-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, v rámci referátu na téma 'Povinná školní docházka a její historie' se zmiňuji také o školním řádu.
Nášel jsem o něm již několik historických zajímavostí (zvlášť z doby socialismu) nikde jsem se, ale nedozvěděl kdo a kdy vynalezl školní řád a zda byl aplikován rovnou se zavedením povinné školní docházky Marií Terezií.
Předem mnohokrát děkuji za pomoc. :)
Dobrý den,
omlouváme se za opožděnou odpověď, ale Vaše zadání bylo příliš obecné a bylo potřeba zjistit, zda ve fondu by bylo možno jednoduše ověřit informaci o školních řádech. Konkrétní jednu odpověď na Váš dotaz nelze poskytnout, neboť celé dlouhé generace se školství vyučovalo buď doma za pomocí domácích učitelů, anebo při klášterech a řádech. Existovaly i městské školy, které původně sloužily k praktickém vzdělávání řemeslníků, teprve později z důvodu zkvalitnění výuky, spadaly například v Praze do správy univerzity. V církevních institucích jistě pravidla pro vyučování existovala, ale byla koncipována pro potřeby konkrétního ústavu a řádu. Je známo, že dlouhá staletí měla přímý vliv na vzdělanost církev. Církev ostatně do jisté míry ovlivňovala i chod univerzit. Co se týče českých zemí, tak právě až Marie Terezie si uvědomila, že vzdělanost je jedním z pilířů ekonomicky úspěšného státu, a proto iniciovala reformy, které v oblasti pedagogiky měly přesunout vzdělávání pod kontrolu státu, proto prohlásila školu a školství za politicum, tedy věc státu, nikoli církve.
Za zakladatele našeho školního řádu (nebo-li v tomto případě školského zákona) lze v tomto případě považovat opata Johanna Ignáce Felbigera (1724-1788), který reformoval pruské školství v duchu německých filantropistických myšlenek a pedagogických metod v pruské Zaháni. Jeho metoda oslovila školskou komisi sídlící ve Vídni a J.I. Felbigerovi byl dán prostor reformovat i školství rakouské a instruovat první uchazeče o učitelský úřad.
Dále si dovolujeme citovat z Dějin andragogiky:
"Felbiger záhy připravil к vydání Všeobecný školní řád pro německé normální, hlavní a triviální školy ve všech císařských dědičných zemích (Allgemeine Schulordnung fur die deutschen Normal-, Haupt- und Trivialschulen in den sämtlichen kaiserlichen Erbländem), který byl Marií Terezií vyhlášen 6. 12. 1774. Řád předepisoval vzdělávací povinnost (Schulzwang) pro děti ve věku od šesti do dvanácti let obou pohlaví, jejichž rodiče neměli dostatek finančních prostředků pro domácího učitele. Přijetím školního řádu měly být všechny tyto děti povinny navštěvovat školu, aby bylo povzneseno blaho státu. Vydání řádu řešilo otázky tzv. obecného či lidového školství pro mládež mezi šestým a dvanáctým, respektive třináctým rokem věku. Nejednalo se o úpravu vyššího školství - gymnázií. Všeobecný školní řád se věnoval v rámci problematiky veřejného vyučování pro chlapce i dívky otázkám zřízení a zařízení škol, správě škol, dozoru nad školami, povinnostem a právům, postavení a vzdělání učitele, problematice vyučovacích metod, zkoušek či školní kázně. Je zřejmé, že Řád tak komplexně řešil problematiku veřejného školství."
Zdroj: KASPER, Tomáš a KASPEROVÁ, Dana. Dějiny pedagogiky. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008. 224 s. Pedagogika. ISBN 978-80-247-2429-4.
Řád městského školství
Jedním ze starších školních řádů je řád Ordo studiorum docendi atque discendi litteras in scholis civitatum regni Bohemiae et marchionatus Moraviae constitutus per universitate Pragensi, z roku 1586. Tento řád přispěl k rozvoji městského latinského, univerzitou spravovaného školství v Čechách a na Moravě. Autorem byl Kondicill. "Vedle obvyklých latinských básní, vedle řady drobných literárních dílek, vzniklých v souvislosti s výkonem akademických funkcí, napsal Kodicill zejména řadu pranostík a minucí, vydávaných tiskaři blízkými univerzitě, dále gramatiky a učebnice latiny, posmrtně (1590) vyšla i jeho učebnice dialektiky, zpracovaná podle Melanchthonova vzoru. Kodicillovy rukopisné dějepisné spisy se, bohužel, nedochovaly. Je symptomatické, že většina přírodovědně orientovaných profesorů pražské univerzity dříve či později opustila akademickou kariéru a přešla do městského nebo dvorského prostředí.
Zdroj: ČORNEJOVÁ, Ivana et al. Dějiny Univerzity Karlovy. I, 1347/48-1622. Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova, 1995. 322 s. ISBN 80-7066-968-3.
Jezuitský studijní řád - příklad církevního studijního řádu "Uspořádání pražské jezuitské akademie v prvním půlstoletí její existence lze rekonstruovat jen na základě rozptýlených zmínek v pramenech a zároveň podle geneze studijních řádů Tovaryšstva. Bohužel nejstarší dochovaná statuta Universitatis Societatis lesu ad S. Clementem pocházejí až z období po roce 1638. Definitivní jezuitský studijní řád - Ratio atque Institutio studiorum - po dlouhých diskusích a oponenturách kodifikovala řádová generální kongregace v roce 1599 za generála Tovaryšstva Acquavivy. Jeho předstupně už vykazují četné analogie s konečně schváleným zněním. Ačkoliv nelze pochybovat o tom, že organizace Tovaryšstva byla ve všech směrech pečlivě a sevřeně prokomponována, přece jen nebyly školské předpisy všude úplně totožné, a to ani po roce 1599. Studijní řád se zaměřil hlavně na obecnější pokyny, na jednotlivých školách pak mohly být akceptovány i lokální odchylky, pokud nebyly zásadního rázu. Tak i к nejvyšší normě, studijnímu řádu, se družily ještě upřesňující provinciální předpisy (Consuetudines provinciae). Již na tomto místě je třeba zdůraznit, že veškeré jezuitské předpisy pro vysoká učení měly formu nařízení, i když před jejich vydáním byly akceptovány i připomínky zdola. Profesoři a hodnostáři škol Tovaryšstva Ježíšova netvořili také bez výhrad spolu se svými studenty onu klasickou obec - universitas, ale byli v hierarchickém sledu odpovědni svým řádovým nadřízeným, až po generála Societatis v Římě.
Jak už bylo řečeno, konečná podoba studijního řádu byla schválena v roce 1599. Genezi školských nařízení v prvních padesáti letech trvání Tovaryšstva lze rozčlenit do tří hlavních etap: A) Přípravná fáze v letech 1540-1550 do vydání Konstitucí sv.
Ignáce, B) období let 1550-1584, kdy zásadním předpisem byl výnos generála jezuitského řádu Layneze z roku 1559, C) léta 1584-1599, vrcholná doba oponentur předloh studijního řádu a jeho konečné uzákonění. První dvě fáze jsou ještě bezprostředně spjaty s působením Ignáce z Lyoly, generál Laynez náležel mezi Loyolovy druhy a celý život také z idejí zakladatele Tovaryšstva vycházel.
Zdroj: ČORNEJOVÁ, Ivana et al. Dějiny Univerzity Karlovy. I, 1347/48-1622. Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova, 1995. 322 s. ISBN 80-7066-968-3.
Rozhodně doporučujeme si prostudovat:
CACH, Josef. Dějiny české pedagogiky: určeno pro posluchače oboru ped.-psych. v interním i dálkovém studiu. První díl, Úvod do studia dějin školy a pedagogiky v českých zemích: these k dějinám školy a pedagogiky v českých zemích. 1. vyd. Praha: SPN, 1956. 226 s. Učební texty vysokých škol / Vysoká škola pedagogická v Praze. Fakulta společenských věd.
KASPER, Tomáš a KASPEROVÁ, Dana. Dějiny pedagogiky. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008. 224 s. Pedagogika. ISBN 978-80-247-2429-4.
ŠTVERÁK, Vladimír. Dějiny pedagogiky. Díl 1. 1. vyd. Praha: SPN, 1982. 162 s.
ŠTVERÁK, Vladimír. Dějiny pedagogiky. Díl 2. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1981. 331 s.
KÁDNER, Otakar. Dějiny pedagogiky. Díl I., Do konce středověku. Vyd. 2., oprav. a rozš. Praha: Unie, 1923. iv, 282 s.
http://is.muni.cz/th/347358/pravf_m/Marek_Chadima_Skolni_rad_v_kontextu_spravniho_prava.pdf
https://cs.wikipedia.org/wiki/Univerzita
https://books.google.cz/books?id=AkJO3TAxMtwC&pg=PA408&lpg=PA408&dq=p%C5%99%C3%ADru%C4%8Dka+De+disciplina+scholarium&source=bl&ots=QQGnxbZS76&sig=DKIwWw1oe3dHWRAcv2NvTiA1vL8&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwjn8PT6sozPAhVG8RQKHRmEDYoQ6AEIQDAG#v=onepage&q=p%C5%99%C3%ADru%C4%8Dka%20De%20disciplina%20scholarium&f=false
Výchova a vzdělávání
--
Národní knihovna ČR
05.09.2016 22:18