-
To se mi líbí
-
Doporučit
Na zahradě mám spoustu myších děr, ale (na rozdíl od krtka) žádnou vyhrabanou zeminu. Když do takové díry liji hadicí vodu, zdá se, že "vede až do Austrálie." Kdyby se podobná bezodpadová technologie použila při stavbě metra, ušetřila by se značná část nákladů.
Dobrý den,
jestli skrápí voda z Vaší hadice občas Austrálii, když se snažíte vyhnat myši ze zahrádky, nelze dokázat. (Ale ptali jsme se.)… Jinak doporučujeme, abyste myšlenku bezodpadové technologie navrhl např. Metrostavu, třeba ji uplatní...
Teď ale vážně: odpověď na Váš dotaz jsme našli v knize Hraboši a krtci.
Důvody, proč jsou hraboši a krtci zařazeni do jedné knihy společně, jsou ty, že se podobají svým podzemním způsobem života a vytvářením chodbových systémů.
Pokud si zahradníci a zemědělci stěžují na hraboše, je pachatelem zpravidla hryzec vodní. Tento výhradně rostlinnou stravou živící se druh patří k řádu hlodavců a rodu hryzců. Má mnoho i místních jmen jako zemní myš, vodní myš,..., ale i hraboš obojživelný.
Otvory hryzcových chodeb lze rozeznat podle lehce nadzvednutých, vlnitých čár na povrchu země. Jedná se o malé, zploštělé a většinou podélně protáhlé hromádky hlíny, promíchané se zbytky trávy a kořínků. Prakticky je objevíme většinou ale až na podzim. Oproti nenápadným hromádkám hlíny hryzců, nepravidelně rozdělených a tvarovaných, jsou polokulaté krtiny krtků pouze z hlíny, jsou mnohem vyšší, často je jich několik za sebou v jedné linii.
U krtka jsou díry přímo pod středem hromádky, tzn. od hromádky je spojení se spodní hlavní chodbou svislé. Otvory chodeb jsou kulaté, popř. na šířku oválné, připomínající ležící vajíčko. Do samotné chodby mohou zasahovat kořínky, ale chodba je bez zbytků rostlin.
U hraboše nebo hryzce nacházíme chodbu (s 4 až 6 vchody) vedle hromádky hlíny, tzn. od hromádky probíhá spojení vždy šikmo dolů. Zde jsou díry chodeb tvarovány oválně na výšku (jako stojící vajíčko). Jsou i větší než krtkovy: bez námahy zasuneme do díry hryzce 3 až 4 prsty, u kulaté krtčí chodby se nám podaří jen 2 až nanejvýš 3 prsty. (Nevíme, ale do jaké míry je dobré strkat prsty do děr. Doporučujeme spíš věřit a sami nezkoušet.)
(Důležité rozlišovací znaky s nákresem jsou na s. 11 v této knize).
Charakteristika krtka: 1 - tvar chodby,
2 - poloha hromádky hlíny, 3 - síť chodeb
Ф
Charakteristika hryzce: 1 - tvar chodby,
2 - poloha hromádky hlíny, 3 - síť chodeb
Na stěnách chodeb hryzce jsou kromě toho vidět jemně a čistě ožrané kořínky. Chodba sama je však prostá kořínků nebo jejich zbytků, může však obsahovat zbytky zelených částí rostlin.
Strop hryzcovy chodby je pevný, tzn. klade určitý odpor propíchnutí prstem.
Strop chodby krtka je naproti tomu měkký a kyprý a lze jej prstem snadno propíchnout.
Odkryté chodby jsou hryzcem v krátké době asi 10 až 20 cm hluboko "zahrabány", tedy znovu ucpány, (s využitím prve vyhrabaného materiálu).
Krtek naproti tomu zasune jen trošku uvolněné hlíny do otvoru.
Kolonie hraboše polního a mokřadního se pozná na myších otvorech, které jsou mezi sebou spojeny nadzemními stezkami (chodníčky). Při silnějším napadení může půda vypadat řádně proděravělá. Chodby jsou přímo z povrchu terénu dolů a jsou kulatého průřezu(průměr asi 3 až 4 cm). Hlína, která je vytlačena z podzemních chodeb, je roztroušena kolem otvorů. Hromádky hlíny, jak je známe u hryzce nebo krtka, tady nejsou vyhrabávány. Klidně se může stát, že hryzec, krtek nebo hraboš polní spolupoužívá chodbový systém toho jiného druhu.
Typickým rozlišovacím znakem černého, červenohnědého a hnědošedého hryzce je jeho relativně dlouhý ocas, krtek se vyznačuje dlouhými předními nohami vybavenými plochými drápy (lopatami), ale i špičatým, chobotnatým čenichem, malá očka jsou skryta v sametovém kožíšku, ušní boltce zcela chybí. Hraboš polní je svou délkou těla 10 až 12 cm nejen menší, než hryzec a krtek, ale dá se rozeznat i svým kratším ocasem, většinou žlutošedě zabarvenou srstí ale i tmavýma "knoflíčkovýma očima". Jeho uši nejsou kromě toho tak hluboko skryté v srsti, jako u hryzce.
Hraboš polní žije všude v otevřených polích a řídce v osídlených oblastech, dává přednost slunným, suchým, poměrně velkým travnatým plochám. Z polí se však stěhují hraboši polní v letech jejich přemnožení i do našich zahrádek a do ovocných sadů. K přemnožení dochází každé 3 až 4 roky.
Hraboši zakládají i pod sněhem nadzemní systém chodeb; vystýlají tyto v průměru až 4 cm široké chodby rostlinným materiálem, takže chodby zůstávají po odtátí sněhu jako tzv. "mechové a travní tunely" na povrchu země.
Několik metrů dlouhé, přímočaré a s průměrem až 8 cm chodby patří hryzci. Po odtátí sněhu zůstávají útvary, které se nazývají "podzemní válce".
I krtek zanechává zimní stopy. Jeho sněhové chodbičky mají průměr 5 až 6 cm a jsou vyplněny hlínou. Liší se však od chodeb hryzce tím, že se vícekrát vidlicovitě rozvětvují, mají jemnozrnnou strukturu a nevykazují žádné zbytky rostlin.
Čerpáno z: FORTMANN, Manfred. Hraboši a krtci: poznání, prevence, ochrana. Ostrava: Blesk, 1997. http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:1bb7cd20-f80a-11e5-87ba-5ef3fc9bb22f
A ještě jeden poznatek, jak to ta myš dělá ve svém podzemí:
"...vedl nás zvlněnou rovinou...Půda byla plna děr skákavých myší. Hrabou si je nejraději v rovinách s lehkou písčitou půdou. Díry, tvořící dlouhé chodby přímo pod povrchem, jsou i zevně dobře znatelné.
»Vidíš tyhle hromádky? Tudy vběhly džarbúy do svých chodeb.«
»Vždyť tu není otvoru.«
»Ale byl tu. Jakmile džarbúa do své díry vleze, vyryje hned trochu hlíny, kterou otvor uzavře. Činí tak proto, aby za ní nevlezl had. Taková hromádka je neklamným znamením, že je džarbúa doma..."
Z knihy MUSIL, Alois. V zemi královny Zenobie. Praha: Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, 1930. http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:f9c24180-5653-11e5-81eb-001018b5eb5c
Čerpáno také z: Brehmův ilustrovaný život zvířat. Lidové vydání. D. 3. Ssavci 3. Praha: Sfinx, 1925.
BREHM, Alfred. Brehmův život zvířat. Ssavci. Praha: Josef Hokr, 1938.
Biologické vědy
--
Národní knihovna ČR
13.03.2017 08:00