-
To se mi líbí
-
Doporučit
Chtěla bych vědět něco o historii kmínu a nějaké zajímavosti o tomto koření.
Dobrý den, kmín kořenný (lat. Carum carvi) se používá jako koření nejméně 5000 let a existují o něm důkazy už z doby kamenné. Původem je ze zemí mírného pásma Asie, včetně Íránu a Turecka, ale od té doby zplaněl a zdomácněl v celé Evropě a Severní Americe. Anglický název caraway pochází ze starého dosud užívaného arabského názvu karawiya. V anglické kuchyni byl kdysi velmi populární do oblíbeného koláče s kmínem. Za vlády královny Viktorie se začal kmín znovu používat, v souladu s módními německými pokrmy. Dnes je koření nejoblíbenější v rakouské a německé kuchyni, a to jako koření do chlebového těsta a na pečivo, ale využívá se ve všech evropských kuchyních, patří mezi nejužívanější koření spolu s paprikou, majoránkou a pepřem. Kmín zlepšuje chuť, povzbuzuje trávení, zabraňuje nadměrné plynatosti, proto se např.
přidává do chleba. Kmín se přidává i do vařených brambor a to proto, že brambory obsahují, zvláště v zimě, kdy začínají klíčit, solanin, který našemu zdraví rozhodně nesvědčí. Kmín nám pomáhá jako protilátka.
Tuto nenápadnou rostlinu považovali naši předkové za všemocnou ochranu před zlými duchy a kouzly a přisuzovali jí až zázračné účinky. Věci, k nimž byla přiložena semena kmínu, měly být bezpečné před zloději. Kmín se přidával do krmení prasatům, aby se nikam nezatoulala. Používal se také při hadím uštknutí, proti plešatosti i očnímu zákalu. Jestliže žena podstrčila svému manželovi do kapsy několik semínek kmínu, nezakoukal se jí do žádné jiné. Dětem se podával kmínový čaj pro uklidnění. Chovatelé holubů tvrdí, že holubi nikdy nezabloudí, mají-li v holubníku upečený kmínový bochánek.
Kmín kořenný je spřízněn s římským kmínem. Často se lze dočíst, že kmín lesní a kořenný (luční) jsou kořením severu, kmín římský pak kořením jižním. Zhruba je toto rozdělení v pořádku, výjimky však potvrzují pravidlo. Kmín se totiž velmi používá například v indické kuchyni. Římský kmín neboli šabrej kmínovitý (lat. Cuminum cyminum) pochází pravděpodobně z východní oblasti Středozemního moře nebo Egypta. Již Egypťané dávali svým faraonům do pyramid římský kmín, který pravděpododbně považovali za léčivý prostředek. Římané jej používali místo pepře a jako pastu si jej mazali na chleba. Za vlády Karla Velikého byl pěstován v klášterních zahradách. Olej z římského kmínu se dodnes používá jako přísada do těžkých orientálních parfémů. Bohatý Říman C. Julius Vinder si např. usilovným pojídáním římského kmínu lstivě dopomohl k místu galského správce. Římský učenec Plinius hovoří o tom, že tak dlouho popíjel odvar z římského kmínu, až byl bledý jako smrt. Zašel k římskému císaři Neronovi a slíbil mu ustanovit jej dědicem svého jmění, poskytne-li mu císař žádané místo. Hrabivý ísař jej ihned jmenoval správcem Galie a nedočkavě čekal na smrt svého "strýčka", zdravého jako řípa.
Použité zdroje:
Lambertová Ortizová, Elisabeth. Encyklopedie koření, bylinek a pochutin.
Praha: Slovart, 2001. ISBN 80-7209-735-0.
Bremnessová, Lesley. Bylinář: zdraví, krása, radost. Praha: Fortuna Print, 1995. ISBN 80-85873-00-1.
Iburg, Anne. Lexikon koření. Dobřejovice: Rebo Productions, 2004. ISBN 80-7234-375-0.
Synková, Hana. Koření proti choření. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2001. ISBN 80-7182-080-6.
K získání podobných informací můžete využít i následující internetové
stránky:
http://encyklopedie.kotanyi.cz/index.phtml?kpid=12
http://www.fitlife.cz/clanky/kmin/
http://zena.atlas.cz/domov-rodina/vareni/138240-kmin-koreni-i-povzbuzujici-l
ek.aspx
http://www.celostnimedicina.cz/kmin-korenny-carum-carvi.htm
Biologické vědy
--
Národní knihovna ČR
23.11.2007 14:49