-
To se mi líbí
-
Doporučit
Zajímá mne v jakých knihách bych našla citace : že se některým bohům Egypta/Řecka atd. říkalo : bůh mrtvých - a že to bylo přímo spjaté s vírou v nesmrtelnou duši. Vím že to tak je - ale nevím v kterých titulech bych to přesně našla - tj. Autor, název knihy a rok vydání. Moc vám děkuji za odpověď
Dobrý den,
velmi se omlouvám za zdržení v odpovědi.
Ve starořeckém myšlení hraje duše významnou úlohu. Podle mytologických příběhů si lidská duše ponechává po smrti podobu zemřelého, avšak netělesnou, jako pouhý stín. Poté v doprovodu boha Herma psýchopompos (průvodce duší) doputuje k řece Acheron (proudu žalu). Zde už na ni čeká převozník Charón. Stařec do svého člunu nabere jen ty duše, které pozůstalí pochovali jak se sluší a patří.
Volně čerpáno z: TRENCSÉNYI-WALDAPFEL, Imre. Mytologie. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1967. 336 s., 32 s. obr. příl. Klub čtenářů; sv. 241.
V jakési roli smrtky se v bájích objevuje bůh smrti a smrt sama Thanatos.
„Zde u trůnu (vládce podsvětí Háda) stojí také bůh smrti Thanatos s mečem v rukou, v černém plášti, s ohromnými černými křídly. Hrobový chlad čiší z těchto křídel, když Thanatos přilétá к loži umírajícího, aby svým mečem uřízl kadeř vlasů s jeho hlavy a osvobodil duši… Království neúprosného Háda je plno temnoty a hrůzy.“
KUN, Nikolaj Al'bertovič. Starořecké báje: Nepovinná pom. kniha pro školy všeobec. vzdělávací a pedagog. 1. vyd. Praha: SPN, 1957. 529, [8] s. Pomocné knihy pro žáky.
Jak je z úryvku cítit, říše mrtvých (království stínů), kde skončila většina duší, rozhodně nebylo příliš příjemné místo k pobývání. Oproti tomu tzv. Elysium (ostrovy blažených) bylo místo na západním okraji Země, kde nesmrtelní hrdinové blaženě žijí za stálého jara a bez starostí. Později se Elysium chápalo jako součást podsvětí, kam přicházejí duše počestných lidí (na rozdíl od Tartaru, kde jsou duše provinilých trestány).
Jako věčnou a nesmrtelnou bere duši také filozof Platón.
„Platónovo učení se zakládá na myšlence dvou světů. Prvním světem je svět, který může člověk vnímat smysly. Patří sem tedy všechny věci, jež nás obklopují (lesy, hory, moře,….). Platón tyto věci pojmenovává abstraktně jako něco dělitelného, co vzniká a zaniká a je časové a relativní. Tento svět poznáváme na základě tělesnosti- tedy smyslů. Druhý svět je svět duchovní (svět ducha). Rozumu, porozumění. Je to to, co je věčné, pravdivé, absolutní a dobré…
Protože člověk nahlíží svět věčných idejí skrze duši, musí být i duše stejného druhu jako ideje, tedy věčná, nesmrtelná, neměnná …. Nepředpokládá se pouze bytí duše po smrti člověka, ale také bytí duše ještě před jejím spojením s tělem. „Nesmrtelná duše nemá začátek ani konec.“20) Störig, H. J.: Malé dějiny filosofie. Zvon, Praha. 1999, s. 122.
Ve starověkém Egyptě byla víra v posmrtný život ústředním motivem zdejšího náboženství.
„Každá mumifikace byla zároveň ritem, při němž se dramaticky opakovalo očištění a balzamování nalezeného Usira. A právě při něm podle mýtu Anupev spolupůsobil a potom mumii střeží. Rozvoj víry v Usira zatlačuje Anupeva do podřízené role: váží při podsvětním soudu na vahách srdce souzeného, jak nám ukazují obrázky v ilustrovaných knihách mrtvých. V Helénistických mystériích Isidiných doprovází duše do podsvětí, a tak přejímá funkce řeckého Herma.“
HELLER, Jan. Starověká náboženství: náboženské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. 3. vyd. Neratovice: Verbum, 2010. 413 s. Religio. ISBN 978-80-903920-2-1.
Další informace najdete v těchto doporučených knihách:
ELIADE, Mircea. Dějiny náboženského myšlení. I, Od doby kamenné po eleusinská mystéria. Překlad Kateřina Dejmalová. 3., opr. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2008. 519 s. Dějiny náboženského myšlení; sv. 1. ISBN 978-80-7298-288-2.
KARFÍK, Filip. Duše a svět: devět studií z antické filosofie. 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2007. 248 s. Oikúmené; sv. 123. ISBN 978-80-7298-174-8.
PLATÓN. Faidón. Překlad František Novotný. 6., opr. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2005. 107 s. Platónovy dialogy; sv. 8. ISBN 80-7298-158-7.
BARTOŠ, Hynek. Očima lékaře: studie k počátkům řeckého myšlení o lidské přirozenosti z hlediska rozlišení duše-tělo. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2006. 285 s. Amfibios: práce katedry filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, sv. 5. ISBN 80-86818-35-7.
JIRSA, Jakub, ed. Rozum, ctnosti a duše. Překlad Jakub Jirsa. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2010. 137 s. PomFil; sv. 4. ISBN 978-80-7298-457-2.
GILLMAN, Neil. Vzkříšení a nesmrtelnost v židovském myšlení. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2007. 252 s. Světová náboženství. ISBN 978-80-7021-871-6.
HART, George. Egyptské mýty. Překlad Ivo Šmoldas. Vyd. 2. V Praze: Levné knihy KMa, 2006. 80 s. Bájná minulost. ISBN 80-7309-220-4.
HELLER, Jan. Starověká náboženství: náboženské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. 3. vyd. Neratovice: Verbum, 2010. 413 s. Religio. ISBN 978-80-903920-2-1.
TRENCSÉNYI-WALDAPFEL, Imre. Mytologie. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1967. 336 s., 32 s. obr. příl. Klub čtenářů; sv. 241.
Diplomová práce Veroniky Hruškové volně dostupná z: https://theses.cz/id/no5sjy/downloadPraceContent_adipIdno_10051
KUN, Nikolaj Al'bertovič. Starořecké báje: Nepovinná pom. kniha pro školy všeobec. vzdělávací a pedagog. 1. vyd. Praha: SPN, 1957. 529, [8] s. Pomocné knihy pro žáky.
Filozofie a náboženství
--
Národní knihovna ČR
07.11.2018 03:02