví, že tak jako v Jičíně mají Rumcajse, má i Blansko svého loupežníka. Byl jím prý za dob císařovny Marie Terezie loupežnický hejtman Václav Kumr, řečený Český Vašek.
Narodil se na Starém Blansku v chaloupce naproti kostelu, kde se říkalo „U Šťastných“. Vyrostl ve statného urostlého muže, seznámil se s dívkou jménem Kateřina a společně plánovali svatbu. Osud však rozhodl jinak. Jednoho dne Václava odvedli verbíři na vojnu a ze svatby sešlo na dlouhý čas, neboť tehdejší vojenská služba trvala mnoho let.
Kumr sloužil v Brně u slavného pluku barona Trencka, a když jednou dostal konečně dovolenou a chtěl navštívit po dlouhé době svoji milou, zjistil, že dívka byla násilím odvlečena do služby na jiném panství. Václava Kumra to velmi rozzlobilo a přísahal pomstu. Shromáždil kolem sebe partu kamarádů a společně vytvořili loupežnickou tlupu. Za úkryt si zvolili jeskyně Moravského krasu, odkud podnikali výpravy do okolí, při kterých bohatým brali a chudým dávali.
Prostý lid Kumra miloval, bohatí páni jej nenáviděli a snažili se ho dopadnout a potrestat. Václavovi se nakonec podařilo setkat se s Kateřinou a společně si i s celou loupežnickou tlupou zvolili důmyslný úkryt na dně propasti Macochy, která v té době byla nepřístupná. Na její východní straně však Kumr objevil tajný vchod zakrytý bujným lesním porostem, a touto cestou vždy zmizel svým pronásledovatelům na dno propasti.
Císařské vojsko nakonec Macochu obklíčilo a spustilo se dolů po lanech. V následné bitvě bylo mnoho Kumrových druhů zabito, samotnému vůdci se však i s několika kamarády podařilo uprchnout tajnou podzemní chodbou, která prý ústila do volné přírody asi hodinu cesty od propasti.
Dle jedné verze skončil tento příběh smutně. Václav Kumr byl prý nakonec přece jen dopaden a na útěku zastřelen a jeho dívka Kateřina spáchala sebevraždu skokem do Macochy.
Druhá verze však uvádí šťastný konec. Vůdce loupežníků Václav Kumr byl prý dopaden a uvězněn na Špilberku. Císař Josef II. však prý se právě v té době dal na několik dní zavřít do jedné kobky v těchto kasematách, a když na vlastní kůži okusil zdejší kruté vězeňské podmínky, vyhlásil amnestii. Kumr byl propuštěn na svobodu, oženil se s Kátinkou, společně se natrvalo usadili v Uhrách a zde žili šťastně až do smrti.
Postava blanenského rodáka Václava Kumra inspirovala spisovatele k napsání několika románů. V roce 1856 vyšel německý román od Gustava Bertolda „Loupežnický hejtman Václav Kummer, zvaný Český Vašek“. Další román s dlouhým názvem „Odvážní vůdcové pytláků, podloudníků a lupičů z pohraničního území česko-saského“ vydával od roku 1908 v sešitovém vydání pražský nakladatel Alois Hynek. Tento oblíbený krvák dosáhl 96 sešitů o 2.344 stranách a navázalo na něj další pokračování s názvem „Vězeň na Špilberku a hrůzy jeho podzemních žalářů“, vydaný rovněž formou 114 sešitů o 2.736 stranách. Autor je neznámý. Někteří literární historikové se však domnívají, že jím byl Josef Svátek, z jehož pera vzešly populární „Paměti kata Mydláře“.
Václav Kumr
Narodil se 7. září 1767 ve Vísce, malé osadě vzdálené asi půl druhé hodiny cesty jižně od Bezdězu. Byl nemanželským dítětem, proto si po celý život vysloužil hanlivou přezdívku Webrův Vašek (podle svého skutečného otce, jenž byl panským mušketýrem).
Brzy se stal násilníkem, rváčem, zlodějem a pytlákem. Na konci 18. století se stál vůdcem obávané loupežnické tlupy. V roce 1792 byl na Václava vydán zatykač kriminálním soudem v Mladé Boleslavi, ale zatčen byl až v květnu 1798 v Doksech v hospodě "Na šancích". Poté byl eskortován do Prahy k dalším výslechům a nato 20 let vězněn v Brně na Špilberku. Až poměrně starý se vrací do rodného kraje, kde se mezitím stal legendou. Po neradostném a trudném konci života zemřel dne 6. března 1843 v rodné Vísce na peci ve statku sedláka Šafránka, v domě č. p. 3. Zemřel tedy 7 let po Máchově smrti… Kumr jako loupežnický hejtman se stal v kraji legendou, zdejší lidé ho znali osobně a tak přítel Hindl na jeho životní příběh nejspíš Máchu upozornil.
(Ondřej Vejmelka)
V básni Máj se prolínají subjektivní Máchovy prožitky z přírodní scenérie milovaného kraje s pověstí o skutečné události: "Strašným lesů pánem" byl opravdický loupežník Václav Kumr, dopadený v hospodě v Doksech. Stejně tak existoval případ otce zabitého synem za to, že mu bránil ve známosti s milovanou dívkou. V roce 1970 vyšla útlá knížka Josefa Panáčka o konkrétních událostech a věcech, které Mácha v Máji zbásnil. Podstatou básně je rozpor mezi smrtí (poprava Viléma, který nevěda zabil ve svůdci své milé vlastního otce) a překrásnou májovou přírodou. Vina hrdinů je dílem osudu, kterému se nelze ubránit. Máchovo líčení přírody je neobyčejně bohaté, jeho představivost je umocněna sugestivností slov a máchovskými metaforami, jejichž podstatou je opět rozpor mezi životem a smrtí: "zbortěné harfy tón, strhané strůny zvuk, zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit, zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit, ...". Pokud jde o básnický rytmus, vytvořil Mácha proti převládajícímu trofeji novočeský jamb (na konec verše klade jednoslabičné slovo s hlavním sdělením, např. vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas). Máchův zpěvný verš a ryzí jazyk byl pro tehdejší básníky objevem.
Málokdo dnes tuší, že Máj je vlastně více méně přepisem skutečné události. Zasazené poněkud jinak, než je tomu ve skutečnosti, přesto však do reálně existující krajiny. Ve vlastnoručních Máchových zápiscích v tzv. Výkladu Máje, zcela jasně stojí: „Pověst, tedy čili děj básně této… koná se u města Hiršberg (dnes Doksy) mezi horami, na nichž hrady Bezděz, Pernštejn (dnes Berštejn), Houska a v dálce Roll (dnes Ralsko) k východu, západu, poledni a půlnoci ukazují.“ Mácha si skutečně nemusel postavu otcovraha vymýšlet podle nějakého podřadného loupežnického románu, protože v Podbezdězí, 60 let před Máchovým příchodem do kraje, otcovrah skutečně žil, k otcovraždě došlo, dokonce o zločin z milostných důvodů, a co je zvláště příznačné, stalo se tak v měsíci květnu, tedy v máji.
Ani pro postavu Viléma nemusel Mácha hledat nějaký literární předobraz. Je v ní zpodobněn severočeský loupežník Václav Kumr (Wenzel Kummer), s nímž se Mácha mohl, kdyby o to nějak zvlášť stál, setkat i osobně, protože v době Máchových návštěv Doks byl tento vysloužilý loupežník ještě naživu….
(Čerpáno z internetového zdroje: K výročí 200 let od narození K. H. Máchy)
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
05.06.2013 10:21