-
To se mi líbí
-
Doporučit
Kdy a kým bylo prvně použito slovo odpovědnost? (i v cizích jazycích). Našel jsem Maxe Webera jeho Verantwortungsethik, také Edmund Burke (1786), ale neznám dílo, ve kterém jej použil, použito bylo také v ústavě USA. V češtině odpovědnost i zodpovědnost (tj. chovat se odpovědně, i být odpovědný za něco). Nedostal jsem se dál, než do 18.stol.
Děkuji
Dobrý den,
Na otázku, kdy a kým bylo poprvé použito slovo „odpovědnost“ odpovědět nedokážu. Tento termín se prolíná mnoha obory a bývá diskutován z hlediska filozofického, teologického, etického, sociologického či právního. Nicméně se pokusím shrnout informace, které se mi podařilo zjistit ze zdrojů mně dostupných.
Pojem odpovědnosti v evropských jazycích souvisí se slovesem odpovídat a objevuje se teprve koncem 18. století, a to v souvislosti s politikou, s úsilím o „odpovědnou vládu“, která je ochotna a schopna odpovídat na otázky občanů, proč to či ono udělala nebo neudělala. Tytéž předpoklady platí i pro dospělé a příčetné osoby, které musí nést odpovědnost za sebe a za důsledky svých (svobodných) jednání a mohou přebírat i odpovědnost, spojenou s vedením a řízením firem, spolků, projektů apod.
Koncept kolektivní odpovědnosti se snaží omezit rizika budoucnosti tím, že je přisuzuje jednotlivcům, a to zpravidla těm, kteří rozhodují. V moderních společnostech, založených na spolupráci mnoha lidí, je však obvykle ve hře mnoho různých instancí, které spoluurčují výsledek, a odpovědnost je tedy nutně rozdělena. Zvláštním případem je kolektivní odpovědnost za závažná politická rozhodnutí, v demokratické společnosti obvykle kolektivní: jak jsou voliči odpovědní za činy vlády, kterou si zvolili?
Dále vycházím z textu v němčině, který je dostupný na adrese https://www.micha-h-werner.de/verantwortung.htm.
Zde několik úryvků z textu, které jsem se snažila převést do češtiny:
Německý termín „odpovědnost“ lze prokázat již od 15. století; v praktické filozofii byl dlouhou dobu používán pouze sporadicky, především v kontextu politické a právní filozofie. Systematická debata o pojmu „odpovědnost“ začala teprve v polovině 19. st. a od konce první světové války byla intenzivnější. Ve skutečnosti je „odpovědnost“ tématem filozofické etiky od samého počátku-koncept viny (přisouzení, přičítání).
Mýtická jednota přirozené kauzality a viny se objevuje ve fragmentu Anaximandra (asi 610-546 př. n. l.), v díle Platóna či Aristotela (Etiky Nikomachova; teorii imputace; teorie, která objasňuje okolnosti, za kterých lze lidem přidělit retrospektivní odpovědnost). Aristotelská teorie imputace se neustále rozvíjela a dodnes ovlivňuje teorii trestního práva a filozofické úvahy o odpovědnosti, jednání, svobodě a pojetí osoby.
Filozofie Immanuela Kanta má také zásadní význam pro teorii morální odpovědnosti. V kontextu kantovské etiky je svoboda nejen předpokladem odpovědnosti, ale odpovědnost je také důvodem svobody.
Diskuse po první světové válce dostala nový impuls od Maxe Webera (inspirovaného Maxem Schelerem) vedle sebe etiky přesvědčení a etiky odpovědnosti.
Co se týká Edmunda Burkeho, domnívám se, že tím dílem by mohly být Úvahy o revoluci ve Francii (1790), ale je to pouze můj názor.
Pokud potřebujete širší vysvětlení, pak se obraťte na Knihovnu Akademie věd či Knihovnu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Jistě budou mít k dispozici daleko větší škálu zdrojů.
https://www.micha-h-werner.de/verantwortung.htm.
https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Odpov%C4%9Bdnost
https://cs.metapedia.org/[…]/%C3%9Avahy_o_revoluci_ve_Francii
https://cs.wikipedia.org/wiki/Odpov%C4%9Bdnost
Filozofie a náboženství
Praha
Centrum informačních a knihovnických služeb Vysoké školy ekonomické v Praze
25.04.2022 08:00