-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, zajímalo by mě jak vzniklo slovo pyramidy a zda měli egypťané nějakou obdobu našeho příjmení? Která zvířata byla v Egyptě posvátná a proč? Děkuji za Vaši odpověď.
Dobrý den,
slovo pyramidy je původem z řeckého slova pyrimis. Údajně toto slovo vzniklo, když ve starověku jezdili do Egypta řečtí cestovatelé, kteří spatřili hrobky egyptských králů a velice je tyto okouzlily. A protože jim připomínaly koláč téhož tvaru, jaký se pekl u nich doma, pojmenovali je podle tohoto koláče "pyramis". Toto označení se ujalo a tak později vzniklo slovo pyramida.
K otázce příjmení. To Egypťané s velkou pravděpodobností, alespoň ve smyslu našeho příjmení, neměli. Aby se tedy odlišili dva lidé stejného jména, říkalo se, čí syn kdo je, například "Paneb, syn Ptahšedův" nebo "Paneb, syn Merimaatův".
Posvátných zvířat v Egyptě bylo veliké množství a bylo by jen těžko možné psát zde o všech těchto zvířatech. Málokterá starověká civilizace měla po náboženské stránce ke zvířatům až takto rozsáhlý a mnohostranný vztah jako Egypťané. Podle knihy "Lidé a zvířata" je ale také potřeba termín posvátná zvířata v tomto případě zpřesnit.
Za prvé na ta zvířata, která byla spojována s kulty určitých božstev jako jejich projev apod., nikdy ale nebyla sama považována za bohy. V takovém případě se jednalo o jedno zvíře, které bylo vybíráno ze všech zástupců svého druhu na základě zvláštních kritérií a po smrti bylo pečlivě pohřbíváno. Typickými zástupci jsou v této skupině posvátní býci, nejznámější je Ápis. Tito posvátní býci byli vybíráni např. podle těchto kritérií: byli černí, na těle měli čtverhrannou bílou skvrnu, na zádech skvrnu v podobě orla, v ocase dvojité chlupy a pod jazykem skvrnu v podobě skaraba. Uctívání se těšili i matky těchto býků, "manželky" a děti. Tito býci pak měli vlastní oddělená pohřebiště. (Popis kritérií těchto býků se nám dochoval od historika Hérodota, který navštívil Egypt v roce 450 př. Kr.)
A za druhé, početně větší skupinu tvořila zvířata, která byla obecně spojována s některými božstvy nebo kulty. Tato zvířata často tvořila atribut jednotlivých božstev. V tomto případě byla s příslušným božstvem spojována všechna zvířata daného druhu. Jejich mumie se pak přinášeli do chrámů jako obětní dary. Mnohá z těchto zvířat byla také využívána pro oběti při různých svátcích, zvláště ta ze zvířat, která byla spojována se "škodlivými božstvy". Některá tato zvířata také byla sice v některých částech Egypta uctívána a spojována s "dobrými" božstvy, na druhé straně byla i zároveň jinde spojována se "škodlivými božstvy" a proto byla zároveň i lovena a zabíjena. Proč začala být zvířata v Egyptě v takové míře oblíbená je dosud předmětem sporů.
Zkusíme zde tedy alespoň vypsat, která zvířata byla posvátná ať již z prvního či druhého důvodu a alespoň k některým uvést nějaké informace, pro další informace, bychom Vám ale doporučili např. níže uvedené knihy, protože není v silách této služby vypisovat podrobnější informace o tolika posvátných zvířatech, které můžeme najít v Egyptě.
Mezi posvátná zvířata tedy patřila např. tato:
antilopa, Ápis (zmíněný býk), Apop (bájné zvíře, hadí démon, který ohrožuje slunečního boha), beran (považován za symbol plodnosti), býk, fénix (bájné zvíře, rodící se z vlastního popela, symbol života obnovujícího se v plamenech), gazela, had, hroch (například hroch byl jedním ze zvířat která byla na jedné straně uctívána a spojována se symbolem plodnosti, na druhé straně byl považován za ztělesnění Suteha, pouštního boha, který zabil svého bratra a chtěl vládnout pouze silou), husa (často obětována jako ztělesnění zlého, přesto Egypťané věřili, že první bůh vzešel právě z vejce "velké husy"), dále ibis, Ichneumon (bohové v podobě lasičky, představují duchy podsvětí), kočka (Původní obraz "velké kočky, která je v Heliopoli" se pravděpodobně nevztahuje na kočku domácí, která je doložena až od 11. dynastie, nýbrž na krátkoocasou kočku bahenní, žijící v bažinatém porostu delty. Pro své nepřátelství k hadovi se stala posvátným zvířetem slunečního boha. V knize mrtvých se vypráví, jak "velký kocour" oddělí hlavu hadu Apopovi, jenž svým tělem ohrožuje posvátný strom persea. Zvláštního významu kočka také nabyla jako posvátné zvíře Bastety. V jejím chrámu v Búbastu byly rozestavěny stovky malých kočičích figurek jako obětní dárky, které měli pomoci získat milost bohyně.), dále koza, kráva, krokodýl (Jeho obrovská síla též budila jak obdiv tak i strach. A právě kvůli krokodýlům bylo jedním z nejnebezpečnějších povolání v Egyptě povolání pradlen, které chodily prát do Nilu), leopard, panter, lev, moucha (Ty byly považovány za symbol statečnosti, protože je známo, že se nenechají snadno odehnat.), opice, osel, rejsek, ryby (Obecně byly považovány za nečisté tvory a zasvěceným osobám, jako král, kněží či mrtvý, nesměly být podávány jako potrava. Ryby byly podřízeny zlému Sutehovi, byly tedy obětovávány, tak že byla tato zvířata upalována či rozdupávána. Přesto byly ryby považovány i za posvátná zvířata, např. v Mendésu byla bohyně Hatmehit uctívána jako první mezi rybami. Rybu, kterou nosí na hlavě nelze přesně určit, ale mohl by to být delfín či sumec.), skarabeus (posvátný brouk), sokol, stonožka (V textech pyramid se píše, že had patří k nebi a stonožka k zemi. V héliopoli byl takto uctíván bůh Sepa, byl vzýván na ochranu proti zlé zvěři a nepřátelům bohů. Byl ve spojení s městem mrtvých a později splýval s Usirem jako bůh zemřelých.), sup, šakal, štír, Ureus (Had, kterého nosil král na čelence či koruně), Vadžet (byla bohyně, ale zároveň se toto označení používalo i pro kobru), včela, vepř, vlaštovka, volavka, zajíc, žába, želva.
Vzhledem k tomu, že byli bohové zlidšťováni, mnohým z nich zůstal jako atribut pouze hlava daného zvířete, se kterou je pak vyobrazován. Například se sokolí hlavou je tak zobrazován král bohů Hor, či šakalí hlavu můžeme vidět u strážce podsvětí a pohřebišť, boha Anupa, který doprovázel zesnulé na onom světě a ukazoval jim cestu, apod.
Další zajímavé informace viz např. v níže zmíněných knihách.
Zdroje:
* LURKER, Manfred. Lexikon bohů a symbolů starých Egypťanů : Průvodce mystickým a magickým světem Egypta. 1. vyd. Praha : Knižní klub, 2003. ISBN 80-242-1016-9.
* NAVRÁTILOVÁ, Danuše (překlad). Egypt : 200 otázek a odpovědí. 1. Vyd. Prha : Argo, 2008. ISBN 978-80-7203-959-3 (váz.).
* NAYDLER, Jeremy. Chrám kosmu : starověká egyptská zkušenost posvátného. 1. vyd. Praha : Volvox globator, 1999. ISBN 80-7207-245-5.
* ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a králové starého Egypta. 2., upr. vyd. Praha : Brána, 2003. ISBN 80-7243-194-3.
* Egypt : symbolismus a archeologie. 1. vyd. Praha : Nová Akropolis, 2009. ISBN 978-80-86038-41-4 (váz.)
* VERNER, Miroslav. Chrám světa : Svatyně, kulty a mysteria starověkého Egypta. 1. vyd. Praha : Academia, 2010. ISBN 978-80-200-1861-8.
* BEDNAŘÍKOVÁ, Jarmila a kol. Dějepis : pravěk a starověk : učebnice : vzdělávací oblast Člověk a společnost. 1. vyd. Brno : Nová škola, 2007. ISBN 80-7289-082-4.
* STROUHAL, Evžen. Život starých Egypťanů. 2., rozšíř. vyd. Londýn : OPUS, 1994.
* Lidé a zvířata : Soubor studií pracovní skupiny "Člověk a krajina v dějinách", svazek třetí. Praha : Česká orientalistická společnost, 2007. ISBN 978-80-87180-00-6 (brož.).
* TYLDESLEY, Joyce. Mýty a legendy starého Egypta. 1. vyd. Ostrava : Domino, 2011. ISBN 978-80-7303-664-5.
Informace o knihovně
--
Archeologický ústav AV ČR, Praha
07.06.2013 09:20