-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, moje již zemřelá matka, celoživotně knihovnice, vzpomínala že při vyřazování vybraných titulů Karla Čapka po roce 1948 měly knihovnice nařízeno vytrhávat tyto knihy z vazeb. Můžete to prosím potvrdit, resp. ověřit? Děkuji.
Dobrý den,
bohužel ověřit vzpomínku Vaší maminky – knihovnice nemůžeme. Nenašli jsme totiž takto podrobnou zmínku o dění a nařízení v knihovnách po roce 1948. Je možné, že některá knihovna, aby plnila dobře příkazy ‚shora‘, dělala i víc než jiná, která se spíš snažila nařízení obcházet. Záleželo na lidech, jejich naturelu a odvaze.
Dotaz na tzv. zakázané knihy jsme před časem už zpracovávali, viz archiv PSK na www.nkp.cz.
Libri prohibiti
…
Situace v knihovnách je poměrně podrobně popsána např. v článku:
RICHTER, Vít. Hnědí a rudí Koniášové. In: Grand Biblio. ISSN 1802-3320. Roč. 3, č. 4 (2009), s. 14-15
Uvádíme několik dalších zmínek, některé se ale týkají zakazování knih v době Protektorátu:
Spisovatelé se ocitli v nezáviděníhodné situaci. Museli se vyrovnávat s nekonečnou řadou požadavků, jež na ně kladla kritika, která byla přímo posedlá ideálem nového románu,…. Individuální pohled byl potlačován ve jménu kolektivismu; originalita musela ustoupit všeobecné srozumitelnosti a realismu; tragický konec musel ustoupit historickému optimismu dělnické třídy… Podstatná část české předválečné literatury patřila mezi zakázané knihy. Karel Čapek mohl začít znovu vycházet teprve poté, co ho ve své monografii (jež vyšla roku 1952 v češtině) rehabilitoval ruský kritik Sergej V. Nikolskij… Po vystoupení Nikolského se v polovině 50. let postupně objevovaly další pokusy o rehabilitaci starších autorů i jednotlivých děl, ale také o přehodnocení názoru na českou avantgardu 30. let, kterou tak ostře odsoudil Štoll. Tyto snahy připravily podmínky k tomu, aby se znovu začaly
vydávat knihy, jež byly po roce 1948 zakázány.
Čerpáno z: HÁJEK, Igor. Prokletá i požehnaná: eseje o literatuře. Praha: Dokořán, 2007, s. 37. ISBN 978-80-7363-087-4. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:1e42b7b0-48ef-11e4-9383-005056825209
Zpráva z tisku:
V Topičově knihkupectví v Praze na Národní třídě byla v neděli otevřena výstava knih, které ještě donedávna byly zakázány. Návštěvníci výstavy procházejí mezi stoly a opět se shledávají s knihami, jež na knihkupeckém pultě neviděli plných šest let…, zde je Svatopluk Čech…, na dalším stole Čapkové a Vančura s Olbrachtem, Majerová,.. Až se zase naplno rozjedou rotačky tiskáren, vytiskněte tisíce těchto knih a dejte je do veřejných knihoven, do škol, do rukou dospělých a hlavně do rukou mládeže, aby se co nejdříve vyplnila mezera šesti let, kdy všechna tato živá slova byla umlčena jediným: zakázáno!
Čerpáno z: Slovo národa, Rovnost, Čin a Národní obroda (v památném roce 1945). Praha a Brno, 1945 (Čin č. 42), s. 4. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:02919b70-693c-11e6-abea-5ef3fc9ae867
... Nově v českém prostředí se … objevily generální zákazy vědeckých i beletristických spisů autorů židovských… Z děl českých autorů byly úplným zákazem postiženy spisy Edvarda Beneše,
Jaroslava Haška, Karla Poláčka a Františka Langera, zvýšil se počet zakazovaných knih Karla Čapka či Viktora Dyka…
Seznam byl postupně rozšiřován, přičemž po každém nově zařazeném titulu, autorovi nebo skupině děl byly prostřednictvím ministerstva vnitra informovány okresní úřady a policejní ředitelství, jejichž úkolem bylo okamžitě provést konfiskaci v místních tiskárnách, knihkupectvích, antikvariátech a knihovnách.
Místní úřady pak byly povinny během jednoho měsíce předložit zprávu o provedených opatřeních. Lze-li důvěřovat těmto zprávám, z německého pohledu probíhaly kontroly a revize ve většině případů bez problémů. Existují však četné indicie, že čeští úředníci, kteří byli přítomni při zabavování, akci
sabotovali a postiženým nakladatelům se snažili dát možnost závadné knihy odstranit z dosahu okupační moci.
Čerpáno z: WÖGERBAUER, Michael, Petr PÍŠA, Petr ŠÁMAL a Pavel JANÁČEK. V obecném zájmu: cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře 1749-2014. Praha: Academia, 2015. sv. 2, s. 945. ISBN 978-80-200-2491-6. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:da022306-11af-43b0-a42b-9f4a00299f65
Paralelně s odstraňováním některých Čapkových knih došlo i k vydání nových (výjimku představuje pouze rok 1950, kdy nevyšla žádná kniha Karla Čapka), avšak s tím, že byl regulován jejich počet: když se nakladatelství Československý spisovatel chystalo v září 1949 znovu vydat prózu Josefa Čapka Ve stínu kapradiny, dostalo se mu od Povolovací komise Národní ediční rady české zamítavé odpovědi s odůvodněním, že v poslední době vyšlo již několik knih bratří Čapků, a komise proto navrhuje pozdržení vydání. Nové knihy tak vycházely i přesto, že jak v novinách, tak ve vysokých kulturních kruzích se kontinuálně vedly ostré diskuse nad hodnocením Čapkovy tvorby.
Na školení začínajících autorů na Dobříši v roce 1951 - kde se za přítomnosti tehdejších významných kulturních autorit (Gustav Bareš, Jan Drda, Václav Řezáč, Pavel Reiman, Josef Rybák) strhla debata o hodnocení Karla Čapka v poúnorovém období - celé jeho dílo bylo významnou částí z nich označeno za nepřijatelné a nebezpečné. Do debat ale poměrně výrazně zasáhlo vydání studie sovětského literárního kritika Sergeje Vasiljeviče Nikolského; jednalo se o předmluvu k ruskému výboru z díla Karla Čapka (v Rusku vyšlo 1950), česky samostatně vydanou roku 1952.
Nikolskij ve svém textu sice kriticky poznamenal, že spisovatel neměl povědomí o třídní povaze sociálních konfliktů a byl poplatný kapitalistickému společenskému řádu a buržoazní ideologii, nicméně na druhou stranu nabízí poměrně jasný obraz Čapka jako umělce bojujícího svým dílem proti imperialismu, buržoazii a fašismu. Nikolskij tak aktualizoval a zároveň potvrdil možné zapojení Karla Čapka do kontextu českých literárních dějin… Za symbolický akt přijetí Karla Čapka do panteonu pokrokových spisovatelů, kteří inspirovali socialistickou literaturu, můžeme chápat vystoupení Václava Kopeckého na X. sjezdu KSČ v roce 1954. Kopecký Karla Čapka postavil do řady představitelů národní kultury vedle Boženy Němcové, Jana Nerudy a Aloise Jiráska. V důsledku kanonizace Karla Čapka, která vyvrcholila výše uvedeným projevem Václava Kopeckého v roce 1954, docházelo
k výraznější regulaci a cenzurování jeho obrazu i díla. Intervencím cenzury se nevyhnul např. román Válka s mloky (vydání 1953-55). Cenzurní zásahy jsou doloženy i v Devateru pohádek ve vydání z let 1954 a 1957 (které převzalo také vydání z roku 1959). V Pohádce tulácké chybí ilustrace znázorňující donské kozáky; stejně tak byla vypuštěna i celá pasáž pojednávající o pohybu odvátého klobouku v prostředí odkazujícím na ruské reálie. Knihy vycházející v první polovině padesátých let byly často opatřeny vysvětlujícími a kritickými předmluvami a komentáři…
Doklad o osudu jednoho titulu v knihovně:
Vyřazování Hovorů s T. G. Masarykem
Stopy na lístcích generálního katalogu Městské knihovny v Praze ukazují klikatou cestu vyřazování a navracení knihy do fondu. Hovory s T. G. Masarykem. Kniha byla nejprve vyřazena za protektorátu v roce 1942, po válce se patrně do knihovny navrátila, nicméně na lístku záznam o vrácení chybí; opět vyloučena byla po roce 1948. Přesný okamžik vyřazení není jasný, razítko „Vyloučeno 1948" používali knihovníci nejméně do roku 1952. Kniha se vrátila do knihovny v roce 1968, ale už v roce 1973 byla opět vyřazena; do běžného fondu se vrátila až v roce 1989.
Zdroj: Generální katalog Městské knihovny v Praze; Petr Šámal: Soustružnici lidských duší. Lidové knihovny a jejich cenzura na počátku padesátých let 20. století (s edici seznamů zakázaných knih), Praha, Academia 2009, s. 47.
K tématu doporučujeme další odkaz:
WÖGERBAUER, Michael, Petr PÍŠA, Petr ŠÁMAL a Pavel JANÁČEK. V obecném zájmu: cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře 1749-2014. Praha: Academia, 2015. sv. 2, s. 1246. ISBN 978-80-200-2491-6. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:c3154036-3209-468d-abe1-b993bc9fbdda
Za zmínku na téma ničení knih stojí neobyčejně zpracované dílo Bohumila Hrabala:
Příliš hlučná samota (1976), téma ničení nepohodlných knih,…
Vnější téma knihy je prosté: balič starého papíru Haňťa vypráví v první osobě historii 35 let své práce na ničení starých knih, práce, při které byl „proti své vůli vzdělán“,… Není těžké postřehnout, že ústy Haňti a jeho meditací mluví autor sám, neboť i on lisoval vzácné knihy a musel nakonec přihlížet ničení vlastních knih…
Čerpáno z: CHVATÍK, Květoslav. Melancholie a vzdor: eseje o moderní české literatuře. Praha: Československý spisovatel, 1992, s. 43, 198. ISBN 80-202-0347-8. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:886ec160-be39-11e3-b110-005056827e51
Informace o knihovně
--
17.07.2024 13:35