Dotaz na titul zdrojové publikace neznámé české básně/balady

Text dotazu

Dobrý den,
již dlouho se nemohu dopátrat, v jaké publikaci / pod jakým názvem vyšla níže uvedená báseň a kdo je jejím autorem, znám jen úryvek - můžete mi pomoct?

Matička dvě dcery měla: Dorka byla nevlastní.
Na Tonce chyb neviděla, jen se mazlívala s ní,
jen se na ni usmívala, nevlastní jen hubovala.
Do krajek a do hedvábí strojí matka Toničku,
Dorce dává staré hábky, spravovanou sukničku.
Ale běda! Tonka kulhá, šišlá. Bába radit přišla.
„Dorka ubírá ji krásu“ výrok babin jizbou zněl.
„Ubírá jí útlost v pasu, moudrost, krásu, mládí pel.
Vypuďte ji ze stavení! Zmořte! Jiné rady není“

Uléhají matka dcerou, Dorka podivný má sen:
Bloudí kobkou lesa šerou a nemůže trefit ven.
Pořád lesem bloudí, chodí, Bože, kdo ji vysvobodí?
Usedla si ke studánce dlouhou chůzí znavena.
Ví, bez vůdce, bez ochránce, že tu v lese ztracena.
Náhle úsměv se jí vrací: vidí: v studánce jsou raci,
Mezi nimi pstroužek zlatý, raci podnikají hon.
Ach, již do klepet je jatý, Dorka slyší jeho ston.
Pstroužka z klepet vysvobodí a hle! Rybka ploutve shodí,
 mládeneček před ní stojí, švarné dívce vzdává dík.
Vyvádí ji z lesa hloubi, z temna lesa na chodník. chvojí
Vede ji až ku chaloupce, podává jí ořech v sloupce.
„Vezmi, Dorko, bez odkladu, oříšek tě vyprostí
od bídy a nouze, hladu, od smrtelných úzkostí.“
Láskyplně pohléd‘ na ni. V tom procitla, ořech v dlani.
Ořech do kapsičky skrývá a jde po práci a zpívá.

Tonka v smíchu šeptá matce: radš ať zpívá pohřební!
Dorka pleje na zahrádce a již bude k poledni.
Macecha jde s hubou na ni: „Chceš být dneska bez snídaní?“
„Ach, matičko, nemám hladu, nasytil mne krásný sen“.
„Jen posnídej, bez odkladu!“ „Nechte mě dřív doplet len!“
„Nejprv‘ vypij hrnek mléka, pak se chystej do daleka!“
„Kam, matičko milá, rcete?“ „Jen pij, však poznáš hned.
Tam kde radost věčná kvete“. Dorka k mlíčku chýlí ret.
V tom Tončina spatří psíčka, nalije mu hrnek mlíčka.
Pij, miloušku! Co se děje?
pes jen lízl, pošel hned. Macecha však zlostně kleje:
„Pro tě chystaly jsme jed! Žes nám psíčka otrávila,
do sklepa tě zavřem, milá. Jed tě minul, zajdeš hladem!“
Poslechla jak beránek. Neuzří už nad západem
hořet zlatý červánek. Po schodech se tiše béře,
uzamkly se za ní dveře.

Míjí týden, míjí druhý, Dorka ani neklepá.
Jal už smrti sen ji tuhý? Macecha jde do sklepa.
Vchází s rozsvícenou svící, stane s udivenou lící.
Před ní čaroskvoucí síně plna světla, nádhery,
Dorka při jídle a víně hatí její záměry.
Ptá se plna nenávisti: Kdo ti dává pít a jísti?“
Vše zmizelo v okamžiku jak kouzelná vidina.-
Úsměv na růžovém rtíku zbyla Dorka jediná.
K maceše se přitulila: „Vítám vás, maměnko milá“
Vyveďte mě na slunéčko z té podzemní temnoty,
Vyveďte mě na slunéčko do největší roboty.
Nemějte už na mne hněvu, světla přejte mi a zpěvu.

??????? (konec neznám a hledám)

Odpověď

Dobrý den,

v našich databázích se nám autora uvedené básně bohužel nalézt nepodařilo. Klíčová slova z textu, který jste nám poslala, jsme opakovaně zadávali do vyhledavače České elektronické knihovny, plnotextové databáze české poezie 19. a počátku 20. století Ústavu pro českou literaturu AV ČR, http://www.ceska-poezie.cz/cek/. Nalezené záznamy se ovšem s uvedeným textem neshodovaly. Neúspěšně skončilo také pátrání v internetových vyhledávačích i víceméně nahodilé prohlížení baladických básnických sbírek převážně z 19. a z první poloviny 20. století. Báseň se nám tedy nalézt nepodařilo. Ve volných chvílích se ale tajemství jejího původu ještě pokusíme odhalit. Pokud by nám přálo štěstí, dáme Vám vědět. 

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

Praha

Knihovna

Datum zadání dotazu

09.06.2017 09:27