-
To se mi líbí
-
Doporučit
Rád bych se Vás zeptal na jména všech starořeckých Múz a jejich funkce. Pokud by se podařilo vystopovat některé kontakty lidí a Múz a co z toho vzešlo, byl bych ještě raději. Děkuji Vám za vyhledání tohoto obšírného dotazu.
Múzy jsou dcery boha Dia a Mnémosyny, bohyně Paměti. Byly věrnými průvodkyněmi boha Apollóna. Múzy působily vždy blahodárně, přinášely ve zpěvu a tancích světu harmonii, pomáhaly najít klid a domov novým osadníkům. Jejich ušlechtilost vyjadřuje jim zasvěcený vavřín, včela a cikáda, symbol věčného zpěvu. Múzy vystupovaly většinou ve sboru, měly
však svou moc rozdělenu a chránily všechna umění.
Jména devíti múz uvádí Hesiodos ve svém Zrození bohů.
KLEIÓ, KLIO - múza dějepisu, historie; podle některých pověstí byla matkou Apollónova miláčka HYAKINTHA, byla zobrazována s vavřínem ve vlasech a s polootevřeným pergamenovým svitkem v ruce.
MELPOMENÉ - ochránkyně veškerého zpěvu a tragédie ; bývá zpodobňována s tragickou škraboškou v levé ruce, s břečťanovou ozdobou ve vlasech a pravou rukou se opírá o tyč
THALEIA - bohyně komedie; umělci ji zobrazovali zahalenou v dlouhý šat, v levé ruce držela rozesmátou divadelní masku a v pravé ruce pastýřskou hůl
EUTERPÉ - múza lyrického básnictví, zpěvu a hudby
TERPSICHORÉ - múza tance; jejím synem byl HYMENAIOS, bůh sňatku (původně hymenaiso značilo svatební píseň i sňatek)
ERATÓ - múza milostné poezie; byla zobrazována s lyrou v levé ruce, spolu s ní býval zpodobňován bůh lásky Eros, s hořící pochodní. Některe pověsti o ní mluví i jako o vynálezkyni mimických tanců.
KALLIOPÉ - múza eposu a hrdinskeho zpěvu, nejstarší dcera Diova a Mnémosynina; synem Kalliopy a boha Apollóna byl IALEMOS a prý i slavný pěvec ORFEUS; některé báje Kalliopé připisují jako syna i pěvce LINA a pověstné SIRÉNY.
ÚRANIA - "Nebeská" - múza hvězdářství a počtářství, vědy, především astronomie; byla matkou Apolónova syna pěvce IALEMA, kterého zabil vlastní otec, který žárlil na jeho umění. Podle jiných bájí prý byla Úrania matkou pěvce svatebních písní HYMENAIA.
POLYHYMNIA - múza hymnu a sborové lyriky, chránila hymnické básnictví.
Jejich poslání bylo ještě zdůrazněno v jejich synech.
Syn ÚRANIE se jmenoval LINOS, slavny pěvec, kterého zabil vlastní otec, bůh Apollón, neboť žárlil na jeho umění.
Syn TERPSICHORY byl HYMENAIOS, po němž byly nazvány zpěvy svatební.
Syn KALLIOPÉ a boha Apollóna IALEMOS, známý pěvec truchlivých zpěvů, se též nedožil dlouhého věku.
Homér považoval Múzy především za bohyně zpěvu, jež sídlily na Olympu a jejich zpěv byl určen bohům. Při zobrazovaní jim byly dávány určité symboly, vztahující se k jejich poslání. KALLIOPÉ mívala voskové tabulky a rydlo, TERPSICHORÉ lyru, URANIE globus, KLEIÓ svitek rukopisu, THALEIA divadelní škrabošku a pastýřskou hůl, stejně i MELPOMENÉ mívala tragickou masku a hlavu zdobenou břečťanem.
Mimo devíti Múz, které uváděl Hesiodos, se uváděly i starší Múzy, MELETÉ (múza vynalézavosti), MNÉMÉ (Paměť) a AOIDÉ (múza zpěvu, znala budoucnost, byla ochránkyní věštců).
Múzy propůjčovaly svým vyvolencům posvěcení básnické i umění věštecké.
Múzy baví oslavující bohy svým zpěvem, zatímco Apollón je doprovází na lyru; svůj domov mají v thessalské krajině Pierii, na hoře Helikonu v Boiotii nebo na Parnasu u Delf, v blízkosti pramenů, které jsou jim svaté, jako např. pramen Hippukréné nebo v Kastalii; povolaly Hesioda k básnictví, ale Thráka Thamyrida, který je chtěl v soutěži předstihnout, potrestaly slepotou, zbavily ho schopnosti zpívat a hrát na strunný nástroj. O tom, jak potrestaly sestry Piera, vypráví Ovidius v Proměnach.
Vzývat Múzy na počátku díla byl starý zvyk pěvců a básníků. Hérodotos nazval podle devíti Múz devět knih svého dějepisného díla (z čehož si Goethe vzal příklad pro svůj epos o uprchlících Heřman a Dorota), první antická "univerzita" v Alexandrii se po nich jmenovala Múseion a předala jméno našim muzeím. V pozdním helénismu se začaly jednotlivým Múzam přidělovat určité literární, umělecké a vědecké oblasti.
Zdroje:
FINK, G. Encyklopedie antické mytologie. Olomouc : Votobia, 1996. 365 s.
ISBN 80-85885-99-9.
Slovník antické kultury. Praha : Svoboda, 1974. 717 s.
Filozofie a náboženství
--
Vědecká knihovna v Olomouci
08.04.2008 08:58