-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
chtěl bych se zeptat, kdy se člověk naučil mluvit (před kolika lety)
Děkuji
Dobrý den,
vývoj lidské řeči byl dlouhodobou záležitostí a zcela určitě nelze říci, že člověk uměl mluvit ze dne na den a stejně tak není možné určit konkrétnější dataci. Na rozdíl od písma nezanechává řeč žádné viditelné stopy, tudíž nejsou zachyceny žádné záznamy prvotních jazyků.
Vývoj řeči logicky velmi úzce souvisí s vývojem člověka, resp. jak se shodují vědci, s funkčním rozvojem anatomického ústrojí a neurologickými změnami mozku. Vedle toho jsou také uváděny jako neodmyslitelná součást vývoje způsoby chování a jednání jedinců. Veškeré tyto změny vedly k vývoji předků člověka v druh homo sapiens, jednalo se ovšem o nesmírně dlouhý proces, jehož trvání se dnes odhaduje na miliony let.
Teorií o vzniku řeči je více, např. Darwin se domníval, že vyvíjející se člověk pravděpodobně nejdříve zpíval, jak činí například gibon dodnes. První slova, která vznikala, měla charakter muzikálních hlasových projevů, které byly modifikován artikulačním aparátem. Soustavné používání takových zvuků vedlo jednak ke zjemňování artikulačního aparátu, jednak k dalšímu vývoji mozku.
Další názory na vznik řeči se opírají o tzv. zvukovou gestikulaci. Zastánce této teorie byl např. Wundt, zdůrazňující fakt, že určitými zvuky se v rámci celé doprovodné reakce anebo soubor doprovodných pohybů vyjadřují určité, a tedy i signální pohyby těla, rukou a lícních svalů.
Podle amerického badatele Thorndika byly základem řeči afektivně neutrální zvuky podobné žvatlaní kojence, které se postupně spojovaly s určitým druhem činnosti a tak získávaly určitý smysl.
Jak již bylo řečeno, s vývojem řeči souvisí také sociální vývoj, např. soustavné používání předmětů jako opracované kameny, kosti ulovených zvířat a především utváření společenských organizací, kdy se tlupa měnila v rod, docházelo k další diferenciaci řečové komunikace.
Mnoho lidí si klade otázku, od kdy se vyvíjející člověk začal vyjadřovat řečí a na jaké úrovni tato řeč byla. Nejpřesnější odpověď nám mohou poskytnout kosterní nálezy, především kosti hlavy. Z toho jak jsou tyto kosti tvarovány, kde se upínaly svaly a jak tyto svaly byly mocné (úzce souvisí také se vzpřímenou chůzí), je možné soudit, jak byly pohyblivé např. svaly mluvidel. Charakteristická proměna dolní čelisti, velikost a tvar dutin, které podbarvují hlas, poměrně přesně ilustrují úroveň artikulačních pohybů a předpokládané znění vydávaných zvuků.
Nálezy lebečních kostí jsou však důležitější, neboť se dá s poměrně velkou přesností soudit na tvar a konfiguraci mozku. Od těch dob, kdy se začal čelní lalok mozku posunovat dopředu, začaly vzrůstat spánkové a temenní oblasti, které s řečí přímou souvisejí. Pokud se navíc zjistí, že je na nalezené lebce možno prokázat nesouměrnost obou polovin mozku, pak už lze mluvit o téměř přímém důkazu o tom, že tento tvor nejenom užíval k práci převážně pravé ruky, ale také že nervový aparát jeho řeči byl již značně vyvinut. Centra řeči jsou totiž uložena pouze v jedné polovině mozku, u praváků je to levá hemisféra, u leváků pravá a tím se mozkové hemisféry ve velikosti a tvaru poněkud od sebe liší.
Místa v mozkové kůře, jejichž činnost je pro řeč nezbytně nutná, jsou tato:
* oblast kolem třetího čelního závitu, kterému se dnes říká centrum Brocovo
* rozsáhlá oblast kolem hranic mezi spánkovým temenním a týlním lalokem
* místa, kde čelní lalok přechází do hluboké rýhy mezi oběma hemisférami
Pokud se tedy podíváme na naše předky a jejich vývoj, setkáváme se s následujícími poznatky. Australopitekus, který žil před více než milionem let, měl mozek vážící cca 450 - 500 g a nic nenasvědčuje tomu, že by ovládal řeč. Nesporná asymetrie hemisfér byla zjištěna např. u tvora, kterému se říká sinantropus čili člověk pekingský (poddruh homo erectus neboli člověka vzpřímeného). Mozek dalšího tvora - pitekantropa - byl podstatně větší, pohyboval se kolem 900 g a je charakterizován určitými tvarovými známkami, které jej přibližují lidskému mozku. Pitekantropus žil přibližně před 500 000 lety a jeho mozek už mu poskytoval možnosti poměrně složité předřečové komunikace.
Vědci nejsou ani dnes zajedno, kdy vlastně člověk začal mluvit. Jedni odhadují, že řeč se postupně objevovala asi před 50 000 lety (horní doba kamenná), jiní jdou ještě hlouběji, až do období před 200 000 lety (střední paleolit).
Někteří badatelé soudí, že určitý inventář hlásek používal už před dvěma miliony let homo habilis. Byly to nosové verze vokálů a, e a konsonantů t, d, b, p. První hlásky skutečně lidské řeči začal pravděpodobně tvořit homo sapiens sapiens před zhruba 130 000 lety, zpočátku nestabilně, později (zhruba před 100 000 lety) už stabilně. Všeobecně se soudí, že řeč a mluva, blízká mluvě dnešní, se vyskytovala asi před 80 000 lety.
Použitá literatura:
* Morávek, Milan. Lidská řeč. 1. vyd. Praha: Orbis, 1969. 168, [2] s. Malá moderní encyklopedie; Sv. 69.
* Šedivý, Vladimír. Sociální komunikace. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2009. 139 s. ISBN 978-80-7375-277-4.
* Weston, Trevor et al. Atlas lidského těla. 1. vyd. Praha: Fortuna Print, 1993. 156 s.
* Kejklíčková, Ilona. Logopedie v ošetřovatelské praxi. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. 128 s. Sestra. ISBN 978-80-247-2835-3.
Antropologie, etnografie
--
Národní knihovna ČR
31.01.2013 17:25