-
To se mi líbí
-
Doporučit
Amourette
Pierre de Ronsard
Or que l’hiver roidit la glace épaisse,
Réchauffons-nous, ma gentille maîtresse,
Non accroupis près le foyer cendreux,
Mais aux plaisirs des combats amoureux.
Assisons-nous sur cette molle couche.
Sus ! baisez-moi, tendez-moi votre bouche,
Pressez mon col de vos bras dépliés,
Et maintenant votre mère oubliez.
Que de la dent votre tétin je morde,
Que vos cheveux fil à fil je détorde.
Il ne faut point, en si folâtres jeux,
Comme au dimanche arranger ses cheveux.
Approchez donc, tournez-moi votre joue.
Vous rougissez ? il faut que je me joue.
Vous souriez : avez-vous . point ouï
Quelque doux mot qui vous ait réjoui ?
Je vous disais que la main j’allais mettre
Sur votre sein : le voulez-vous permettre ?
Ne fuyez pas sans parler : je vois bien
A vos regards que vous le voulez bien.
Je vous connais en voyant votre mine.
Je jure Amour que vous êtes si fine,
Que pour mourir, de bouche ne diriez
Qu’on vous baisât, bien que le désiriez ;
Car toute fille, encor’ qu’elle ait envie
Du jeu d’aimer, désire être ravie.
Témoin en est Hélène, qui suivit
D’un franc vouloir Pâris, qui la ravit.
Je veux user d’une douce main-forte.
Hà ! vous tombez, vous faites jà la morte.
Hà ! quel plaisir dans le coeur je reçois !
Sans vous baiser, vous moqueriez de moi
En votre lit, quand vous seriez seulette.
Or sus ! c’est fait, ma gentille brunette.
Recommençons afin que nos beaux ans
Soient réchauffés de combats si plaisants.
PIERRE DE RONSARD (1565)
Dobrý den,
kolegyni romanistce se po delším hledání podařilo překlad zmíněné básně najít. Je uveden například ve sbírce „Láska je u mne domovem“ (Praha, Odeon, l985, str. 117).
Milostná hra
Když krutá zima i přírodu zmáhá,
hleďme se trochu zahřát, moje drahá.
Nikoli u krbu, kde oheň ztich,
leč dováděním v hříčkách milostných.
Na měkké lůžko zde si usedněme.
Chci vaše rty, vy zase vezměte mé,
pažemi svými hruď mi sevřete
a na matku teď málo myslete.
Chci bradavky vám něžně pokousati,
za vlasem vlas chci zvolna rozplétati.
Snad není třeba při bláznivé hře
mít svátečně spletené kadeře.
Ke mně se otočte, co vám v tom brání?
Vy rudnete? Trochu si hrát chci s vámi.
Teď usmíváte se. Pár lichotek
zapůsobilo na vás jako lék?
Šeptal jsem vám, že ruka má by chtěla
polaskati vám klín. Je příliš smělá?
Chcete se mlčky spasit útěkem?
Z očí vám čtu, co máte za lubem,
znám vaši tvář. Hovoří za vás sama.
Vím, lásko, natolik jste vychovaná,
že neřekla byste za živý svět,
jak toužíte ochutnati můj ret.
Leč každá dívka, jakkoli se brání,
v duši své touží po milostném hraní.
Helenin únos buď mi důkazem:
vždyť dobrovolně prchla s Paridem.
Když něžné násilí chci použíti,
tváříte se, jako bych vám bral žití.
Tu radost, lásko, musíte mi přát:
chcete-li polibky mi odpírat,
pak na loži, až sama budete tam.
Tak ujednáno, brunetko má, čekám.
Nezačneme? Škoda každého dne.
Zahřejme se v té bitvě rozkošné!
/přeložil Gustav Francl/
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Knihovna Filozofické fakulty UK
18.04.2017 09:13