-
To se mi líbí
-
Doporučit
Jsou Čapkovy Povídky z jedné či druhé kapsy psány podle skutečných případů a událostí? A pokud ano, tak všechny nebo jen část?
Dobrý den,
nakolik vycházejí Čapkovy "Povídky z jedné a druhé kapsy" z reálných případů a událostí hodnotí sám autor v knize "Poznámky o tvorbě":
"Materiálu bylo dost a byl nashromážděn během dvaceti let novinářské praxe. Tož mi stačilo psát každý den jednu povídku. Promyslel jsem ji, když jsem jel na přední plošině elektriky do redakce, a každý den vycházela pak jedna. Pak jsem je dal dohromady a nadepsal je Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy. Chtěl jsem je nazvat Povídkami nahlas, poněvadž jsem - chtěje docílit svěžesti slova - čítal je nahlas a současně korigoval. Ale rozmyslel jsem si to.
Povídky líčí jen skutečnost. Všechny se staly. Jen jedna historka - ta z Podkarpatské Rusi - se stala na Slovensku a já ji přeložil tam. Ale lidé, kteří tam byli, mi potvrdili, že tam poměry jsou skutečně takové, jak jsem je popsal. Příběhy a detaily? To mám z novin od lidí, kteří tam byli. Mnohdy mne na zajímavý případ upozornil kolega Gel, který má dobré nápady, ale také je to výsledek mé dlouhé novinářské praxe."
(zdroj: ČAPEK, Karel. 1960, s. 96 - 97.)
V jednom z doslovů "Povídek z jedné kapsy. Povídek z druhé kapsy" Jan Mukařovský se slovy autora mírně polemizuje:
"Není nutno brát zcela doslova, co tady Čapek napsal. Jistě není z novin ani z novinářské praxe téma povídky Šlépěje z První kapsy, neboť tato povídka je přiznanou polemikou s povídkou Šlépěj z Božích muk. A ta byla povídkou čistě filosofickou, jejíž námět mohl mít svůj původ jedině v autorově fabulační schopnosti a v jeho duševních stavech.
Fr. Langer vypráví v svých vzpomínkách (Byli a bylo, str. 136) o úzkostném stavu, který jednoho večera dohnal Čapka, vracejícího se z redakce, k tomu, aby Langra požádal o doprovod domů. Říkal, že jej od rána pronásleduje verš „Dnes ještě bude téci krev. Dnes ještě bude téci krev.“ Langer k tomu v pamětech dodává: „Vyznělo to nakonec jenom jako téma k nějaké povídce z třetí kapsy, jako varianta nevysvětlitelné Šlépěje z Božích muk.“ Také Langer tedy přičítá tématům Šlépěje i Šlépějí vznik subjektivně psychologický.
Podobně i některé jiné povídky „z druhé kapsy“ neodpovídají Čapkovu tvrzení o tom, že všechna témata obou „kapes“ vzešla z novinářské praxe. Ukázal jsem již na historii dirigenta Kaliny, že zárodek jejího námětu třeba hledat v Čapkových rozhovorech se skladatelem Leošem Janáčkem. Také náměty povídek Čintamani a ptáci i Zmizení pana Hirsche mají sotva svůj původ v novinářské praxi Čapkově, ale mnohem spíše v jeho vášni sběratelské, jak ji vylíčil opět Fr. Langer."
Následně ovšem dodává:
"Máme tedy nedůvěřovat Čapkovu sdělení o tom, že Povídky z jedné a z druhé kapsy jsou výsledkem jeho dlouholeté novinářské praxe?
Nikoliv : Čapek svým sdělením nám podal závažné svědectví o povaze tvůrčího procesu, z kterého vzešly Povídky z jedné i z druhé kapsy.
Praví-li, že „v těch dvou knihách je daleko víc reálného, co se skutečně stalo, než si kdo myslí“, je to proto, že sepětí povídek se skutečným životem mu bylo přednější než teze, které chtěl povídkami dokazovat; ukázal jsem ostatně, jak se v Povídkách z druhé kapsy přesunulo těžiště z filosofických tezí k realitě ještě zásadněji než v knize první.
Je závažné i to, jak těsně jsou Povídky z jedné i z druhé kapsy spjaty s novinářskou praxí svého autora. Spojuje je s ní všechno: tempo, v jakém vznikaly, i původní uveřejnění většiny z nich v denním tisku, zejména však jejich umělecká i jazyková stránka."
(zdroj: ČAPEK, Karel,1964, s. 331, 332 )
Obdobný názor si můžete přečíst též v doslovu Zdeňka Pešaty k vydání z roku 1993:
"Ve svých výkladech povídek spisovatel neustále zdůrazňoval, že v obou knihách „je daleko víc reálného, co se skutečně stalo, než si kdo myslí“, nebo jinde, že „povídky líčí jen skutečnost. Všechny se staly“. Není sporu o tom, že Čapkovy příběhy mají své východisko ve skutečnosti, že více než kterékoli jiné jeho prózy se opírají o dlouholetou zkušenost novináře a že se v nich například výrazně uplatňuje jeho takřka profesionální znalost různých lidských činností, že se tu spisovatel jeví, „jako by byl vyškoleným specialistou v kaktusářství, filatelii, orientálních kobercích i v pekařství, v léčení psychoanalýzou i v novinářském zpravodajství soudním“ a že tu přímo plýtvá svou empirií.2 Avšak východisko nelze zaměňovat za výsledek, který se životní realitě přibližuje nikoli dějem nebo postavami, ale prostřednictvím problému a v zájmu jeho osvětlení pak dochází k výrazné stylizaci skutečnosti, k tomu, co M. Majerová stručně vystihla slovy: „Ať se mu někdo u nás postaví v tom, že udělá, co chce a jak chce!“ Nejlépe způsob přetváření reality v povídkách objasní Čapkova soudnička Zločin pana Duška, otištěná v době vzniku a zveřejňování povídek v Lidových novinách. Šlo o jednoduchý případ prodavače, který se zamiloval, zcizil v šéfově obchodě pro svou milou spodní prádlo a dostal za to jen podmíněný trest. Autora nezajímá realita soudního procesu, jeho podrobnosti, ale obdobně jako v povídkách otázka, jak spravedlivě trestat. A tak soudničku jednak beletrizuje, jednak vnáší do ní fiktivní prvek, když nízký výměr trestu zdůvodňuje nikoli zvažováním vztahu mezi vinou a trestem, ale mužskou solidaritou, obsaženou v úvaze vrchního rady."
(ČAPEK, Karel, 1993, 323 s.)
* ČAPEK, Karel. Poznámky o tvorbě. 2. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1960. 140, [4] s. Otázky a názory; sv. 18.
* ČAPEK, Karel a SKŘEČEK, Rudolf, ed. Povídky z jedné kapsy; Povídky z druhé kapsy. Vyd. v Národní knihovně 1. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1964. 332 s. Národní knihovna; sv. 75.
* ČAPEK, Karel. Povídky z jedné a z druhé kapsy. Vyd. PJK 30., PDK 24., V ČS 10. Praha: Český spisovatel, 1993. 323 s. Spisy / Karel Čapek; sv. 6. ISBN 80-202-0411-3.
Jazyk, lingvistika a literatura
--
17.01.2018 18:07