Dobrý den, je prosím možné požádat o 10 článků z odborných časopisů do rešerše na téma Pedagogické směry 20. století – pedagogický reformismus, experimentální pedagogika, antiautoritativní pedagogika a antipedagogika?

Text dotazu

Odpověď

Dobrý den,

vyhledávání informací do rešerší je velice časově náročná služba, kterou NK ČR poskytuje za poplatek, z toho důvodu zcela nelze splnit Vaši žádost.

Můžeme Vám ale nabídnout literaturu a i určitý počet článků, u kterých se můžete inspirovat ve svém vlastním bádání.

Rádi bychom nejdříve vysvětlili pojmy ze zadání:

Reformní pedagogika

Souhrnné označení pro různé teoretické koncepce a praktické snahy vytvářející modely alternativní školy. Reformní pedagogika byla rozvíjena zvl. 1. polovině 20. století K. Deweyem, M.Montessoriovou, C. Freinetem, P. Petersenem aj. a realizována v pokusech o činnou školu, Daltonskou školu, Jenskou školu a jiné reformní školy, jež se porůznu zaváděly i v Československu (př. pokusná škola ve Zlíně podle koncepce V. Příhody). Dnes je reformní pedagogika považována za historickou záležitost a v jejích intencích pokračují soudobé inovativní koncepce vzdělávání a inovativní koncepce vzdělávání a inovativní školy.

Experimentální pedagogika

Směr pedagogického výzkumu používající experiment jako hlavní zdroj informací o vzdělávacích procesech. Rozšířila se zvl. počátkem 20. století v oblasti pedagogické psychologie v USA (E.L. Thorndike aj.) a v Německu (E. Meumann). V ČR se v současnosti experimentální pedagogika bohužel nerozvíjí, ačkoli její významnost je vysoká, zvl. pro zavádění různých pedagogických inovací.

Antiautoritativní pedagogika

Tento směr se rozvíjel od 60. let 20. století. Vycházelo se z myšlenek J.J. Rousseaua, a názorů filozofů, např. Th.W.Adorna (1903-1969), E. Fromma (1900-1980), S. Bernfelda (1892-1953), A.S. Neilla (1883-1973), a W. Reicha (1897-1957). Jde o výchovu zbavenou jakéhokoli útlaku, která by měla maximálně rozvíjet sebevědomí žáků, formovat politické uvědomění a lidskou solidaritu. Nemá docházet k potlačování žádných základních potřeb včetně sexuálních. Antiautoritaticní pedagogika dovádí úsilí o svobodnou, volnou školu, která by nebyla autoritativní, k úplnému extrému. Požaduje úplné odtržení od tradic. Na tyto názory navazuje antipedagogika a rozvádí je do krajnosti.

Antipedagogika

Výchovné směry a hnutí, radikálně kritizující negativní jevy vyskytující se v tradiční výchovné praxi (necitlivé zásahy do vývoje dítěte, drezura, přetěžování dítěte, ohrožování rozvoje jeho přirozených potencí, vzbuzování úzkostí, traumatizování nadměrnou péči nebo nezájmem, současně označované výrazem "černá pedagogika" a hlásající odstranění výchovy vůbec (=> descholarizace, manipulace, radikální teorie výchovy). Dítě podle antipedagogů nemá být vychováváno, ale "podporováno", "rozvíjeno". Kritici antipedagogiky se opírají jednak o teoretickou analýzu (nelze nevychovávat, každé záměrné působení - i nepůsobení - dospělého na dítě je výchovou), jednak o empirické výzkumy některých negativních důsledků těchto přístupů.

Nalezené články:

BRUNCLÍKOVÁ, Jitka. Pedagogika Montessori : "Pomoz mi; abych to dokázal sám". Moderní vyučování: Časopis pro nové programy v českém základním školství. 2006, roč. 12, č. 4, s. 13-14.

ČERMÁKOVÁ, M., K Deweyho pojetí dějin a jejich výuky, e-Pedagogium, 2015, č. III., s. 50-55.

KORCOVÁ, K., Role učitele ve škole Montessori. Studia paedagogica, r. 55, č. 12, p. 117-126, bře. 2013. ISSN 1803-7437. Available at: <http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/studia-paedagogica/article/view/447/603>. Date accessed: 15 lis. 2016 KOŤA, Jaroslav a RÝDL, Karel. Poslání učitele a reformní pedagogika v Československu. Praha: Univerzita Karlova, 1992. 56 s. Studia paedagogica, ISSN 0862-4461; 7.

KUČEROVÁ, S., Chybná východiska a mylné předpoklady antipedagogiky. Pedagogická orientace 1999, č. 2, s. 100-105.

Srovnání Montessori a tradiční pedagogiky. Základní škola Perlička [online]. 2012 [cit. 2014-12-10]. Dostupné z: http://www.zsperlicka.cz/vyuka-a-vzdelavaci-program/srovnani-montessori-a-tradicni-pedagogiky/

PROKOP, J., Černá anti-pedagogika, in: Pedagogická orientace , 1998, č. 3, s. 2-13.

RÝDL, K., Principy a pojmy pedagogiky Marie Montessori. Public history, 1999, s. 63.

SIKOROVÁ, Z. A.S.Neill: antiautoritativní pedagogika. In Kol., Pedagogika III. Ostrava, 1996. s. 57-60.

SINGULE, F. Americká progresivní výchova a její vývoj: In: Kolář, Z. (red.): Ke kritice buržoazních a revizionistických směrů v pedagogice. PÚ JAK ČSAV, Praha, 1980.

VALENTA, Martin: Bauhaus a reformní pedagogika v kontextu společenského vývoje konce 19. a počátku 20. století, in Jiří Pešek, Soňa Mikulová (eds.), Studia Territorialia 2007/IX, Universita Karlova v Praze, Karolinum, Praha, 2008, s. 11-151.

Nabízená literatura:

DEWEY, John a SINGULE, František, ed. Americká pragmatická pedagogika. Překlad František Singule. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1990. 197 s. Z dějin pedagogiky; sv. 35. ISBN 80-04-20715-4.

JŮVA, V., JŮVA, V. (ML). Stručné dějiny pedagogiky. 6. rozš. vyd. Brno: Paido, 2007, 91 s. ISBN 978-80-7315-151-5.

PRŮCHA, J. Alternativní školy. 2. upr. vyd. Praha: Portál, 1996, s. 108. ISBN 80-7178-072-3.

PRŮCHA, J. Alternativní školy a inovace ve vzdělávání. 1. vyd. Praha: Portál, 2001, 144 s. ISBN 80-7178-584-9.

RÝDL, K. Alternativní pedagogické hnutí v současné společnosti. 1. vyd. Brno: M. Zeman, 1994, 264 s. ISBN 80-900035-8-3.

SINGULE, František. Současné pedagogické směry a jejich psychologické souvislosti. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1992. 54 s. ISBN 800426104.

ŠMAHELOVÁ, Bohumíra. Nástin vývoje pedagogického myšlení. Brno: MSD, 2008. 97 s. ISBN 978-80-7392-040-1.

ŠTRYNCLOVÁ, Gabriela. Summerhill: model antiautoritativní výchovy. Vyd. 1. Pardubice: Univerzita, 2003. 80 s. ISBN 80-7194-541-2.

Obor

Výchova a vzdělávání

Okres

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

14.11.2016 08:00