-
To se mi líbí
-
Doporučit
Prosím o vysvětlení, proč lední medvědi a tučňáci žijí jen na opačných pólech , zda je to pouze jejich potravou nebo i jinými důvody. Děkuji.
Dobrý den, domníváme se, že důvodem, proč lední medvědi a tučnáci žijí na opačných pólech Země, je odlišné rozšíření předků, z nichž se oba druhy vyvinuly. Podle knihy "Medvědi a pandy" byla místem vzniku pravých medvědů Evropa. Předchůdcem tzv. hnědých medvědů, k nimž se vedle medvěda hnědého přiřazuje i medvěd jeskynní a medvěd lední, je Ursisu böckhi, který žil přibližně v mladším pliocénu Evropy. Hnědí medvědi dosáhli na euroasijském kontinentu velkého rozvoje a formou Ursusu arctos ferox pronikli v mladším pleistocénu asi před 100 000 lety do Severní Ameriky. Zde se rozšířili po celém západním pobřeží od Aljašky až po Kalifornii a Mexiko, avšak přestože postupně osídilili i vnitrozemí kontinentu, až na východ Severní Ameriky nikdy nepronikli. Z pleistocenních (starší čtvrtohory) hnědých medvědů je odvozován i medvěd lední. Z těchto informací vyplývá, že předci ledního medvěda se nevyskytovali v oblastech, které nyní obývá tučňák.
Tučňáci obývají výhradně jižní polokouli. Jejich původní vlastí byly zřejmě subantarktické ostrovy, odkud obydlili nejen Antarktidu, ale pomocí studených proudů západních větrů se dostali větví Benguelskou až do jižní Afriky, větví Peruánskou, známou jako proud Humboldtův, pak dosáhli západního pobřeží Jižní Ameriky. Tučnák galapážský se dokonce usídlil na ostrovech, které leží těsně pod rovníkem. Fosilie vymřelých tučňáků byly nalezeny v Austrálii, na Novém Zélandě, v Jižní Americe, Africe a na některých subantarktických ostrovech. Jednotlivé nálezy pocházejí z pozdního eocénu až mladších čtvrtohor a zahrnují tak časové údobí kolem 40 milionů let. I nejstarší nálezy představují tučňáky podobné dnešním, tj. dokonale přizpůsobené k životu ve vodě. Rozhodujícím činitelem, který přinutil ptáky vstoupit zpět do vodního prostředí, byly potravní zdroje, které moře poskytuje. Oblasti kolem Antarktidy patří k nejbohatším a nejproduktivnějším mořím na naší Zemi.
Pozoruhodné je, že se na severní polokouli v Arktidě se vyvinula skupina alek, které podobně jako tučňáci využívají i zde bohaté potravní zdroje.
Alka velká (http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste/aba001/alka-velka)
obdobně jako tučňáci ztratila schopnost létat a ve vodě a pod vodou se pohybovala pomocí krátkých křídel pozměněných na veslovací končetiny.
Poslední dvě alky velké byly zabity r. 1844 na ostrově Eldey u jihozápadního pobřeží Islandu. Alky (příbuzné racků) a tučňáci jsou klasickým příkladem, jak se z úplně nepříbuzných skupin vyvinuly tvarově i způsobem života velmi podobné formy živočichů. Tento vývojový pochod se označuje jako konvergence.
V případě hlubšího zájmu bychom Vám doporučovali Váš dotaz konzultovat s odborníky.
použitá literatura:
* VESELOVSKÝ, Zdeněk. Tučňáci. Praha : SZN, 1984. s. 7, 9, 35, 39-44.
* HERÁŇ, Ivan. Medvědi a pandy. Praha : SZN, 1978. s. 18-20.
Biologické vědy
--
Národní knihovna ČR
11.12.2008 11:19