-
To se mi líbí
-
Doporučit
- Podle jakého kritéria se lidé dostali do těchto soupisů (nejsou tam uvedeni všichni obyvatelé obce)?
- Jak dlouho tam figurovali? (Až do smrti, odstěhování či do sňatku?)
- Co v těchto seznamech dělají úplně rodiny, u nichž není uvedeno, že jsou po nebožtíkovi?
- Proč jsou v těchto seznamech zvlášť uváděni podruzi, aniž by byli spojeni s nějakými nebožtíky?
Dobrý den,
bohužel soupisy poddaných velkostatku Dírná nejsou přístupny, natož digitalizovány. Z tohoto důvodu Vám můžeme nabídnout pouze běžné vysvětlení, které naleznete v genealogických knihách:
- „Cenným dokladem jsou pro badatele „Registra dětí“, ze kterých se později vyvinuly soupisy poddaných. V těchto soupisech byly každoročně sepsány všechny rodiny poddaných podle obcí. V prvé době nebyly v soupisu uváděny manželky, ale v pozdější době již ano, i s uvedením věku, stejně jako u dětí. U dětí je napsáno, kde pracují, jakému řemeslu se učí (vyučily), a když se oženily (vdaly), je často uvedeno jméno nevěsty (ženicha) a obec, odkud se přiženily. Když dítě zemřelo, byl ke jménu přidán křížek, nebo bylo jméno přeškrtnuto. Knihy byly každoročně obnovovány.
Zdroj: MAKOVSKÝ, Vladimír. Hledáme své předky: na pomoc začínajícím badatelům. Velké Meziříčí: Jupiter Club, 2010. 131 s. ISBN 978-80-85089-07-3.
- registra sirotčí - pro správu sirotčího jmění až do zletolosti sirotků
Zdroj: ŘIČAŘ, Kristoslav. Úvod do genealogie: kdo jsou moji předkové a odkud přišli?. Vyd. 1. Praha: Horizont, 1995. 94 s. ISBN 80-7012-082-7.
-"Podle velikosti panství se pozemkové knihy mohly dělit podle agendy na např. purkrechtní (trhové), kšaftů, sirotčí, svatebních smluv, atd. Gruntovní knihy jsou knihami veřejnými. Bývaly vedeny vrchnostenským úřadem původně pro celé panství. Později pro snazší přehled byly vedeny podle rychet (podle ustanoveného rychtáře), podle vsí a někde i podle jednotlivých usedlostí.
Knihy městské
Knihy městské začaly vznikat již na konci 13. století. Nejstarší zachovaná je kniha městská pražská z r. 1310. Knihy vedla města a jejich obsah byl založen především na vztazích mezi měšťany jak po stránce právní, tak i ekonomické. Zachycovaly nejem právo samostatného města,ale i měšťanů. Obsah těchto knih a jejich členění byl určen velikostí a charakterem měst. Malá poddanská města vedla jenom jednu. V 16. a 17. století vedou města početní knihy, různé rejsříky a manuály (příruční, zápisné knihy). V královských městech jsou vedeny berní knihy. Pro rodopisce .... Po zrušení krajských úřadů a a po zřízení nových politických správ v roce 1849 byly zakládány nové knihy podle nově zavedené administrativy. Zavedly se podací protokoly městské rady a obecního zastupitelstva, protokoly různých komisí a odborů, účetní knihy, pokladní deník, hlavní kniha daní, kniha chudých, kniha vystavených domovských listů, přihlašovací kniha. Každý městský úřad si vedl administativu podle svých podmínek. Městské knihy lze rozdělit do čtyř skupin:
1. pamětní (původně všechny zápisy "memorabilia")
2. městské správy (privilegia, finance, formuláře,kopiáře, registr)
3. městské soudnictví - soudní, radní, delegovaných soudů
4. sirotčí a jednotlivých měšťanských zařízení
Mino knih zde uvedených je ve fondech řada knih speciálních, jajko horní knihy, viničné knihy, knihy zřizovací, smolné, popravčí, knihy sirotčí."
Zdroj: ŘIČAŘ, Kristoslav. Občanská genealogie: základy rodopisné práce. 1. vyd. Praha: IŽ, 2000. 136 s. ISBN 80-240-1080-1.
"Osiřelo dítě
Těžký a nezáviděníhodný život neměly jen nemanželké děti, ale také sirotci. Jejich situace byla možná ještě svízelnější, umocněná absencí kohokoliv, kdo by zajistil jejich ekonomické a emocionální potřeby. O sirotky se musela postarat obec, která tyto opuštěné děti nabízela jako výpomoc hospodářům. Většina rolníků však nepřekvapivě dalšího strávníka nechtěla, sitotci byli proto ubytováváni v obecních pastouškách nebo chodili tak zvaně po střídě. To znamenalo, že si je sousedé přehazovali z chalupy do chalupy jako horké brambory, u každého jim byl poskytnut jen předem vymezený čas. Sirotci byli každoročně přiváděni rychtářem jakožto představitelem obce do vrchnostenské kanceláře, a při tomto tzv. stavuňku se aktualizovaly záznamy v sirotčích knihách (registrech). Do nich panští úředníci zapisovali jména a povinnosti dětí vůči jejich vrchnosti, jež se jim v dětství postarala o materiální zázemí, tato tzv. sirotčí léta předurčovala sirotky ke službě, do níž vstupovali ve věku osmi let. Nejednou se ovšem již ve čtyřech letech stávali obecními pasáčky hus."
Zdroj: PEREMSKÁ, Lenka. Váš rodokmen krok za krokem. 1. vyd. Brno: CPress, 2013. 208 s., [8] s. obr. příl. ISBN 978-80-264-0279-4.
Evidentně v sirotčích knihách naleznete jak majetek sirotka, tak i povinnost jeho vůči vrchnosti, pokud se o něj starala. Obsah knih bude zjevně odlišný, protože neexistoval jeden vzorový tiskopis, který by se všude sejným způsobem vyplňoval.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
08.04.2015 08:09