-
To se mi líbí
-
Doporučit
Zajímala by mě, účinost elektrokonvulzivní terapie (elektrošoků) při léčbě psychických poruch.
Dobrý den,
uvádíme zde několik shrnutí popisů a poznatků elektrošokové léčby od odborníků na tuto léčbu.
Metoda elektrošokové léčby funguje tak, že se pacientovi přiloží k hlavě elektrody přístroje a po krátký okamžik se nechá jeho hlavou projít elektrický proud. Ten obvykle vyvolá krátký epileptický záchvat, dočasně "zresetuje" elektrické signály mozku a umožní jejich změny. To má za následek zlepšení celé řady psychiatrických poruch. Elektrošoky se pro lepší účinnost provádějí opakovaně.
Elektrošoky se využívají u řady psychiatrických chorob jako jsou maniodepresivní psychóza, těžké deprese a některé formy schizofrenie.
Zákrok je komplikovanější kvůli nutnosti pacienta uspat. Kromě toho se po něm mohou vyskytovat různé nežádoucí účinky jako je zmatenost, porucha paměti, nevolnost či zvracení. Nelze vyloučit ani vznik poruch srdečního rytmu. Zákrok nelze provést u všech pacientů - vyšší riziko komplikací mají pacienti se srdečním onemocněním, s poruchami koncentrací krevních iontů (např. hyperkalémie nebo hypokalémie), pacienti s poruchami štítné žlázy apod.
Výhodou však je, že elektrokonvulzivní terapie má v léčbě psychiatrických chorob vysokou účinnost a je zcela bezbolestná.
Zdroj: http://www.stefajir.cz/?q=elektrosoky
Elektrokonvulzivní neboli elektrošoková léčba (EKT, EŠ) patří, navzdory četným mýtům, mezi nejbezpečnější terapeutické postupy v psychiatrii. Provádí ji zkušený tým složený z psychiatra, anesteziologa a nejméně dvou zdravotních sester.
Přichází v úvahu hlavně u těžkých depresí rezistentních k farmakoterapii (tedy bez klinického zlepšení po podávání antidepresiv), u mánie, katatonní schizofrenie a maligním neuroleptickém syndromu (závažný stav vzniklý po podání neuroleptik). Metodou volby je u letální katatonie. Rozhodně se jí nepoužívá ke zkrocení protivných pacientů, jak traduje fáma, to je naprostý nesmysl.
Uvažuje se o ní tehdy, je-li zapotřebí rychlý nástup účinku, když jiné postupy se jeví jako riskantnější, ale také pokud v minulosti měla příznivý účinek a byla dobře snášena.
Samotné provedení probíhá po příslušné farmakologické přípravě v krátkodobé anestézii (lehké narkóze), po jejímž nástupu jsou podány léky zabraňující svalovým křečím (myorelaxancia) a pak je aplikován pulzní stejnosměrný elektrický proud.
Podle seriózních publikací, zejména pak jejich metaanalýz patří EKT mezi metody nejúčinnější, ale také nejbezpečnější, použitelné u starších pacientů, u těhotných žen a tam, kde jiné metody selhávají.
Nežádoucím účinkem je bezprostřední dezorientace po provedené EKT a porucha krátkodobé paměti - jak na období před zákrokem, tak na některé okolnosti v období po zákroku; obě se však upravují spontánně.
Mechanismus účinku není jednoznačně vysvětlen, předpokládá se, že EKT příznivě ovlivní oba nedostatkové neurotransmitery (přenašeče vzruchů), noradrenalin i serotonin, a dále že podpoří tvorbu nových neuronů v paměťové bance - hipokampu, které se rodí již s pamětí nezatíženou minulou stresovou zkušeností a vycestovávají do míst, kde jsou zapotřebí. To jsou buňky nepoznamenané depresí či jinou poruchou a fungují tak jako zdravé a životaschopné.
Zdroj: Radkin Honzák
Psychiatr
blog.aktualne.centrum.cz/blogy/radkin-honzak.php
ECT neboli tzv. elektrokonvulzivní (nesprávně laicky též "elektrošoková") léčba je vedle psychoterapie a farmakoterapie jednou ze základních léčebných metod v psychiatrii. Byla objevena ve 30. letech 20. století, dávno před objevením prvních psychofarmak. S rozmachem používání neuroleptik (neboli antipsychotik), antidepresiv a dalších psychofarmak došlo k dočasnému ústupu elektrokonvulzivní léčby, ale od poloviny 80. let 20. století je její používání opět na výrazném vzestupu.
Nemocní, kteří tuto léčbu v minulosti úspěšně podstoupili, ji samozřejmě přijímají kladně. Laická veřejnost bohužel tuto metodu vnímá dosud spíše negativně. Velkou měrou se na tom bezesporu podílí její z dnešního pohledu neopodstatněné užívání k ovlivnění chování tzv. "sociopatů" v polovině 20.století a její "popularizace" ve filmech (např. "Přelet na kukaččím hnízdem"), kde bylo její používání ztvárněno značně zkresleně a v rozporu se skutečností, jak ji z běžné psychiatrické praxe známe dnes. Rozporuplnost pohledu na tuto metodu podtrhuje i negativní postoj části lékařů, kterým vadí zejména fakt, že dosud po více než 70 letech jejího užívání není znám přesný mechanismus účinku, což je v lékařství na počátku 21.století jev poměrně ojedinělý...
Tato léčebná metoda je založena na opakované elektrické stimulaci mozku, proto se nejčastěji užívá v sérií 6-12 elektrokonvulzí během 3-4 týdnů, méně často je nutné k dosažení potřebného účinku použít delší sérii nebo sérii opakovat. Vlastní elektrická stimulace mozku trvá 1-2 sekundy. Mozek na tuto stimulaci reaguje 20-40 sekund trvajícími změnami elektrické aktivity na membránách mozkových buněk, čímž se obnovují normální fyziologické poměry mozkové činnosti. Celková doba výkonu nepřesahuje 10 minut.
Elektrokonvulzivní terapie se používá se souhlasem nemocného. Jen v případech, kdy je duševní chorobou bezprostředně závažně ohroženo zdraví nebo dokonce život nemocného a neexistuje srovnatelně účinná a bezpečná alternativní léčebná metoda, ji lze použít i bez jeho souhlasu, ale za dodržení všech náležitostí, které pro takový postup stanoví právní předpisy...
Zdroj: MUDr. Jan Horčičko, přednosta primariátu 7a http://www.plhb.cz/content/elektrokonvulzivni-terapie-ect
Před vlastní aplikací se pacient uspí - je mu aplikováno anestetikum (většinou thiopental) a myorelaxans (obvykle sukcinylcholinjodid). Jakmile je dostatečná hloubka anestezie i svalová relaxace, aplikuje se elektrokonvulze.
Aby byla elektrokonvulze účinná, musí trvat minimálně 20 s. Celkový počet elektrokonvulzí, aby léčba byla účinná, by měl být minimálně 6, maximálně 12. Aplikují se většinou 3× týdně, u závažných stavů lze na počátku i denně
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Elektrokonvulzivn%C3%AD_terapie
Lékařství
--
Národní knihovna ČR
10.04.2017 13:29