Kdy se běžně rozšířila transfúze v českých nemocnicích?

Text dotazu

Dobry den, na wikipedii jsem zjistil, ze Dr. Jansky objevil 4. krevni skupinu v roce 1907. Ale kdy se v ceskych nemocnich zacala bezne pouzivat transfuze? Z filmu a dokumentu vim, ze za 2. svetove valky se jiz transfuze pouzivala. Ale kdy se transfuze zacala bezne pouzivat v ceskych nemocnicich? Jiz za 1. svetove valky? Nebo az ve 20 letech? Nebo az ve 30 letech?
Predem dekuji za vasi odpoved (pisi otazku z mobilu, proto hacky a carky nepisi).

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme za Váš dotaz.

Historie transfuze v českých zemích je velice bohatá. Kromě Vámi uvedeného Dr. Janského, je zde celá řada osobností. První transfuze v Čechách byla provedena 12. srpna 1879 dr. Antonínem Erpekem na gynekologickém oddělení profesora Strenga, a to krví beránčí. V chirurgické praxi byl prvním Karel Maydl působící na pražské lékařské fakultě. První intraarteriální infuze k obnovení srdeční činnosti u vykrvácených zvířat prováděl profesor experimentální patologie Arnold Spina. Jan Kabelík v letech 1916 a 1917 úspěšně léčil nemocné v akutní fázi skvrnitého tyfu krví rekonvalescentů a zařadil se tak mezi první průkopníky imunotransfuze ve světě. První česká monografie o krevní transfuzi autora Emericha Poláka vyšla v roce 1930. To jsou však pouze objevy, které předcházely běžnému používání transfuze.

Na chirurgické klinice Masarykovy univerzity vedené profesorem MUDr. Petřivalským (1873-1945) se prováděly přímé transfuze již od r. 1922. Nicméně do roku 1937 bylo běžnou praxi podávat krev potřebným pacientům jen od jejich příbuzných. Docházelo k prodlení a pacienti umírali vykrvácením. Z tohoto důvodu se začaly tvořit v některých nemocnicích skupiny dárců krve, např. Sdružení dárců krve. Dárcovství však nebylo organizováno a mělo mnoho nedostatků. Výjimkou byla Praha, kde v roce 1937 dárce získával a sdružoval soukromý spolek SAMARITAÚstřední svaz dárců krve. Chystané změny ve fungování spolků zmařila okupace. Přesto od roku 1943 se při větších nemocnicích tvoří tzv. Ústředny dárců krve a vzniká nová úprava organizace dárci přecházející pod veřejné zdravotní správy. Za dárce se přijímali bezúhonní jedinci z blízkého okolí nemocnice, aby jejich vyrozumění netrvalo dlouho. Paradoxně pokrok v transfuzích přinesla až 2. světová válka. Ve válečné medicíně se ukázala prospěšnost a efektivita podávání konzervované krve a plazmy na rozdíl od dosud praktikovaných přímých transfuzí.

V roce 1945 zkušenosti s organizací transfuzních stanic a s konzervovanou krví nebo sušenou plazmou mohli mít jen doktoři sloužící v armádách Ruska, západních spojenců, snad z předchozí doby ve Španělsku (1936–1939) nebo z pražských přednášek španělských lékařů v r. 1938. Německo obdobnou organizaci nemělo. Používali jen skupiny tetovaných dárců pro přímé transfuze.

Pro rozvoj transfuzí v Čechách byl důležitý prof. MUDr. Josef Podlaha, DrSc. (1893-1975), nástupce prof. Petřivalského, který se kromě jiných chirurgických oborů zasloužil také o vybudování transfuzní služby. V roce 1946, již jako děkan Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a přednosta chirurgické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny, pověřil MUDr. Leopolda Vémolu (1915-1967) prováděním krevních převodů. Ty se pak aplikovaly, podle svědectví pamětníků, na I. chirurgické klinice v předsálí a dr. Vémola již tehdy konzervoval (asi krátkodobě) v chladničkách plazmu.

Zlomovým rokem pro vývoj transfuzní služby se stal rok 1948, kdy se organizaci transfuzních stanic u nás dostává zákonného podkladu. Byly to zákony č. 49/1947 a 158/1948. Ministerstvo zdravotnictví vyzvalo doc. Rašku, aby ve spolupráci s Ministerstvem národní obrany vypracoval návrh na organizaci, personální a materiálové vybavení stanic pro transfuzi krve. Celkem jich bylo vybudováno v jednotlivých krajích 16. Významnou úlohu na vybudování celého systému měli právě brněnští lékaři, kteří už s transfuzní službou měli zkušenosti, např. Leopold Vémola nebo Josef Kidery.

Použité zdroje

NEDVĚD, Josef. Počátky dějin transfuze ve světě a u nás. Mýty, fakta, osobnosti. Transfuze a hematologie dnes. 2009, 15(Suppl. 3), 10-13. ISSN 1213-5763. Dostupné také z: https://www.prolekare.cz/ca[…]historie-a-soucasnost-30886

JEDLIČKOVÁ, Jiřina. Dějiny transfuzní služby v Brně: (K 90. výročí Masarykovy univerzity v Brně). Universitas. 2009, 42(2), 20-24. ISSN 1211-3387. Dostupné také z: https://journals.muni.cz/universitas/article/view/564/564

KULICH, Vladimír. Národní transfuzní služba 1948-1992: Česká transfuzní služba VČERA - DNES - ZÍTRA. 23.2.2006, Praha [abstrakt]. Transfuze a hematologie dnes. 2006, 12(2), 112-115. ISSN 1213-5763. Dostupné také z: https://kramerius.medvik.cz/[…]/uuid:8e8c45bc-69c8-11e3-93fe-d485646517a0

KULICH, Vladimír. Transfuzní služba 1950–1992. Transfuze a hematologie dnes. 2015, 21(3), 164-167. ISSN 1213-5763. Dostupné také z: https://www.prolekare.cz/[…]/transfuzni-sluzba-1950-1992-56136

Obor

Lékařství

Okres

Praha

Knihovna

Národní lékařská knihovna

Datum zadání dotazu

05.12.2022 18:40

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 10 + 4?

Hledání v archivu