-
To se mi líbí
-
Doporučit
Jaký byl postoj k půstu a jiným očistným metodám v Československu 1918-1939
- Byli módní jako dnes
- Jak se půst či očistné kůry tenkrát praktikovaly
- Byly doporučovány lékaři nebo nějakým lifestylovým dobovým tiskem
Dobrý den,
na ploše odpovědi služby PSK můžeme spíše nastínit danou problematiku v určené době a doporučit literaturu, analýza celospolečenského postoje k půstu nebo jiným tzv. očistným metodám v období první republiky by vyžadovala rozsáhlejší rešerši.
Zpracování tématu půstu v literatuře a tisku v období první republiky nalézáme ve čtyřech významech: nejčastěji se půst vyskytuje ve spojení s křesťanským rokem a církevními zvyky; dále se zde vyskytuje použití slova ve smyslu protestní hladovky, a též se setkáváme se slovem „půst“ jako obecným vyjádřením „odřeknutí se“ nebo „nedostatku“ něčeho.
Poslední případ je pak chápání půstu jako prostředku podporujícího léčbu nebo zdraví člověka. V období první republiky u nás byly vydávány publikace, v nichž je půst (tedy uvědomělé hladovění) takto předkládán. Vedle několika příruček zdravotních doporučení a domácích lékařů, kde je půst stručně doporučován zejm. při zažívacích potížích, jsou to dvě publikace, jejichž autoři vysvětlují pozitivní účinky dobrovolného hladovění. Nejpodrobněji půst pojednává americký propagátor zdravé stravy, pohybu, nudismu a – půstu – Berrnar Macfadden (1868-1955), jehož dílo bylo u nás v roce 1924 vydáno pod názvem Dokonalá zdravověda pro praktický život: Macfaddenova encyklopedie tělesné kultury. V roce 1925 pak publikoval český lékař Jindřich Šípek (1861-1941) sérii Způsob mého léčení, v jejíž druhé části popisoval své metody, postupy a zkušenosti.
Pravděpodobně se tak v těchto letech půst dostával do popředí (nejen) v lékařských diskuzích ve smyslu hledání alternativní metody léčby různých chorob, jakkoliv např. Šípek ve svém pojednání při popisu vlastního pětatřicetidenního půstu uvádí, že všeobecný názor je spíše proti půstu a že na něj medicínský svět hledí jako na „šarlatána a švindlera“ nebo na „nepříčetného blázna“ (s. 51). V závěru navíc přidává tvrzení, že je jediný v republice a též na „zeměkouli“, kdo důsledně provádí popisovanou „dietetickou-hygienicko-fysiologickou léčbu“ (s. 60). Na Berrnara Macfaddena se Šípek neodkazuje – pravděpodobně proto, že nebyl lékařem.
Obecnější náhled na dobrovolný půst se odráží v tisku v podobě článků referujících o novinkách ve společnosti či zajímavostech ze zahraničí. Například časopis Malý čtenář v čísle 15, ročníku 1917-1918 přináší krátkou zprávu o tom, že je půst „krášlícím prostředkem dam v New Yorku“, při němž si „dobrovolně hladovějící milionářky“ chtějí půstem alespoň jednou za 14 dní „udržet jemnou a svěží pleť“ (s. 240). Složitěji lze ovšem posoudit, v jaké přesné míře byl tehdy půst u nás módní, zájem o něj mohl částečně souviset i s dobovým zaujetím pro východní filozofii a jógu. Podle výskytu v tisku či v literatuře se jisté pozornosti určitě těšil, na však nijak masové; noviny a časopisy, které jsme za účelem odpovědi prošli, nepřinášely podrobné návody na jeho provádění nebo jiné předpisy. Zároveň půst nebyl jedinou léčebnou či hubnoucí „metodou“, kterou bychom v tomto období mohli v tisku a literatuře najít. V některých případech se redaktoři ve svých článcích praxím půstu spíše vysmívali.
Pro detaily metod půstu, jeho prosazovaných léčebných účinků a dobového hodnocení doporučujeme prostudovat předložené publikace. Případně se obraťte na Národní lékařskou knihovnu, kde by Vám mohli poradit další zdroje a informace (https://nlk.cz/kontakt/).
FILIPEC, Josef. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Praha: Academia, 1994, s. 344. ISBN 80-200-0493-9. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/[…]/uuid:8bcc59b1-7f4a-4a18-a209-cf5fa876e394
K. W.: Nové zprávy o Terezii z Konnersreuthu. In: Psyche. Revue věnované mystice, okultismu a metapsychice, 15. 9. 1931, roč. 8, č. 6, s. 121-124. Dostupné také z: http://kramerius.nkp.cz/kra[…]4676&start=3&end=22
MACFADDEN, Bernarr, Bohumil JANDA CIDLINSKÝ, Jan ŠIMSA a M. ČERNÝ. Dokonalá zdravověda pro praktický život: Macfaddenova encyklopedie tělesné kultury, Díl 1-5. Praha: Sfinx, 1924. [Zejm. Díl 4, dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/v[…]d493-11e3-85ae-001018b5eb5c]
Náboženství a jídlo (2004 : Pardubice, Česko), Tomáš BUBÍK, Martin FÁREK a Univerzita Pardubice. Náboženství a jídlo. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2005, 185 s.
Nesign. Prodlužuje půst a zima mládí? In: Národní politika. Praha: V. Nedoma, 17. 12. 1925, 43(345), s. [5]. ISSN 1805-2444. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/[…]/uuid:3ef1e0a0-5cb0-11ea-afb4-005056827e51
Nesign. Jak dlouho dovede člověk hladovět? In: Beseda. Ze světa. Čas. V Praze: Jan Herben, 14. 10. 1920, 30(103), s. [1]. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/[…]/uuid:1ab6bb70-8d3f-11e9-8233-5ef3fc9ae867
-Rpr-. O postu a léčení postem. In: Pestrý týden, 15. 3. 1941, č. 11, s. 23.
SMITH, Virginia (Virginia Sarah) a Milena LENDEROVÁ. Dějiny čistoty a osobní hygieny. Praha: Academia, 2011, s. 338, 341. ISBN 978-80-200-1885-4.
SPRINGER, Jenny a Jaroslav BARTH. Domácí lékařka: kniha poučení a vysvětlení pro zdravé i choré o nejdůležitějších otázkách zdravotnických a lékařských. Praha: J.N. Jindra, [mezi 1923 a 1930]. sv. 2, s. 992. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/v[…]2c53-11e4-8413-5ef3fc9ae867
ŠIMANIČ, Jiří. Jak dosáhneme dlouhého věku?: nevyhnutelně potřebná příruční kniha k léčení přirozenému pro všecky, kteří se uzdraviti a zdravými zůstati chtějí. V Bystřici při Limbuši - Štýrsko: J. Juriková, 1894, s. 77. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/[…]/uuid:faaabbe0-5b1a-11e7-bcbf-005056827e51
ŠÍPEK, Jindřich. Způsob mého léčení: (léčení postem), Díl I. Praha: Zmatlík a Palička, 1925, 64 s.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
05.11.2024 11:34