-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, zda máte v městské knihovně publikaci o historii dětských letních táborů? Kdy se s tábory v Čechách začínalo, jaká organizace byla první a která po ní? Kdy se ze skautských táborů stali pionýrské ? Za odpovědi děkuji.
Dobrý den,
rozvoj tábornictví a pořádaní táborů je na našem území neodmyslitelně spjato s organizací Junák a jejím zakladatelem Antonínem Benjamínem Svojsíkem. Ten, po návštěvě Anglie a seznámení se s místním skautingem, začal propagovat vznik obdobného hnutí v českém prostředí.
S první skautskou družinou uspořádal první letní tábor roku 1912 v Orlovských lesích pod hradem Lipnicí poblíž Humpolce. Průběh tohoto průkopnického tábora na našem území je zaznamenán ve Svojsíkově publikaci „Den v táboře junák“.
O rok později (v roce 1913) již úspěšně tábořilo 15 junáckých skupin. Mezi nimi byla též skupina ředitele Pulkrábka, která tábořila u Pelíškova mostu u Kácova, kde se zrodila první krajinková podsada, typická pro český skauting, jež neměla ve světě obdobu.
Koncem září roku 1913 byl uspořádán pro širokou veřejnost propagační tábor na Císařském ostrově v Královské oboře v Troji. Vedle stanů, kuchyně s kamny, lavic a stolů, táborové brány se největší pozornosti těšila improvizovaná truhlářská dílna, indiánský stav na výrobu rohoží a velký stan výstavou rukodělných prací. Po týdnu byl tábor pro velký úspěch opakován.
První dívčí skautský tábor se odbyl pod vedením Vlasty Štěpánové v létě roku 1915 u Živohoště na Vltavě (oddíl Sasanek).
Přes počáteční odpor veřejnosti k pořádání dětských táborů a přespávání dětí v prostých přírodních podmínkách, se stalo pořádání dětských táborů během meziválečného období poměrně rozšířeným jevem.
Dětské tábory je možné v tomto období dělit do tří nejvýraznějších typů: tábory junácké, osady sokolského žactva a zotavovny okresních péčí o mládež.
Zotavovací péče byla součástí všeobecné sociální péče a její význam byl především v péči o sociálně slabé. Organizovány byly i tábory, zotavovny a osady řady spolků, institucí, závodů, církví a stran. Dětskou rekreací se tak mimo sociální péči o mládež zabývaly tělovýchovné organizace, jako Sokol, Orel, DTJ, sociální odbory jednotlivých spolků CSCK, charity, církve, YMCA, YWCA, a ve velké míře skautské organizace. Vedle nich organisovala tábory i řada soukromých podnikatelů a zřizovány byly též tábory dělnických organizací. Ty jediné, jak zdůrazňuje kniha „Prázdniny pionýrů“ měly převážně politický program a náplň. Ostatní tábory byly spíše apolitické.
Tato táborová rozmanitost skončila s nástupem a založením Pionýrské organizace ČSM dne 24. dubna 1949. Zotavovací péče o děti byla centralizována pod tuto organizaci. Ostatní sdružení a spolky postupně zanikly (např. Junák byl rozpuštěn k 1. lednu 1951 ústředním výborem ČSM a výchova dětí předána nově založené monopolní Pionýrské organizaci).
Jak se měnily podmínky a náplň táborů v průběhu času popisuje např. kniha „Skautské století, dobrodružný příběh 100 let českého skautingu“:
"Výchova prací v primitivních podmínkách hrála v táborech stěžejní part od samého počátku. Umět postavit stan tak, aby chytal ranní slunce, anebo zas kuchyň, aby z ní kouř netáhl na celý tábor, to už chce kus řemeslného kumštu i tělesné námahy. Obojí se časem začalo vytrácet, a tak už dávno není výjimkou, že tábořit se často přijede do hotového. Stálé tábory se ostatně začaly budovat už ve 30. letech péčí organizací, jako byl Sokol nebo YMCA. K "dokonalosti" tento typ letních táborů dospěl v masových pionýrských táborech za socialismu, které jako bydlení upřednostnily chatičkový komfort.
Proměny táborů měly i další podoby. Od velkých stanů, jako byl Svojsíkův „zvoňák" v roce 1912, se přešlo k jehlanům a áčkům na podsadách a ještě později k týpí.
Obrat o takřka sto osmdesát stupňů prodělala délka tábora a programová náplň - zatímco první tábory trvaly často měsíc i déle, postupem let se jejich průměrné trvání zkrátilo na současných 14 dní. (...) Hlavním programem býval sám zálesácký život s obstaráváním jídla, vařením i volnou zábavou. Na hry se - na rozdíl od současnosti - dostávalo jen málo. Důraz současných táborů se naproti tomu přesunul na předpřipravený program, který zaplní většinu vyměřeného času. Významnou roli v něm začaly hrát etapové hry."
(zdroj: ŠANTORA, Roman et al. Skautské století: dobrodružný příběh 100 let českého skautingu. 1. vyd. Praha: Junák - TDC, 2012. str. 46 )
* SVOJSÍK, Antonín Benjamin. Den v táboře junáků: Český skauting v praxi slovem i obrazem. Praha: Springer, 1913. 56 s. Knih. čes. skautů; 7.
* JUNÁK - SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR. Ústřední rada. Historie skautingu: cestou k pramenům. 2., upr. vyd. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 1999. 63 s. Vůdcovská zkouška; sv. 1. ISBN 80-86109-27-5.
* ŠANTORA, Roman et al. Skautské století: dobrodružný příběh 100 let českého skautingu. 1. vyd. Praha: Junák - TDC, 2012.
* Prázdniny pionýrů. 1. vyd. Praha: SPN, 1952. 190, [2] s. (v digitalizované podobě dostupné na počítačích v NK ČR též v rámci systému Kramerius 4: http://kramerius4.nkp.cz/)
* NOSEK-WINDY, Václav. Cestou k pramenům: 100 let skautingu v obrazech. 3., dopl. vyd. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, [2012?]. 31 s. ISBN 978-80-86825-73-1.
Výchova a vzdělávání
Praha
Národní knihovna ČR
08.02.2016 11:31