-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, zajímalo by mne, zda slovo slušný má nějakou souvislost se slovem sloužit. Děkuji.
Dobrý den, po prostudování etymologických slovníků českého jazyka jsme zjistili, že slova "slušný" a "sloužit" nemají žádný společný základ.
Slovo "slušný" bylo odvozeno od slovesa slušeti (staročesky - slušeju, slušěti), slovo "sloužit" má svůj původ v praslovanském slově sluga.
Staročeské slovo "slušěti" bylo z počátku používáno ve významu slyšet. Ale již v staročeské době se začal význam slova proměňovat. Změnil se na: činit někoho zevnějškem hezkým, líbivým, příjemným; působit svým zevnějškem líbivě, příjemné či vhodné, nutné, hodit se, jak náleží, jak se patří (slušet se). Přídavné jméno "slušný" dostalo význam: řádně, způsobně, zdvořile se chovající, mající uspokojivou hodnotu, přiměřený, dobrý.
Původní význam slova "slušěti" se zachoval například ve slově poslouchati, naslouchati apod.
Sloveso "sloužit" vzniklo, jak již bylo zmíněno, ze slova sluga, sloga.
Převzato bylo nejspíše z keltštiny, kde se slovo sloga používalo pro označení houfu klientů. Má se za to, že keltští velmoži měli kolem sebe družinu lidí různého původu, kteří jimi byli vydržováni a vykonávali nejrůznější služby. Původně tedy slovo sloga znamenalo družinu, čeleď, služebnictvo.
Zdroje:
REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1.vyd. Voznice : Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3 (váz.)
MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého a slovenského. 1.vyd. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1957
MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 3. vyd. z roku 1971. Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-242-1 (váz.)
HOLUB, Josef. Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím. 2., rozš. vyd. Praha : SPN, 1978 Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 2., opr. a dopl. vyd. Praha : Academia, 1994.ISBN 80-200-0493-9 (váz.)
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
28.12.2007 14:25