-
To se mi líbí
-
Doporučit
Jaký je rozdíl mezi likérem a koňakem?
Dobrý den,
z Vašeho dotazu není jasné, jaký koňak a jaký likér máte na mysli. Pokud byste měla na mysli vaječný likér a vaječný koňak, tak tam je asi rozdíl jen v pojmenování, jiný rozdíl asi není.
Koňak je vinný destilát francouzského původu. Má zlatově žlutohnědou barvu, je vysoce kvalitní, má typickou jemnou mýdlovou chuť a vůni.
Název je odvozen od města Cognac (západní Francie), kde se pěstuje kvalitní víno na destiláty.
Nejznámější francouzské koňaky jsou Martell, Henessy, Armagnac, Camus, Courvoisier, Larsen, Maria Blizard, Calvet, Remy Martin, Bisquit-Dubouché, Hardy atd. Všechny tyto značky představují výrobky prvotřídní jakosti.
Z historie koňaku je známo, že byl objeven v 15. století v období obléhání Cognacu anglickými vojsky. Pro válečné události nebylo možné víno prodat, a protože sklizeň nového vína byla velká, na radu místního lékárníka víno destilovali a takto koncentrované uchovali. Tento nápoj byl později velmi oblíbený a jeho výroba se každým rokem tak zvyšovala, že ani produkce vína nestačila. Dodnes platí zákon, kterým se přesně vymezily obce, z nichž se víno může použít na výrobu vinného destilátu.
Vodnatě bílý destilát se uskladňuje ve velkých dubových sudech. Po dobu uskladnění získává koňak zlatožlutou barvu, jemnost a vůni. Od roku 1947 je zakázáno uvádět stáří koňaku na lahvích.
Likéry jsou lihoviny, do kterých se přidávají aromatické látky, cukr, kořeninové byliny, ovocné destiláty a ovocné šťávy, éterické oleje atd. Obsah extraktu v likérech bývá obyčejně vysoký.
Zdroj: MATUŠKA, Pomnen. O nápojích od A do Z. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1970. http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:798831f0-d1ed-11e3-93a3-005056825209
Domovem koňaku je sice Francie, prodá se tam a vypije však pouhých 2,5 % tohoto destilátu. Zbylých 97,5 % se exportuje do více než 161 zemí po celém světě. Nejvíc v globálním měřítku je značky Hennessy (více než polovinu světového trhu s koňakem), následují Martell, Rémy Martin, Courvoisier a Camus.
V Evropě se velmi dobře prodává ve Velké Británii (zejména v members clubech, pije se i v klasických barech). Poměrně oblíbený je koňak například v Belgii, což má i své historické souvislosti, neboť už v roce 1380 bylo do belgického přístavu Damme dopraveno k destilaci 9,5 milionů litrů vína z regionu Cognac a v 16. století během války se Španělskem uteklo mnoho vlámských palírníků do Francie. Avšak stejně jako ve zbytku Evropy, i zde tomuto destilátu dávají přednost spíše lidé starší generace.
U nás koňak z hlediska oblíbenosti zůstává spíše v pozadí za ostatními destiláty, což je dáno jednak jeho vyšší cenou, jednak jeho poměrně komplikovanou chutí, kterou ocení především náročnější konzumenti.
Čerpáno z: http://www.gastroprofesor.cz/clanek/konak-trendy-mixologie
Nejslavnějšími francouzskými pálenkami jsou bezpochyby světově proslulý koňak a armaňak, který patří k nejstarším francouzským destilátům a byl vyráběn již v 15. století. Koňak se začal vyrábět až v 17. století. Nejdůležitější rozdíl mezi koňakem a armaňakem vzniká během destilace. Armaňak je pálen jen jednou, a sice kontinuální (tzv. postupnou) destilací, zatímco koňak je destilován dvakrát. Rozhodující vliv má také uskladnění. Zrání armaňaku probíhá v sudech ze dřeva gaskoňských dubů. Toto dřevo je tmavší než dřevo dubů, z nich se vyrábí sudy na koňak. Díky tomu armaňak rychleji získává intenzivnější barvu, musí být však déle uskladněn, aby vyprchaly hořké chuťové složky.
Koňak a armaňak se pijí ze sklenic ve tvaru tulipánu s vysokou stopkou nebo tzv. napoleonek, baňatých sklenic na krátké stopce. V nich mohou nejlépe rozvinout své plné aroma, neboť bývají posuzovány nejdříve podle vůně a teprve poté přichází na řadu chuť.
Čerpáno z: http://www.blogapetit.cz/vse-co-potrebujete-vedet-o-palenkach/
Platí, že každý cognac je brandy, ale ne každá brandy je cognac. Koňak je pálenka z vinných hroznů, přesněji z hroznového moštu, tedy brandy.
Podmínkou pro označení cognac však je že:
Hrozny musí pocházet z oblastí kolem města Cognac ve Francii, jedná se o oblasti Grande Champagne, Petite Champagne, Borderies, Fins Bois, Bons Bois a Bois Ordinaires.
Hroznový mošt musí být vyroben pouze z bílých odrůd vína Ugni Blanc, Folle Blanche či Colombard.
Výsledná pálenka musí zrát v dubových sudech nejméně 2 roky od konce destilační sezóny.
U velmi výjimečných koňaků, jakými jsou např. Hennessy Richard, je stáří jednotlivých složek i 200 let. Tomu také odpovídá cena.
Čerpáno z: http://www.dameradu.cz/jaky-je-teda-rozdil-mezi-konakem-a-brendy/
Pálenky vyrobené z čistého lihu pomocí různých přísad se jinak označují jako likéry, nebo také častěji, jako umělé pálenky.
Likéry jsou „pálenky“ s vyšším obsahem cukru, vyrobené z čistého lihu s přísadou jemných silic, trestí, nebo různých macerátů.
Tato likérová skupina pálenek bývá obvykle rozdělována na likéry sladké, polosladké, ovocné neboli ratafie, krémy a likéry hořké.
Likéry které se vyrábějí s použitím ovoce nebo, které obsahují přísadu ovocné šťávy, se nazývají ratafie, někdy též ratafia.
Pro obsah cukru se mezi jednotlivými druhy výše jmenovaných druhů likérů nedají vytyčit nějaké ostré hranice, neobsahují však obyčejně méně než 10 % cukru.
Aromatizování likérů se provádí tak, že drogy obsahující těkavé vonné a chuťové látky se destilují s částí alkoholu, kdežto drogy obsahující vonné nebo chuťové látky netěkavé se vyluhují neboli macerují s jiným podílem alkoholu. Někdy se přidávají pouhé vodné výtažky drog.
Zvláštní skupinu likérů tvoří tzv. hořké likéry, obsahující hořké rostlinné látky s příznivým účinkem na lidský organismus. Tyto hořké likéry, ale i některé jiné, tedy nehořké, se často vyrábějí též s přísadou vína a jejich obsah alkoholu by měl být vyšší než 22,5 %.
Při výrobě ratafie čerstvé plody macerujeme ve zředěném alkoholu a potom vymačkáme. Nebo smísíme se zředěným alkoholem přímo vylisovanou a odkalenou ovocnou šťávu.
Velmi často pak ratafie obsahují ještě aromatické přísady, nejčastěji hřebíček, skořici apod. Takto vyrobený produkt se nakonec ještě sladí krystalovým cukrem.
Likéry se vyrábějí podobně jako pálenky buď teplou nebo studenou cestou, přičemž u obou těchto výrobních postupů se používá velké množství speciálních receptů. Likéry se mohou vyrábět ze silic a bylin studenou cestou, nebo z bylin destilací, nebo z čerstvých plodů a jejich šťav.
Nejdůležitější při výrobě likérů je získávání potřebných likérových trestí neboli esencí, jejichž výroba je drahá a nákladná (např. kombinace chutí kořene hořce, listů máty peprné, citronové a pomerančové kůry aj.)
Studenou cestou se vyrábějí likéry prostým rozpuštěním cukru ve směsi tresti s lihem za studena; zejména se tak připravují likéry podle receptářů v domácnostech. Likéry vyrobené teplou cestou tj. destilací jsou však kvalitnější. Přibarvování likérů se provádí karamelem a rostlinnými nebo dehtovými barvivy.
Likéry jsou ve fyziologickém významu výbornými aperitivy, tj. nápoji povzbuzujícími chuť. Požívají se zejména v některých zemích těsně před jídlem k povzbuzení chuti a po jídle po kávě.
Likéry se připravují s obsahem 30 – 40 % alkoholu, pálenky – rum, koňak, brandy, arak atd. s obsahem 40 - 50 % alkoholu.
Likérů je spousta druhů, některé z nich např.:
Vaječné likéry
Vyrábějí se z čerstvých žloutků a cognacu, resp. brandy nebo lihu. Podle toho pak nesou název Vaječný koňak, Vaječný brandy nebo Vaječný likér. Bylo-li použito umělého brandy (z tresti), nutno výrobek označiti jako Vaječný brandy umělý. Kromě žloutků obsahují vaječné likéry také cukr, někdy mléko nebo smetanu a bývají aromatizovány vanilkovou tinkturou. Někdy se užívá místo cognacu i rumu, vína (Marsala) a pod., jakož i rozmanitých aromatických přísad. V jednom litru vaječného cognacu má být obsaženo nejméně 10 ks žloutků.
Vinné likéry
Připravují se s přísadou vína, kterého, jsou-li takto označeny, musí obsahovati alespoň 20%.
Krystalové likéry
Připravují se využitím přesyceného roztoku cukru, který vytvoří na dně a částečně i na stěnách láhve pravidelné krystaly. Pro jejich vzhled bývají někdy nesprávně nazývány likéry ledové.
Mléčné likéry
Obsahují 10 - 40% mléka; v chuti jsou různých odstínů, často obsahují silnou přísadu cognacu.
Hořké likéry
Obsahují bohaté množství extraktivních látek bylinných, podporujících trávení. V chuti jsou silně hořké a obsahují mnohdy značné procento cukru (23 - 35%).
Např. žaludeční likér Čert bývá zahuštěn až do olejovitosti krémů, přičemž nesmí ovšem jeho sladkost vyniknouti. Také likér Praděd mívá 25 - 35% cukru.
Mnohé hořké likéry však naproti tomu obsahují jen nepatrné množství cukru, nebo jsou bez cukru vůbec; tzv. medicinální lihoviny, takže vlastně spadají do skupiny lihovin neslazených.
...
Čerpáno z Informací na webu, které zpracoval Ladislav Spergl (2001, 2015).
http://www.tech-info.cz/likery.html
Chemie. Krystalografie. Mineralogické vědy
--
16.05.2016 17:25