-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dear Librarian,
I have been trying in vain to localize a manuscript written by the Bergmeister Jakub Bittner and which was published in the serial "Horymír" from 1916 to 1918 (see http://www.rimbaba.cz/[…]/58-zapisnik-bittner).
1) This serial being unavailable in French libraries, could you tell me from which to which issue it was published (no. and date of the first and last issue) ?
2) I have found the author mentioned in parish registers in Prague from 1682 to 1690, in Přibram from 1691 to 1695, in Jílové u Prahy from 1696 to 1701. Are there other details about his life and career in the issues of "Horymír" mentioned above and in the printed version of an article by Ludmila Kubátová in the book "Jílové u Prahy : historie a současnost" (http://aleph.nkp.cz/F/?func[…]00043323&local_base=NKC), likewise unavailable in France ? I have understood from an online version of (http://www.mining.cz/TEXTY/Jilove1.htm and http://www.mining.cz/TEXTY/Jilove2.htm) that he died in 1704, and would be interested to know if it is the same person who was buried in Prague on 17 July 1704 (perhaps there are footnotes in the book version).
3) Is there any information in one of these publications about the library or archive which holds the manuscript ?
A lot of thanks for your help,
Dear Sir,
thank you for your questions. To you questions:
„Náznak většího zájmu o jílovské doly lze zaznamenat na konci 17. století. Teprve zřízení královského horního úřadu pro Příbram, Jílové a Knín v r. 1689 a ustanovení hormistra Jakuba Bittnera 7. července 1690 znamenalo určitý obrat к lepšímu i pro Íílovské doly. Bittner byl totiž neobyčejně vzdělaný horní odborník s jasným ekonomickým myšlením i smyslem pro reálnou praxi. Zaváděl všude pořádek a na vlastní oči se přesvědčoval o skutečném stavu dolů, navrhoval opatření a snažil se je důsledně uskutečňovat. Už 9. prosince 1690 přijel i do Jílového a snažil se přimět jílovskou obec, aby po příkladu Příbramskýcha Knínských upsala určitou částku z městských příjmů na dolování. Jílovští souhlasili za předpokladu, že jim budou přiznána stará privilegia a že jim bude na 10 let prominuta kontribuce (povinné daně), kterou byli ochotni použít na obnovu dolování. Bohužel jim nebylo vyhověno. Při prohlídce jílovských dolů začátkem roku 1691 Bittner zjistil, že se na Radlíku pracuje na zlatonosné žíle, že je tam 1 důlní a 1 pracovník na sázení ohně a několik horníků. V osmé míře byla udělána prorážka 20—21 láteř, avšak přitékající voda zaplavuje práce. Zjistil, že z peněz daně z nápojů se platili úředníci a jen 2 horníci, kteří udržovali výdřevu štol a šachet, a i to jen velmi těžko. Proto doporučil komoře, aby bylo Příbrami, Knínu a Jílovému dovoleno použít kontribučních peněz na dolování, aby mohlo být zaměstnáno více lidí při obnově dolů. Bittner si uvědomoval složitost jílovských horních poměrů, a proto navrhl již při první prohlídce, aby byli do Jílového vysláni odborníci, kteří by prozkoumali staré práce. Z Kremnice byl povolán Eliáš Kreblach, propírač zlata, který pracoval zpočátku v Kašperských Horách a později i v Jílovém.) Na podzim požádal Kutnohorské, aby příští jaro vyslali odborníky do komise, která by prozkoumala jílovské doly. Prohlídku jílovských dolů provedla začátkem roku 1692 komise, jejímž členem byl i Antonín Putz z horního úřadu v Horním Slavkově. Bohužel jeho zpráva se nedochovala) Bittner se snažil, aby byly jílovské doly zmapovány. V příštím roce se pod jeho vedením pokračovalo v překopu na Radlíku, který směřoval к Šlojířskému pásmu, a práce byly podrobně zakresleny do mapy). Dne 16. srpna 1692 dal Bittner otevřít ústí horní Kocourské štoly a až do 73 láteř byla vyzmáhána, vedla asi až do poloviny vzdálenosti mezi Beránkem a Kocourem. Staří pamětníci tvrdili, že se zde kdysi vytahovala voda z hloubky vodotěžným strojem. Pokoušel se proto také vyčerpat vodu z hlubších míst, ale pro příval vod od úmyslu upustil. V šedesátém metru vyzmáhané štoly dal Bittner provést hloubení a vzít vzorky. Zkoušku vody provedl Hans Printz, vypírač zlata z Kašperských Hor, a doporučil těžit žílovinu. V 4 látrech hloubení narazil na pěkné křemeny s vtroušeným ryzím zlatém, ale hornina byla tvrdá a také s vodou byly potíže. Ve zprávě z r.1693) doporučil Bittner znovu razit hlubokou dědičnou štolu, ovšem mělo se zvážit, zda se má zmáhat stará štola v Česnavském pohoří, nebo Slojířská dědičná štola, či razit nová někde u Kocouru. O nálezu pěkných křemenů se zlatém se dověděl hrabě Arnošt Josef Valdštejn a požádal 12. září 1693 o udělení propůjčky, kterou nejvyšší mincmistr potvrdil v říjnu. Valdštejn si pozval z Prahy odborníka Adama Gottloba šl. Berlicha, aby prohlédl znovuotevřenou štolu i haldy Kocoura. Když Berlich doporučil zahájit práci, zaplatil Valdštejn Printzovi 500 zlatých za výlohy vynaložené na vyčištění části štoly a začal pracovat. Dal znovu otevřít Kocourskou štolu v asi 600 m až skoro pod Hrádecký vrch a nalezla se zde různá stará hloubení. V jednom asi 300 m od ústí byla voda, kterou čerpali nepřetržitě 8 týdnů, protože to byla povrchová voda, vyčerpali ji a byl zde důl, nazvaný později Sv. Josef. Měřením bylo zjištěno, že se štola přibližuje к hladině Sázavy a že lze očekávat měkčí skálu. A skutečně po 2 Játrech se na ni narazilo. Zlato z této horniny bylo tak jemné, že se při čištění a propírání jen velmi těžce zadržovalo, zejména když zkušený propírač se vrátil do Kašperských Hor. Aby kryl vysoké náklady, zpracovával Valdštejn již od r. 1691 Kocourskou haldu a získával týdně asi 1 lot zlata. Zkoušel zpracovávat i jiné haldy, ale ze všech se získalo zhruba stejné množství zlata. Haldové kamení drtil zpočátku ve stoupě s 18 tlouky, kterou zřídil v mlýně na Žampachu, najatém od kapituly sv. Víta. Avšak výtěžek stačil sotva pokrýt náklady. Teprve když začal stoupovat 30 tlouky, měl měsíční zisk 60 tolarů. Čištění zlata prováděl pomocí antimonu. Jakmile dosáhl Valdštejn zisku, bylo mu uloženo odvádět komoře desátek. V Jílovém nebyla v té době stoupa a ani stoupař a vypírač rudy. Bittner proto navrhl stavět novou stoupu. Protože nebylo dostatek zlatonosné rudy, zvažoval velmi pečlivě, zda stavět novou, nebo opravit starou u Sázavy s 12 tlouky, či zda postavit jen malou zkušební, která by nestála mnoho. Uvědomoval si, že je třeba provádět zkoušky a prokázat rudu, mají-li přijít noví těžaři. Komoře předložil návrh na stavbu nové malé „zkušební stoupy“ ve Studeném, i s podrobným rozpisem nákladů.) Odhadoval je na 42 zlatých 22 krejcarů. I jílovská obec měla zájem na stavbě a přislíbila proto příspěvek. V polovině srpna 1693 byl materiál, zejména dřevo, připraveno a čekalo se na rozhodnutí komory, zda se má začít se stavbou, která měla trvat 3—4 týdny, hned nebo až příští jaro. V září byly přivezeny pro stoupu železné součásti ze stoupy v Kašperských Horách, ale se stavbou se začalo zřejmě až na jaře, protože teprve v únoru 1694 byl pověřen Martin Kocaur, zvaný Fiala, aby prohlédl staré vodní kolo). V roce 1694 otevřel hormistr Bittner znovu také Kuklickou (Tobolskou) a Šlojířskou štolu ve Studeném a chtěl, aby podešla žílu Římská říše a Šlojíř, ale i všechny práce na Česnavském a Pepřském pohoří a další žíly. Byla to štola, na níž kdysi pracoval hodinář Rudolfa II., a proto se jí začalo říkat Hodinářova. Vyslovil přesvědčení, že tato štola „by byla klíčem k otevření jílovských dolů“. Navrhl, aby na ní pracovalo 6—12 dělníků a aby se použilo též staré šachty Římská říše jako světlíku. Odhadoval, že s 12 dělníky by se za rok dosáhlo stařin Římské říše. Zároveň navrhl, aby byla obnovena stará stoupa na Sázavě, kde by bylo instalováno 12, 18 nebo 24 tlouků. Uvědomoval si finanční nákladnost takového podniku. Počítal, že ražení štoly by stálo 3 000 zlatých, otevření staré šachty Římská říše 1 000 zl., stoupa a přilehlé provozy a vybudování jezu na Sázavě 1 000 zlatých. Celkem tedy by náklady činily 5 000 zlatých. Položil sám sobě otázku „Kde vzít na všechno peníze? Snad mimořádnou daní?“ Uvažoval dále, že snad cizí i domácí těžaři, kdyby viděli tak rozsáhlý podnik, by přišli a investovali. Ovšem museli by mít výhody. Bylo by možno použít případně i peněz z daně z nápojů a kontribuce z Jílového, Knína i Příbrami pro vybudování této štoly. Domníval se, že by mohli přispět i měšťané Starého a Nového Města pražského, která byla v minulosti postavena z jílovského zlata, každý alespoň 15 krejcary, což by vyneslo několik desítek i set zlatých a získal by se tak potřebný kapitál. O tom, jak byly peníze nakonec získány, prameny mlčí. Skutečností je, že se hned začátkem příštího století na štole pracovalo. Prováděly se též zkoušky se zpracováním hald z Kuklíku, Šlojíře a Římské říše bez vědomí hormistra. Zpracovávaly se ve stoupě s 18 tlouky v r. 1701 dokonce s 36 tlouky. Hormistr nevěděl, kolik se získalo zlata, ani zda se odvádělo do pražské mincovny a zda se platil desátek. Byla otevřena též Kocourská štola v délce 60 láteř, kde byla šachtice 4 látra hluboká, v níž hormistr při prohlídce nalezl rudu s ryzím zrnitým zlatém, ale pro přítok vody a tvrdou horninu se nemohlo pracovat dále, protože nebylo dostatek finančních prostředků. O propůjčení tohoto díla požádal Valdštejn, který otevřel štolu v délce 300 láteř. Bylo na ní několik hloubení, první ve 100 látrech od ústí. S velkou námahou byla vyčerpána voda až do hloubky 30 láteř (od povrchu to byla 84 látra) a bylo třeba čerpat zde vodu vždy 1 den ve 14 dnech. V této hloubce se nalezlo zlato, ale nebylo tak pěkné jako v první šachtičce. Přesto se Valdštejnovi investované náklady vrátily. Šichtmistr Berlich dokonce slíbil, že vybuduje vodotěžný stroj pro snazší odčerpávání vody. Hormistr dohodl, že Valdštejn v případě, že by přestal pracovat, oznámí to předem hornímu úřadu, aby se zajistilo pravidelné odčerpávání vody a doly se nezatopily. Avšak v roce 1701 Valdštejn práci opustil bez oznámení a doly byly opět zatopeny vodou. V roce 1701 podával nejvyšší mincmistr zprávu o celkových poměrech v Jílovém a doporučoval, aby bylo město osvobozeno od povinnosti ubytovávat a živit vojsko, aby bylo povoleno použít peníze získané z kontribuce a daně z nápojů na obnovu dolování. Protože v Jílovém byla velká chudoba a nedostatek potravin, navrhl, aby řezníci v okolí povinně dodávali dobytek do Jílového bez placení mýta a tím by bylo maso levnější. Také vorařům, kteří plavili dříví po Sázavě, mělo být nařízeno hlásit se jako zastara v městě a nabídnout potřebné dříví. Hornímu úřadu měl být dán pokyn, aby nepovoloval zpracovávat haldy a aby se raději investovalo do hlubinného dolování. Dále navrhl, aby se pokračovalo v otevírání štoly, která by odvodnila důl Římská říše, Šlojíř a Kuklík. Domníval se, že překážkou pro dolování je i skutečnost, že Cesnavské pohoří jihozápadně od Studeného není již královským majetkem a patří к břežanskému panství. Znepokojovalo ho též, že ani Žampašský mlýn a Plyml nejsou královským majetkem, nýbrž majetkem svatovítské kapituly. Slibně se rozbíhající práce byly v r. 1704 zbrzděny úmrtím hormistra Bittnera. V prosinci byl podán návrh na obsazení místa jílovského hormistra. Uvažovalo se o Ignáci Antonínovi Putzovi, Jiřím Tomáši Puschovi, Tobiášů Mullerovi a kašperskohorském měřiči a prubéři Janu Jiřím Printzovi. Z navržených kandidátů byl začátkem roku 1705 vybrán Printz jako nej schopnější.“ Zdroj: Jílové u Prahy: historie a současnost. Jílové u Prahy: Okr. muzeum Praha-západ, 1987. 235 s. , http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000043323&local_base=NKC
Reference list:
132) Zpráva Bittnera z 12. února 1691. Opis v knize
Protokoll aller Decreten, Bericht und Belehrungen bei meinem Bergamt zu Eüll, Knyn und Przibram von 1. Sept. 1690; SÚA Praha, VHÚ P (Vojenský historický ústav Praha),
č. knihy 1091.
133) Tamtéž, zpráva z 24. srpna 1691.
134) Viz jeho žádost komoře z 1. března 1701, aby byl v Jílovém jeho syn přijat na zkoušku jako
vypírač zlata. SÜA Praha, MM-5-44, kart. 144.
135) Bittnerova žádost Kutnohorským z 2. Listopadu 1691, tamtéž.
136) Je zachováno jenom dobré zdání Bittnera k této zprávě z 26. března 1643, tamtéž.
137) Zpráva o pracích je dochována jen v opise v citovaném Protokolu. Мара byla zřejmě připojena k originálu Bittnerovy zprávy ze 14. února 1692
a nedochovala se. Z července 1692 jsou zachovány 2 spisy, v nichž se hovoří o vypracování mapy jílovských dolů.
138) Bittnerova zpráva z 26. ledna 1693, opis tamtéž.
139) Bittnerův dopis komoře o vybudování stoupy ze 4. srpna 1693 v opise tamtéž.
140) Podle Bittnerových dopisů v citovaném fondu. Viz zpráva k horní mapě Hodinářovy štoly ve Studeném.
141) Sv. Trojici, Sv. Františce a Římské říši ze 14. února 1729, tamtéž.
142) Zpráva ze 3. října 1701; SÚA Praha, MM-5-44, kart. 143.
143) 3.července 1701; SÚA Praha,MM-5-44,kart. 144.
144) Z 15. prosince 1704 je dochováno dobré zdání komorní účtárny k návrhu na obsazení místa jílovského hormistra, SÚA Praha, MM-5-44, kart. 144.
145) V Kašperských Horách byl zaměstnán od r. 1689.
BITTNER (též BÜTTNER), Jakub, * > f koncem 1704 - leden 1705 l, báňský odborník
Působil ve státní báňské správě habsburské monarchie, od 1690 jako hormistr v Příbrami. V jeho kompetenci byly doly na rudy stříbra a olova na Příbramsku a zlaté doly v Novém Kníně, Jílovém a Kašperských Horách. Doly převzal ve velmi neutěšeném stavu. 1690 obnovil práce v Jílovém, kde zahájil ražbu radlické dědičné štoly. Zasloužil se o to, že po stagnaci od poloviny 16. století došlo k oživení těžby rud stříbra na Březových Horách. 1699 předložil české komoře dvě memoranda s návrhy na rozšíření průmyslu a obchodu v Čechách. Doporučoval zavádět výrobu oceli, minerálních barviv, zpracování vlny, zřízení odborných kolegií a odborného vzdělávání v hornictví a obchodu, podporu exportu, shromáždění statistických dat o vývozu a dovozu. Tyto návrhy představovaly ojedinělý příklad merkantilistického myšlení v českém prostředí.
L: ]. Diviš, Státní doly na stříbro a olovo v Příbrami, 1926, s. 37n.; L. Kubátová, Příspěvek k příbramské horní správě, in: Vlastivědný sborník Podbrdska 5, 1971, s. 93n.
Zdroj: Biografický slovník českých zemí. Vydání první. Praha: Libri, 2004- . svazků. ISBN 80-7277-214-7.
We did not find better information about that person. I searched in the databases of the Institute of History, Czech Academy Science: http://portaro.eu/huav/ . Contact there: http://www.hiu.cas.cz/en/contacts.ep/ . We cannot confirm your opinion.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
14.11.2016 08:00