lípa srdčitá

Text dotazu

Proč je lípa srdčitá národním stromem ČR??

Odpověď

Dobrý den,

lípa je naším národním stromem a symbolickým stromem Slovanů. Byla prvním stromem, který se vysazoval u lidských obydlí, chránila, léčila, byla krásná a všestranně užitečná. "Košatá lípa rozklání stín větví kolébavý nad stůl prostý," říká úvodem básně Ve stínu lípy básník Svatopluk Čech.

V ČR je asi 1850 památných lip, což tvoří téměř polovinu ze všech vyhlášených stromů.

Lípa se stala pro svou vůni, půvabnou korunu, i vlídnému stínu symbolem ochrany, pomoci a lásky. Lidé věřili, že dokáže odehnat zlé duchy a svou energií zbaví člověka chmurných myšlenek. Na lípy zavěšovali obrázky Panny Marie. S tvárným lipovým dřevem pracovali řezbáři, dělali z něho oltáře a sochy svatých, proto tedy "svaté dřevo".

Podle pověsti právě lípy osídlovali spravedliví a dobří duchové. Lidé je pak vyhledávali, aby se pod nimi schovali před bouřkou, v domnění, že do nich díky dobrým duchům neuhodí blesk.

Za posvátný strom mohl být vyvolen ten, který byl lidem nejužitečnější a byl zárukou přežití, např. v severských zemích to byl dub, protože žaludy tam bývaly součástí potravy a zachraňovaly v nouzi od smrti hladem.. Posvátným se mohl stát i strom, který rostl nad prameny a studnami - tedy životně důležitými zdroji vody. Anebo naprostý protiklad - ne běžně se vyskytující stromy, ale strom v oblasti vzácný, jehož plody, listy nebo praskyřice měly nějaký mimořádný účinek, hlavně léčivý.

Za posvátné stromy byly považovány i ty, které svým vzrůstem, vzhledem nebo vůní dokázaly na lidi působit a podněcovaly jejich fantazii.

Volba posvátného stromu nebo posvátného háje zřejmě bývala záležitostí velké pospolitosti : lidé o tom rozhodovali buď společně, nebo se podřídíli názoru nejmopcnějšího.

Naši pohanští předkové tedy brali kameny, skály, vodu a hlavně stromy jako sobě rovné a podle toho s nimi zacházeli. Bylo pro ně samozřejmé se stromy mluvit, věřili, že strom a člověk se mohou dělit o žití. Věřili, že do stromu rostoucího v místě, kde byl pohřben mrtvý, vstoupí duše zemřelého, že strom zasazený při narození dítěte je jeho stromem životním.

Český badatel Čeněk Zíbrt uvádí, že ještě v letech 1629-1630 poslal jakýsi nezmámý mnich do Říma stížnost, že Jihoslované mají ve velíké úctě "strom nazvaný lípa (Chiamato Lippa) v krajině pusté, kde každou neděli deváté luny se schází mnoho lidí, Turkův i křesťanův se žertvami, se svícemi a podobnými věcmi. Duchovní sousední slouží tu mši za dary, které vybírá. Lid vzývá lípu, kloní se jí jako svátosti. Vypravují si, že lípa tvoří divy, vyslyší ty, kdož oběti přinesou, uzdravuje nemocné".

Jako první uvedli lípu jako symbol slovanství básníci : za odkaz lípy jako slovanského symbolu vděčíme právě J. Kollárovi, za jeho dílo "Slávy dcera" či polskému básníku Krasickému .

Lípa se stala oficiálním národním symbolem až roku v červnu 1848 (2.-12.6.48), kdy byla na Všeslovanského sjezdu v Praze (účastni byli delegáti Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a dále Poláci, Rusíni, Chorvati, Srbi, Slovinci a Dalmatinci - tedy všechno porobené slovanské národy) ustanovena jako národní symbol. Lípa tak stála proti velkoněmeckým snahám o porobení slovanského živlu. Byla to vlastně reakce na frankfurtský sněm, kde byl jako symbol velkoněmectví zvolen dub. Lípu jako národní strom měl navrhnout Fr. Ladislav Čelakovský.

Dub je dominantním stromovým symbolem indoevropských národů Germánů a Keltů.

Tento mohutný strom se svým tvrdým a trvanlivým dřevem je uctíván jako něco stálého, pevného a spjatého s duchovním významem. Společný celoevropský význam a tradice činí z dubu strom číslo 1.

U Slovanů, Baltů (Baltoslovanů), Italiků se o popularitu dělí dub s lípou.

Dub je přitom skoro vždy definován jako mužský prvek nebo má přímou spojitost s muži.

Dub, jako mohutný a statný strom, byl v historii jako symbol přiřazován božským hromovládcům - mužům a válečníkům. Z toho lze usuzovat jasnou mužskou diferenciaci dubu. Zasvěcení Diovi v Řecku, Jupiterovi v Římě, Donarovi ve Skandinávii, Perunovi u Slovanů atp.

Duby byly vždy synbolem dlouhověkosti, vytrvalosti, pevnosti a síly.

Dub a lípa se staly takřka shodné v uctívání pro všechny Slovany.

Tradice obou národních stromů platí dodnes.

Zdroj : HRUŠKOVÁ, M. Kult stromů v zemích Koruny české. Praha: Abonent ND, 2005. 155 s. : il. ; 21 cm. ISBN 80-7258-211-9.

užitečné odkazy :http://www.v-klub.cz/view.php?cisloclanku=2005040303

http://www.slovane.cz/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2006120001

http://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=38

http://www.dobrichovice.cz/mesto/o-meste/stromy/

archiv služby Ptejteseknihovny :

http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste/aba001/2007-2009/puvod-symbolu/?searchterm=LÍPA

http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste/aba001/2007-2009/narodni-stromy-1