-
To se mi líbí
-
Doporučit
V řadě publikací (včetně Wikipedie, která to zdrojuje motoristickými publicistickými články Českého rozhlasu a iDnes.cz z roku 2004) se traduje, že Československo a další signatářské státy se zavázaly k zavedení pravostranného silničního provozu podpisem jakéhosi blíže nespecifikovaného dodatku k Pařížské úmluvě z roku 1926. A že v roce 1931 Československo přislíbilo, že změnu zavede do 5 let.
Pařížská Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly byla v Československu publikována pod číslem 9/1931 Sb., avšak v tomto znění nic konkrétního o straně provozu nenacházím (československý prováděcí zákon 124/1931 Sb. také nic takového nezmiňuje). Žádný dodatek se mi najít nepodařilo, tedy ani takový, který by signatáře vyzýval či zavazoval zavést pravostranný provoz, a navíc je mi divné, proč by při publikaci úmluvy v roce 1931 nebyl takový dodatek zmíněn či připojen, pokud by existoval a byl Československem signován. Pravostranný provoz byl s účinností od 1. května 1939 nařízen až Opatřením Stálého výboru Národního shromáždění č. 275/1938 Sb. ze dne 10. listopadu 1938, v němž ovšem žádný dřívější mezinárodní závazek ani jiný důvod změny není zmíněn. Realizace pak byla o jeden a půl měsíce urychlena prý výnosem vrchního velitele německé armády, v Praze vyhláškou policejního ředitelství.
Existoval skutečně takový dodatek k mezinárodní úmluvě, který by doporučoval či nařizoval zavedení pravostranného provozu? Kdy byl vyhlášen, kdy se připojilo Československo a byl v Československu publikován? Byla signatářem tohoto dodatku i Velká Británie, resp. Spojené království - a pokud ano, kdy a jak se ze závazku zavedení pravostranného provozu vyvázala? Zavázal se tehdy k zavedení pravostranného provozu i nějaký další stát, kde je dodnes provoz levostranný? Byl tento závazek zrušen pozdějšími dohodami, například ženevskými úmluvami z roku 1949 nebo vídeňskými úmluvami z roku 1968? Dá se dohledat a doložit, zda skutečně v roce 1931 Československo přislíbilo zavést změnu do 5 let? A zda tím je myšleno podepsání onoho dodatku, v němž by takový časový limit byl obsažen, nebo zda šlo o nějaký separátní příslib?
Dobrý den,
nalezli jsme originální znění Pařížské úmluvy, včetně zápisů z jednání. Archiv Spojených národů obsahuje také další dokumenty o připojení k úmluvě. Domníváme se, že v konečném znění dohody nebylo domluveno pravidlo jízdy vpravo, ale zůstal jen článek 8 – zachování národních zákonů a předpisů.
V rámci jednání se pravděpodobně toto téma řešilo např. 4. den (23.4.1926). Nepodařilo se nám identifikovat dokument, ve kterém by se Československo zavazovalo k plnění dohod nad rámec úmluvy, ale protože nejsme schopni kvalitního překladu francouzských originálních dokumentů, doporučujeme je Vám k dalšímu prostudování.
Novodobější české zdroje informaci o příslibu zavedení pravostranného provozu zmiňují ve stejném znění, zdá se, že informaci navzájem přebírají, ale nikdo neuvádí zdroj této informace.
Z francouzského textu pro Vás vybíráme (u vybraných pasáží doplňujeme automatický překad):
M. ie Docteur Eckardt demande la parole a propos de la regie adoptee dans la
matinee pour le sens uniforme de la circulation dans un meme pays. II est d’avis que
I’Assembiee devrait se prononcer sur une regie plus generate rendant la circulation a
droite obligatoire dans tous les pays, ou tout au moins dans les pays de 1’Europe centrale.
II estime que si un accord ne peut etre realise sur cette regie, qu’il considere
comme primordiale, il ne serait pas utile de continuer la discussion pour n’aboutir
qu’a un arrangement sur des questions secondaires.
M. Chaix fait remarquer d’abord que I’Assembiee a pour mission d’elaborer une
Convention applicable dans tous les pays et qu’il ne saurait etre question de la limiter
a un groupe de pays comme ceux de 1’Europe centrale. II ajoute que la question de
1’uniformite du sens de la circulation dans tous les pays a deja ete etudiee dans les
reunions internationaies sans recevoir de solution, et qu’il lui parait difficile d’arriver
maintenant a un accord sur ce sujel.
M. d’Aoust fait remarquer que les etudes faites depuis 1909 sur cette question
ont abouti a la conclusion c[ue la circulation a gauche etail le seul sens logique, alors
que dans la plupart des pays, la circulation est a droite. II est d’avis qu’une question
de cette importance aurait du etre soumise a l avance aux differents Gouvernements,
et il lui parait difficile, sans cette consultation prealable, de la faire regler par la
Conference.
M. le Docteur Eckardt objecte que plusieurs Gouvernements ont souleve la ques¬
tion dans les observations qu’ils ont presentees sur le programme de la Conference.
Il demande que 1’Assemblee soit consultee sur l’opportunite de fixer le sens de la
circulation a droite.
Automatický překlad (části textu):
Dr. Eckardt namítá, že tuto otázku vzneslo několik vlád
ve svých připomínkách k programu konference.
Žádá, aby shromáždění bylo konzultováno ohledně vhodnosti stanovení významu slova
pravostranný provoz.
M. Dobkevicius partage cette maniere de voir. Il estime qu’avec le developpemenl
de la circulation automobile, il sera necessaire, a brel deiaiT d’unifier mlernationalement
le sens de la circulation.
Automatický překlad:
M. Dobkevicius sdílí tento názor. Věří, že s vývojem
dopravy, bude brzy nutné mezinárodně sjednotit
směr provozu.
M. Ribarj exprime le meme avis.
M. le President fait remarquer que la proposition de M. le Delegue de I’Allemagne
consiste a subordonner la continuation de la discussion a l’examen de la
question prealable du sens de la circulation. II propose a 1’Assemblee de faire
connaitre si elle entend poursuivre la discussion du projet de convention sans que la
question du sens de la circulation ait ete trancbee, ou si, au contraire, elle desire
regler cette question avant toute autre.
L’Assemblee decide de continuer la discussion des articles ala majorite de 28 voix
contre 4 et 8 abstentions (1).
Automatický překlad:
Předseda poukázal na návrh delegáta Německa
spočívá v tom, že pokračování diskuse je podmíněno přezkoušením
předchozí otázka směru provozu. Navrhuje sněmu provést
zda hodlá pokračovat v projednávání návrhu dohody bez
otázka směru provozu je vyřešena, nebo si to naopak přeje
vyřešit tuto otázku dříve než ostatní.
O pokračování projednávání článků rozhoduje zastupitelstvo většinou 28 hlasů
proti 4 a 8 se zdrželi (1).
M. le President fait connaitre a la Commission qu’il a et6 saisi de deux proposi- jF*'
tions emanantde la Federation internationale des transports :
i° Unification des prescriptions concernant la circulation a droite dans tous les
pays;
2° Etablissemeut obligatoire des regies internalionales concernant le placement
des ecriteaux, plaques ou signaux.
Automatický překlad:
Předseda informoval Komisi, že obdržel dva návrhy.
informace od Mezinárodní dopravní federace:
i° Sjednocení předpisů týkajících se provozu vpravo ve všech
země;
2° Povinné stanovení mezinárodních pravidel pro umístění
znaky, plakety nebo signály.
Zdroj: https://archives.ungeneva.org/tpwk-tfap-whar
V rámci této databáze (Archivu Spojených národů) je v originále dostupná řada dokumentů – korespondence apod.:
*https://archives.ungeneva.org/correspondance-avec-les-automobiles-clubs-de-tchecoslovaquie
*https://archives.ungeneva.org/road-traffic-correspondence-with-m-william-d-barnes
*https://archives.ungeneva.org/road-signals-1931-convection-state-of-signatures-and-ratifications
*https://archives.ungeneva.org/1931-road-traffic-conference-customs-commission-p-v-texts
*https://archives.ungeneva.org/road-signals-convention-1931-signature-and-ratificationenquiries
Různé informace k Pařížské úmluvě (i dotčeném dodatku) nalezli v řadě textů:
„Rozvoj mezistátní automobilové dopravy vyvolával i tlak na změnu dosud platné automobilové úmluvy. Svolání mezinárodní konference, která by za účasti signatářů automobilové úmluvy z roku 1909 připravila její změnu a přizpůsobení novému stavu ve vývoji automobilismu, bylo připravováno již v roce 1924. Konání konference, která byla původně plánována na jaro roku 1925, bylo několikrát odloženo.166 Delegáti se к jednání sešli nakonec v Paříži ve dnech 20.-24. dubna 1926. Výsledkem konference bylo uzavření „Mezinárodní úmluvy o jízdě motorovými vozidly“. Za Československo úmluvu podepsal pařížský vyslanec Štefan Osuský. Tato úmluva se od své předchůdkyně 163) NA, fond MV, k. 5578, č. 10/465/99, Oběžník z 17. 1. 1938. 164) Opilý šofér, Soudní síň, 5 (1928), č. 48, s. 568-9. 165) Osudná jízda na cizím motocyklu. Soudní síň, 7 (1930), č. 9, s. 7. 166) NA, fond MVP, k. 1004, Spis č. j. Č 14 73092/1925 z. 14.10. 1925. lišila jen v některých dílčích ustanoveních. Nejpodstatnější změna se dotkla úpravy mezinárodních jízdních dokladů. Další změny se týkaly povinné výbavy automobilů. Nově bylo stanoveno, že motorové vozidlo musí být na zádi vybaveno červeným světlem (dotud bylo požadováno světlo bezbarvé). Právě toto ustanovení se stalo překážkou a důvodem pro odkládání ratifikace smlouvy, neboť proti červeným světlům na zádi vozidel, ačkoliv byla v ČSR také tolerována, ostře vystupovala železniční správa, která se obávala o záměnu se železničními signály. ČSD svůj postoj přehodnotily až poté, co smlouvu ratifikovalo Německo, které k ní mělo tutéž výhradu. Přistoupení к úmluvě bylo odkládáno tak dlouho, až hrozilo reálné nebezpečí, že Československo bude jediným státem ve střední Evropě, který smlouvu neratifikuje. To by přineslo obtíže hlavně při zahraničních jízdách, kdy by doklady vydávané v ČSR pro cesty do zahraničí nebyly sousedními státy akceptovány a zahraniční doklady vydávané podle nové úmluvy by neplatily v Československu. Na počátku 30. let však zvítězil názor, který zastával přistoupení k úmluvě. Úmluva vstoupila v platnost 24. října 1930 a tímto dnem se stala závaznou pro většinu sousedních států s výjimkou Německa (pro Německo od 31. listopadu 1930). Jelikož však Československo nebylo jediným státem, který ratifikaci nestihl dostatečně rychle, došlo mezi signatáři úmluvy к dohodě, že na základě reciprocity budou ve státech, pro které již nová úmluva platila, uznávány nejpozději do konce roku 1932 i doklady vystavené podle úmluvy z roku 1909, pokud budou státy, jež tyto doklady ještě vystavovaly, akceptovat dokumenty vydané podle úmluvy z roku 1926.168 Československo úmluvu ratifikovalo 22. srpna 1930. Úmluva se stala pro Československo závazná dnem 21. září 1931 a byla vyhlášena pod č. 9/1931 Sb. z. a n.169 Na této konferenci se objevil i pokus sjednat smlouvu, která by komplexně upravila jízdu po silnicích, a to nejen jízdu motorovými vozidly. Text „Mezinárodní silniční úmluvy“, který byl v Paříži s obtížemi sjednán, však plně nevyhovoval žádnému ze zúčastněných států. Sešlo se jen několik ratifikačních listin (ČSR smlouvu také neratifikovala), a tak tato úmluva vůbec nevstoupila v platnost. [Štemberk s. 94-96]
Následující tabulka přináší srovnání Československa s většinou evropských států z hlediska směru jízdy a nejvyšší povolené rychlosti. Tabulka odráží stav v roce 1930 a vyplývá z ní, že ve většině evropských států zvítězil pravostranný provoz. Odhlédneme-li od Velké Británie a Irska, byl levostranný provoz zachováván jen ve třech nástupnických státech Rakousko-Uherska. Jednalo se v zásadě o státy, jejichž celé území bylo součástí monarchie. V ostatních nástupnických státech došlo na územích patřících dříve к monarchii v průběhu 20. let k přechodu na pravostranný provoz. Pravostranný provoz byl preferován 1 z mezinárodního hlediska. Na počátku 30. let byla změna směru jízdy připravována v Rakousku a Maďarsku. V Rakousku byla situace ještě komplikovanější v tom, že směr jízdy byl závislý i na regionální úpravě. Obě země však přechod na pravostranný provoz po celá 30. léta odkládaly, obdobně jako ČSR. V Rakousku došlo к přechodu v důsledku německé okupace do září 1938. Na konci roku 1938 se na kontinentu jezdilo vlevo jen na území ČSR, Maďarska a Švédska. [Štemberk s. 115-116]”
Zdroj: ŠTEMBERK, Jan a Univerzita Karlova. Automobilista v zajetí reality: vývoj pravidel silničního provozu v českých zemích v první polovině 20. století. V Praze: Karolinum, 2008. 172 s. ISBN 978-80-246-1461-8. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:a15d1550-7a19-11e3-a80c-005056825209
„Roku 1926 přistoupila Československá republika k tzv. Pařížské konvenci, čímž se oficiálně zavázala zavést jízdu vpravo. Přípravy na tuto změnu byly zahájeny roku 1928 a 10. listopadu 1938 vyšla Sbírka zákonů a nařízení obsahující Opatření č. 275/1938, jímž Stálý výbor Národního shromáždění republiky Československé roz- hodl, že „po veřejných silnicích a veřejných cestách jest používati pravé strany jízdní dráhy ve směru jízdy“.“
Zdroj: JAROLÍMKOVÁ, Stanislava a ZAVADIL, Štěpán. Co encyklopedie tají a co my prozradíme. Praha: Motto, 2011. s. 122. ISBN 978-80-7246-568-2. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:55e5e790-3117-11e9-bd2c-5ef3fc9bb22f
„Závazek jednotného směru dopravy byl uveden již v dodatku k Pařížské úmluvě v roce 1926. U nás směr dopravy určovalo opatření stálého výboru č. 275/1938 Sb. ze dne 10. listopadu, o směru dopravy po veřejných silnicích a veřejných cestách. Při dopravě po veřejných silnicích nařizovalo směr jízdy v pravé straně vozovky. Jízda vlevo byla přípustná jen tehdy, vyžadovaly-li to zvláštní okolnosti, například úprava části silnice. Účinnost tohoto nařízení byla stanovena na 1. květen 1939 z důvodu úpravy vozovek, ale také přemístění značek na druhou stranu silnic a cest. Fakt obsazení tehdejšího Československa v březnu 1939 vedl к uspíšeni zásady jízdy vpravo, neboť tato zásada již v Německu platila. Jízda vpravo tak bývá spojována s obsazením republiky, jedná se však víceméně o zcela náhodný souběh historických událostí a jízda vpravo by zde byla zavedena i bez německé okupace v roce 1939.“
Zdroj: Encyklopedie českých právních dějin. s. 240. ISBN 978-80-7418-282-2. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:4d9f7e60-2407-11e9-b427-005056827e51
Další zdroje:
*Sbírka zákonů a nařízení státu československého. V Praze: Státní tiskárna, 05.02.1931, 1931(5). ISSN 1804-0705. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:0a80aea0-761f-11e9-989c-5ef3fc9bb22f
*Sbírka zákonů a nařízení státu československého. V Praze: Státní tiskárna, 1934, 1934(obsah ročníku). s. XXX. ISSN 1804-0705. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:54f4c336-cfb9-4622-b641-756d57d65ffb
*Sbírka zákonů a nařízení státu československého. V Praze: Státní tiskárna, 1932, 1932(obsah ročníku). s. XXIV. ISSN 1804-0705. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:81734479-4d12-421e-85ba-9bd2a49c816e
*Sbírka zákonů a nařízení státu československého. V Praze: Státní tiskárna, 1934, 1934(obsah ročníku). s. XLVII. ISSN 1804-0705. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:9504a014-3ada-401e-85e1-0f9d8da73be2
Právo
--
27.12.2022 09:10