Důvod stavby podloubí ve středověkých městech

Text dotazu

Existovala určitě nějaká stipulace pro stavitele domů u náměstí, šlo o obdobu stavebního povolení či například nějakou slevu na daních či zde vybírali nájem?
Jedná se přeci o veřejné prostranství zbudované na (jistě poměrně vysoké) soukromé náklady.
A proč tento zvyk prosím zmizel z našich měst?

Odpověď

Klenuté prostory otevřené do ulice či náměstí arkádami, nazývané podsíň či loubí, se zřizovaly před vchody do městských domů. Podsíně sousedících domů byly propojené, takže se vytvořila souvislá klenutá chodba – podloubí.

Dalo by se říct, že loubí je všestranně výhodným prvkem objevujícím se v ulicích již od 14. století. Majitelé domů žádali povolení stavby na veřejném prostranství z prostého důvodu - chtěli rozšířit užitnou plochu svého obydlí na omezeném prostoru a neměli již mnoho možností než stavět do ulice. Obec tuto změnu ráda povolovala, jelikož to pro ni mělo také několik výhod. Ta na první pohled patrná byla, že došlo ke zlepšení zjevu města. Kromě okrasné funkce byla ale podloubí i velmi praktická. Chůze při domech v podloubí byla pro chodce bezpečná a hlavně při deštích také pohodlná. Prodejci se svým zbožím navíc za nepříznivého počasí také rádi využívali jeho ochrany.

Zároveň se vyřešila nevhodnost vstupů do sklepů při domech. Do sklepa vedl před domem sestup schodišťovou šachtou nazývanou sklepní šíje. Sklepy nemusely být zcela zapuštěné a proto i přízemky domů bývaly zvýšené vůči okolnímu terénu. Šachty byly hluboké a pro chodce nebezpečné, proto se zajišťovaly poklopy a později svislými dveřmi.

Podloubí bylo také výhodné z hlediska požárních opatření uplatňovaných ze strany města. U domů s dřevěnou konstrukcí či domů se zděným přízemím a dřevěným patrem a štítem to znamenalo postavení nového zděného domu nebo nového průčelí na oblouky loubí. Podloubí tedy všechny tyto problémy odstranilo a bylo jakožto do veřejného prostranství předstupující a průchozí stavební zařízení schvalováno, zatímco ostatní prvky, které vystupovaly před uliční čáru, zakazovány.

 V osmdesátých letech 14. století byla například žateckému měšťanu Tomáši z Mostu povolena přestavba domu kamenným dílem na pilíře či sloupy, a to ve vzdálenosti pěti pražských loket od domovní zdi. V osmdesátých letech 15. století zase Matěj Menšík z Prahy získal povolení ke zřízení loubí před svým domem, neboť je to k okrase města, musel však platit z přistavěné části dva míšeňské groše berně kdykoli ji konšelé vypsali. Že byla loubí dodatečným stavebním nařízením lze doložit stavebně historickým průzkumem domů s loubími - původní zástavbě odpovídá ukončení sklepa, tj. domu v úrovni pozadí loubí. Kvůli vysunutí patra na loubí byly většinou starý štít nebo průčelní stěna v patře ničeny.

 Žádoucí bylo, aby podlaha podloubí byla zdvižena oproti ostatnímu méně upravenému povrchu, jako to můžeme pozorovat například v Rokitanského ulici v Hradci Králové, a nejdřív ze všech veřejných komunikací dlážděna. Z těchto důvodů se podloubí stalo všude skutečným centrem veřejného života – pod jeho klenbou seděli obchodníci, kteří nabízeli své zboží, otevřenými dveřmi se dalo vejít do řemeslnických dílen v mázhausech, diskutovali tu studenti, kázali řeholníci žebravých řádů a měšťané si povídali.

Modernizace a změny v architektonickém stylu ovlivnily urbanistické plány a vedly k úpravám a odstranění podloubí. Rovněž změny ve struktuře a fungování společnosti spolu s rozvojem dopravy vedly k úpadku tohoto architektonického stylu.

Použité zdroje

VONDRUŠKOVÁ, Alena. Jařmo, parkán, trdlice, aneb, Výkladový slovník historických pojmů, které upadají v zapomnění. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 199 s. ISBN 978-80-247-3946-5.

RADOVÁ-ŠTIKOVÁ, Milada. Domovní loubí ve středověku. In: RICHTER, Miroslav, ed. Urbes medii aevi: investigationes archaeologicae: XV. celostátní konference archeologů středověku, Praha 17.-21. X. 1983. Praha: Archeologický ústav ČSAV, 1984, s. 103-111.

Obor

Umění, architektura, muzeologie

Okres

--

Knihovna

Národní technická knihovna

Datum zadání dotazu

19.06.2023 17:48