-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
prosím o upřesnění, kam řadit trepku velkou - mezi živočichy, či rostliny? Je tedy možné napsat, že se chová (je-li živočich), nebo pěstuje (patří-li mezi rostliny)?
Děkuji.
Dobrý den,
taxonomické zařazení prvoků není zcela jednotné, procházelo poměrně zásadním vývojem, ale v současnosti převládá zařazení této skupiny jako samostatné říše. Ve starších publikacích jsou prvoci zahrnuti často jako součást živočišné říše. Níže Vám přinášíme vybrané texty z online dostupných zdrojů i několika publikací, které Vám doporučujeme blíže prostudovat, pokud se tématem chcete zabývat podrobněji.
Co se týká použití slov chovat/pěstovat trepku/prvoka, předpokládáme, že v této souvislosti by bylo na místě užít spíše termínu kultivovat nebo množit, jako se používá v souvislosti s buňkou.
K historickému vývoji zařazení skupiny prvoků:
„Slovo „protozoa“ (singulární protozoon nebo protozoan) vytvořil v roce 1818 zoolog Georg August Goldfuss jako řecký ekvivalent německého Urthiere , což znamená „primitivní nebo původní zvířata“ ( ur- „proto-“ + Thier „zvíře“) ). Goldfuss vytvořil Protozoa jako třídu obsahující to, co považoval za nejjednodušší zvířata. Skupina původně zahrnovala nejen jednobuněčné mikroorganismy, ale také některá „nižší“ mnohobuněčná zvířata, například vířníky , korály , houby , medúzy , bryozoa a červy mnohoštětinatců . Termín Protozoa je tvořen z řeckých slov πρῶτος ( prôtos ), což znamená „první“, a ζῶα ( zôa ), množné číslo ζῶον ( zôon ), což znamená „zvíře“. Používání prvoků jako formálního taxonu někteří vědci odradili, hlavně proto, že tento termín znamená příbuznost se zvířaty (Metazoa) a podporuje svévolné oddělování „zvířecích“ od „rostlinných“ organismů. V roce 1848 navrhl anatom a zoolog CT von Siebold v důsledku pokroku v teorii buněk, který propagovali Theodor Schwann a Matthias Schleiden , aby těla prvoků, jako jsou nálevníci a améby, sestávala z jednotlivých buněk, podobných těm, z nichž mnohobuněčné tkáně rostlin a živočichů. Von Siebold předefinoval prvoky tak, aby zahrnoval pouze takové jednobuněčné formy, s výjimkou všech metazoí (zvířat). Zároveň pozvedl skupinu na úroveň kmene obsahujícího dvě široké třídy mikroorganismů: Infusoria (většinou nálevníci a bičíkovité řasy ) a Rhizopoda ( améboidní organismy ). Definici prvoků jako kmenů nebo subkrálovství složených z „jednobuněčných zvířat“ přijal zoolog Otto Bütschli - oslavovaný u jeho stého výročí jako „architekt protozoologie“ - a tento termín se rozšířil. Ilustrace Johna Hogga o čtyřech královstvích přírody, zobrazující „Prapůvodní“ jako nazelenalý opar na základně Zvířat a rostlin, 1860 Jako kmen pod Animalia byly Protozoa pevně zakořeněny ve staré „dvoukrálovské“ klasifikaci života, podle níž byly všechny živé bytosti klasifikovány jako zvířata nebo rostliny. Dokud toto schéma zůstalo dominantní, byly prvoky chápány jako zvířata a byly studovány v odděleních zoologie, zatímco fotosyntetické mikroorganismy a mikroskopické houby - tzv. Protophyta - byly přiřazeny rostlinám a studovány v odděleních botaniky. Kritika tohoto systému začala ve druhé polovině 19. století s vědomím, že mnoho organismů splňovalo kritéria pro zařazení mezi rostliny i zvířata. Například řasy Euglena a Dinobryon mají chloroplasty pro fotosyntézu , ale mohou se také živit organickými látkami a jsou pohyblivé . V roce 1860 argumentoval John Hogg proti používání „prvoků“ na základě toho, že „přírodovědci jsou rozděleni v názorech - a pravděpodobně někteří tak budou i nadále - ať už jsou mnohé z těchto organismů nebo živých bytostí zvířata nebo rostliny“. Jako alternativu navrhl nové království zvané Primigenum, skládající se jak z prvoků, tak jednobuněčných řas (Rhodophyta), které spojil dohromady pod názvem „Protoctista“. V Hoggsově pojetí byla živočišná a rostlinná říše přirovnána ke dvěma velkým „pyramidám“, které se mísily na svých základnách v Primigenum království. O šest let později Ernst Haeckel také navrhl třetí království života, které nazval Protista . Zpočátku Haeckel do tohoto království zahrnul několik mnohobuněčných organismů, ale v pozdější práci omezil Protistu na jednobuněčné organismy nebo jednoduché kolonie, jejichž jednotlivé buňky nejsou diferencovány na různé druhy tkání . Navzdory těmto návrhům se Protozoa ukázaly jako preferované taxonomické umístění pro heterotrofní mikroorganismy, jako jsou améby a nálevníci, a zůstaly tak po více než století. V průběhu 20. století však začal starý systém „dvou království“ slábnout s rostoucím povědomím, že houby nepatří mezi rostliny a že většina jednobuněčných prvoků není se zvířaty užší než byli k rostlinám. V polovině století se někteří biologové, jako Herbert Copeland , Robert H. Whittaker a Lynn Margulis , zasazovali o oživení Haeckelova Protisty nebo Hoggova Protoctisty jako eukaryotické skupiny na úrovni království vedle rostlin, zvířat a hub. Byla navržena řada systémů s více královstvími a Kingdoms Protista a Protoctista se v biologických textech a učebních osnovách prosadily. Zatímco mnoho taxonomů opustilo Protozoa jako skupinu na vysoké úrovni, Thomas Cavalier-Smith si jej uchoval jako království v různých klasifikacích, které navrhoval. Jak 2015, Cavalier-Smith's Protozoa vylučuje několik hlavních skupin organismů tradičně umístěných mezi prvoky, včetně nálevníků, dinoflagelátů a foraminifera (všichni členové superskupiny SAR ). V jeho současné podobě je jeho království Protozoa parafyletická skupina, která zahrnuje společného předka a většinu jeho potomků, ale vylučuje dva důležité kmeny, které se v něm větví: zvířata a houby. Protože prvoky, jak jsou tradičně definovány, již nelze považovat za „primitivní zvířata“, jsou někdy upřednostňovány termíny „protisti“, „Protista“ nebo „Protoctista“. V roce 2005 členové Společnosti protozoologů hlasovali pro změnu názvu na Mezinárodní společnost protistologů.“
Zdroj: https://cs.qaz.wiki/wiki/Protozoa
„Všechna jednobuněčná eukaryota lze shrnout do polyfyletické, neobyčejně heterogenní skupiny Protista, případně Protoctista (řec. protistos = prvý ze všeho).
Prvoci (Protozoa; řec. protos = první, prvotní a zoon = zvíře) jako dosti nejasně definovaná podskupina protist se od ostatních jednobuněčných eukaryot mj. liší často heterotrofním způsobem výživy a větší pohyblivostí, a proto bývali někdy označováni jako "živočichům podobní protisté". Nedávno byli na základě molekulárně biologických studií spolu s dalšími eukaryoty rozděleni do 6 samostatných skupin (viz dále). Důvodem je skutečnost, že nejsou přirozenou skupinou, ale uměle vytvořeným polyfyletickým seskupením. Lze očekávat, že pojem prvoci bude zřejmě z pragmatických důvodů ještě dlouho přetrvávat v navazujících disciplínách i ve veterinární či medicínské praxi.
Jejich tělo tvoří jediná buňka, která je schopna vykonávat všechny životní funkce. Její velikost činí 1 μm až několik mm, výjimečně i několik cm. S živočichy mají společné mnohé organely (endoplazmatické retikulum, Golgiho komplex, mitochondrie aj.). Mohou mít jedno, dvě nebo větší počet jader. Plazmatickou membránu kryje glykokalyx, který u některých parazitů může být obměňován, což umožňuje uniknout imunitní odpovědi hostitele (např. trypanosomy a plazmodia). K pohybovým organelám patří panožky (pseudopodie), bičíky (flagellum, mastix) a brvy čili řasinky (cilie).“
Zdroj: https://cit.vfu.cz/zoologiebc/mmp%200100%20prvoci/0100.prvoci.html
„Buňky jsou základními stavebními částmi všech živých organismů. Podle jejich charakteristických vlastností je můžeme rozdělit na buňky bakteriální, rostlinné a živočišné, dále pak buňky hub a prvoků.“
Zdroj: https://vida.cz/exponaty/bunka-rostlinna-a-zivocisna#proc-se-skladame-z-bunek
„Živočichové (Metazoa, Animalia) je říše mnohobuněčných heterotrofních organismů, které se již na buněčné úrovni odlišují od rostlin a hub. Jejich buňky nemají plastidy ani buněčnou stěnu. Jsou dnes řazeni do skupiny Opisthokonta spolu s houbami a některými prvoky. Říše živočichů je v dnešním pojetí totožná se svou bývalou podříší „mnohobuněční“ (Metazoa), nezahrnuje tedy žádné prvoky.“
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDivo%C4%8Dichov%C3%A9
„Organismy jsou klasifikovány do tří domén (ARCHEA, BAKTERIE a EUKARYA) jako nejvyšších taxonů. Eukaryotické organismy se třídí do pěti říší (ROSTLINY, HOUBY, CHROMISTA, PRVOCI a ŽIVOČICHOVÉ).“
Zdroj: JELÍNEK, Jan a ZICHÁČEK, Vladimír. Biologie pro gymnázia: (teoretická a praktická část). Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2014. s. [5]. ISBN 978-80-7182-338-4. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:54738920-10d0-11e8-8cd8-5ef3fc9bb22f
„Dříve samostatná říše Prvoci je z pohledu molekulární taxonomie zcela nejednotnou skupinou. Prvoci jsou rozptýleni do všech „nových" říší.“
Zdroj: BENEŠOVÁ, Marika. Odmaturuj! z biologie. Brno: Didaktis, c2013. s. 8. ISBN 978-80-7358-231-9. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:66ae1e30-1a12-11e7-981b-005056825209
Taxonomie živočišné říše: I. podříše: prvoci (protozoa); II. podříše: mnohobuněční (Metazoa)
Zdroj: PAVELKOVÁ, Eva. Biologie: otázky k přípravě na přijímací zkoušky. Brno: Barrister & Principal, 2005 [i.e. c2006]. s. 85. ISBN 80-7364-019-8. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:260292b0-243c-11e7-b650-5ef3fc9ae867
Taxonomie v zoologii: „ …..Na základě druhého kriteria je možno rozlišovat kupř. protozoo- logii (prvoci), nematologii (hlísti), malakologii (měkkýši), arachno- logii (klepitkatci), akarologii (roztoči), arachnoentomologii (klepít- katci a hmyz), entomologii (hmyz; zde řada oborů s názvy odvozenými od jmen velkých řádů, kupř. koleopterologie, lepidopterologie, dipterolo- gie, hemipterologie atp.), vertebratologii (obratlovci), ichtyológii (ryby), batrachologii (obojživelníci), herpetologii (plazi), ornito- lógii (ptáci), mammaliologii = mammologii = teriologii (savci).“
Zdroj: BURGETOVÁ, Jarmila, BENEŠ, Karel a Základní knihovna. Příručka pro uživatele vědeckých informací, Sv. 2: Biologické vědy. Praha: Academia, 1982. s. 123. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:d675e5a0-daea-11e3-bb44-5ef3fc9bb22f
V roce 1954 byli prvoci také součástí Klíče zvířeny ČSR.
Zdroj: BARTOŠ, Emanuel a HRABĚ, Sergej. Klíč zvířeny ČSR: [Sborník], Díl 1: [Prvoci, houby, láčkovci, červi, mechovky, měkkýši, korýši]. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. s. 95. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:02297b93a0a40ab2ee2c59beda4864ca
Biologické vědy
--
19.04.2021 21:24