-
To se mi líbí
-
Doporučit
Vysvětluje nebo popisuje křesťanství buddhistický pojem "karma"?
Jak se k tomu křesťanství staví?
Kde toto můžu v Bibli najít?
Dobrý den,
omlouváme se za zpoždění v odpovědi - Váš dotaz skutečně vyžadoval časově náročnější pátrání ve zdrojích.
Pojem karma tak, jak je chápán buddhisty, se v biblickém kontextu nevyskytuje. Základní rozdíly mezi křesťanským pojetím hříchu a buddhistickým pojetím příčinnosti spojené s konceptem karmy spočívají v odlišném chápání individuality v obou těchto náboženstvích. Buddhismus odmítá existenci neměnného a nedělitelného individuálna: subjektivní bytost je dle jeho učení shlukem netrvalých a stále se proměňujících jevů, jejichž existence je přímým následkem minulého konání, kterému je i podmíněna (viz doktrína anattá). Oproti tomu se celá křesťanská metafyzika zakládá na předpokladu existence nedělitelné, individuální a potenciálně nesmrtelné duše, jež je vlastní každému jednotlivci. Zatímco buddhismus vyznává reinkarnaci neboli převtělování (jedna osoba se může znovu narodit v jiné osobě), dle křesťanů každá osoba přetrvává a zůstává tím, čím byla (může pouze přijmout něco, co předtím neměla).
Dalším základním rozdílem je chápání samotné podstaty nemorálního chování. Křesťanství definuje hřích jako situaci vzdalování se od Boha: jestliže jednou ze základních vlastností Boha je jeho absolutní svatost chápaná jako dokonalá morální celistvost, v níž není místo pro zlo, hřích především proměňuje vztah člověka a Boha, a to tím, že člověka Bohu vzdaluje. Oproti tomu podstata nemorálního chování dle buddhistického učení o karmě spočívá v jeho zasazení do sítě kauzálních vztahů. Karma je jakékoli záměrné působení, které tvoří příčinu a přináší určité následky. O morální hodnotě daného konání rozhoduje vůle, jež jej v danou chvíli doprovází: vůle, která má neprospěšné kořeny (v žádostivosti, zášti nebo nevědomosti) je zdrojem neprospěšných činů, které přináší neprospěšné následky. Naopak vůle, která má prospěšné kořeny (v nepřítomnosti žádostivosti, milující laskavosti a moudrosti) je zdrojem činů prospěšných, které přináší prospěšné následky. Z uvedeného vyplývá další podstatný rozdíl, a to vztahová podstata hříchu a vykoupení v křesťanském učení, která nemá svůj protějšek v buddhistickém učení o karmě. Dle buddhistů karmické důsledky daného konání jsou zakoušeny pouze osobou, která toto konání uskutečnila. Morální zákony se podobají zákonům přírodním: určité konání přímo a nevyhnutelně vede k jemu odpovídajícím následkům, které jedinec zakusí v budoucnu jako štěstí nebo utrpení. Nikdo „zvenčí“ nemůže tyto důsledky zvrátit ani osvobodit jedince od z karmy vyplývajících útrap. Oproti tomu v křesťanství jak situace hříchu, tak spása jsou dány dynamickým vztahem člověka k Bohu a Boha ke člověku. Jelikož Bůh není morálním zákonem, ale osobou, může člověku hříchy odpouštět, ba jeho hříchy vykoupit vlastní obětí (tak, jak to dle křesťanské věrouky učinil Ježíš Kristus).
Navzdory těmto rozdílům mají ale buddhistické učení o karmě a křesťanské učení také podobné prvky. Nejzásadnějším z nich je v obou učeních přítomný předpoklad, že morální jednání vyplývá z osobní morální volby jednotlivce. Dále je to předpoklad příčinného vztahu mezi morální hodnotou činu každého jednotlivce a jeho jedinečným osudem. V této souvislosti se často poukazuje na text tzv. Osmera blahoslavenství z Ježíšova Horského kázání, zaznamenaného v evangeliích (Matouš 5,1-7,29; Lukáš 6,17-6,49):
„Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské. Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni. Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství. Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.“ (Matouš 5,3-12).
Takto se ke zmíněnému úryvku z evangelia vyjádřil Dalajlama:
„Tyto verše z Blahoslavenství zjevně demonstrují také princip kauzality. Přestože sanskrtský termín ´karma´ se v biblickém kontextu nevyskytuje, hovoří se tu o obecném principu příčinnosti, který je základem učení o karmě. Verše naznačují, že pokud se chováte určitým způsobem, má to jisté důsledky. A pokud se určitým způsobem nechováte, důsledky se nedostaví. Takže v tomto výkladu je prokazatelně zastoupen princip příčinnosti.
Ačkoli většina velkých světových duchovních nauk možná nehovoří o kauzalitě v kontextu mnoha životních cyklů, existuje ústřední poselství založené na principu příčinnosti, jež je všem těmto tradicím společné. Toto poselství říká, že pokud činíte dobro, vrátí se vám to v podobě žádoucích důsledků, pokud pácháte zlo, důsledky jsou nežádoucí. Tato zásadní etická zvěst se zdá být základem všech velkých duchovních tradic.“ Právě vzhledem k těmto podobnostem existují mnohé pokusy o syntézu buddhistického učení a křesťanské duchovní tradice, především z pera západních myslitelů a esoteriků (viz např. knihu rakouského filozofa Rudolfa Steinera Lukášovo evangelium, kde autor dává tuto knihu Nového zákona do souvislosti mj. právě s učením o karmě). Přesto je třeba vždy mít na paměti, že tyto pokusy o syntézu vyjadřují spíš názory jednotlivých autorů, a nikoliv oficiální učení křesťanských církví.
Více informací ohledně vztahu buddhistické a křesťanské duchovní tradice naleznete např. v publikacích:
XIV. Dalajlama. Dobré srdce : Buddhistický pohled na Ježíšovo učení. Praha : DharmaGaia, 2006.
KÜNG, Hans – BECHERT, Heinz. Křesťanství a buddhismus : na cestě k dialogu. Praha : Vyšehrad, 1998.
XIV. Dalajlama. Dobré srdce : Buddhistický pohled na Ježíšovo učení. Praha : DharmaGaia, 2006.
WOLF, Václav. Buddhismus v katolické perspektivě. Olomouc : Matice cyrilometodějská, 2014.
STEINER, Rudolf. Lukášovo evangelium. Svatý Kopeček u Olomouce : Michael, 2003.
Karma in Buddhism. In Wikipedia, the free encyclopedia [online]. 21. 10. 2016 [cit.8.11.2016.]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Karma_in_Buddhism.
BUTLER, Jeremy. Karma and Sin Contrasted. In Christian Apologetics and Research Ministry [online]. [cit.8.11.2016.]. Dostupné z: https://carm.org/karma-and-sin.
Bible : Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih) : český ekumenický překlad. Praha : Česká biblická společnost, 2012. (ekumenický překlad Bible najdete např. i na stránkách http://www.biblenet.cz)
Anattá. In Wikipedie, otevřená encyklopedie. [online]. 28. 1. 2015 [cit.8.11.2016.]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Anatt%C3%A1
Filozofie a náboženství
--
Národní knihovna ČR
17.10.2016 12:05