-
To se mi líbí
-
Doporučit
Pekny den, chcem sa opytat, kde najdem niekde v nejakych poetikach, v literarnych slovnikoch, pripadne inej literature nieco o tom ako je zobrazeny domov v literature, plus nieco o prehovore postavy v literature. Za kladne vybavenie otazky dakujem.
Dobrý den,
Zobrazení domova a pocity z něj jsou spíše součástí poezie, případně za tvorbu mimo domov byla považována tvorba zakázaných československých autorů (např. Václav Havel), která vyšla mimo území komunistického Československa http://www.sesity.net/cesky-jazyk-literatura/ceska-poezie-prvni-poloviny-20-stoleti.php, http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1786
Slovníky literární teorie se staví k vysvětlení pojmu postava domov následujícím způsobem:
Postava - v epice a dramatu každý fiktivní subjekt, vystupující v literárním díle, jenž je v tematickém plánu díla realizován v motivech, které představují jeho vnější podobu a pojmenování jeho vlastnosti (charakteristika přímá), nebo prostřednictvím motivů, které zaznamenávají nebo předvádějí jednání postav v konkrétních situacích, její promluvy (pásmo postav), popř. motivace jednání (charakteristika nepřímá). Vztahy mezi hlavními postavami jsou obvykle určeny a komponovány podle povahy syžetu, respektive konfliktu daného díla (v dramatu obvykle antagonisticky. Vedlejší postavy charakterizuje často vztah k postavě hlavní nebo jsou alespoň ve vztahu k ději součástí prostředí, které spoluvytváří vnější svět, v němž se konflikt realizuje. Postavy tvoří v epických a dramatických literárních dílech jeden ze základních fabulačních prostředků; uplatňuje se ve specifické podobě podobně též v liryckých žánrech - ve starším pojetí se často užívalo termínu hrdina ve smyslu klíčová postava literárního díla , tj. postava, která se objevuje v ohnisku fabulačního utváření a aktivně se v epických i dramatických žánrech podílí na jeho vývoji. Různá historická období, různé umělecké epochy a směry vytvářely vlastní pojetí hrdiny (např. antický a středověký - epos - pikareskní román - socialistický realismus apod.. Termín hrdina však může svádět k zúženému chápání postavy v tomto smyslu se pak zrodil též pojem - antihrdina jako označení typu pasivního a všedního. V novějším pojetí pak pojmy hrdina a antihrdina s termínem postava splývají - dramatická postava, která představuje většinou také určitý dramatický charakter, počítá na rozdíl od postavy epického literárního díla potencionálně s vizuální jevištní představou, jež se skládá z masky, kostýmu vnějšího chování, hlasového projevu (tj. barvy hlasu, způsobu mluvy, intonace, atd.) Označuje se jako osob, tj. fiktivní postava dramatického literárního díla, která vy výstavbě dramatu má svou funkci, označovanou jako role. Termín role již souvisí s jevištní konkretizací, osoba se jejím prostřednictvím stává na jevišti hereckou postavou. Herecká postava je na rozdíl od "statické přímé charakteristiky" osoby (pohlaví, věk, tělesný zjev, fyziognomie, jednání v zobrazovaných situacích atp.) určována dynamickou nepřímou charakteristikou, která je dána proměnlivým jevištním vjemovým komplexem: podílí se na něm vjemy sluchové (mluva, hlasový projev aj.)."
Prostor - literárním dílem zaujímaný. Většinou jde o záležitost lineární, graficky dvojrozměrný záznam v textu obvykle slouží pouze k pasivnímu zápisu díla, jen v některých případech (obrazové básně, kaligramy, akrostichy aj.) se stává jeho plnoprávnou součástí. Prostor literárním dílem zaujímaný se pak přibližuje prostoru výtvarného díla. Velikost prostoru zaujímaného dílem (tj. rozměr textu), bývá předem s větší nebo menší tolerancí vymezena nornou, stává se často žánrovou charakteristikou. Důležitou úlohu v prostoru díla hraje kategorie začátku a konce; právě zobrazení nekonečného smyslově názorného prostoru, jenž člověka obklopuje v ohraničeném, konečném prostoru díla je základním rysem uměleckého osvojování skutečnosti - myšlený, fiktivní prostor, který je v literárním díle zobrazován, vytvářen jazykově tematickými prvky. Tento prostor, stejně jako prostor zobrazovaný v kterémkoliv komunikátu, je vzhledem k smyslově názornému prostoru nutně schematický, zachycující jen výběr jevů, jejich vlastností a vztahů. Zároveň se v něm velmi často na vztahy prostorové vrství vztahy v zásadě neprostorové, hodnotící. Významným rysem tohoto prostoru bývá jeho rozčlenění ve dva nebo více podprostorů (kontinuí); některé postavy jsou vázány na to či ono kontinuum, jsou pak v zásadě statické, jiné postavy obvykle hlavní, nejsou výlučně vázány k žádnému z nich. Např. ve Wolkerově Baladě o očích topičových patří k jednomu kontinuu (elektrárna) dělníci, k druhému kontinuu (domov) žena s dítětem, Antonín patří oběma světům, továrně i domovu. Na druhé straně již hodnotové rozvrstvení v tematice, které s sebou nese angažovanost díla, vytváří v něm určitý prostorový model, v němž jsou do různých podprostorů umisťovány postavy podle toho, kterých ideologických komplexů jsou nositeli. Úzké sepětí kategorií čistě prostorových (nahoře, dole, bližší, vzdálenější, ohraničený, neohraničený) a kategorií hodnotících (dobrý, škodlivý, náš, cizí, organizovaný, chaotický aj.) v lidském myšlení podmiňuje, že i tento abstraktní prostor tematického členění nezřídka nabývá konkrétní podoby.
Zdroj: VLAŠÍN, Štěpán, ed. Slovník literární teorie. 2., rozš. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1984. 465 s.
* PETERKA, Josef. Teorie literatury pro učitele. 2., přeprac. vyd. V Praze: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2006. 248 s. ISBN 80-7290-244-X.
* LEDERBUCHOVÁ, Ladislava. Průvodce literárním dílem: výkladový slovník základních pojmů literární teorie. 1. vyd. Jinočany: H & H, 2002. 355 s. ISBN 80-7319-020-6.
* MÜLLER, Richard, ed. a ŠIDÁK, Pavel, ed. Slovník novější literární teorie: glosář pojmů. Vyd. 1. Praha: Academia, 2012. 699 s. Literární řada. ISBN 978-80-200-2048-2.
Jazyk, lingvistika a literatura
--
16.04.2015 08:33