-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
mám potíže s pochopením rozdílu v prosté a absolutní většině, resp. v její nejasné definici. Dosud jsem byl přesvědčen dle jednacího řádu PSP ČR a dalších dokumentů, že za prostou většinu se považuje nadpoloviční všech odevzdaných hlasů, tj. včetně těch, co se zdrželi hlasování, ale byli mu přítomní, pouze hlasovali „zdržet se“. U absolutní jsem pak bral v potaz, že musí jít o absolutní většinu všech potenciálně odevzdaných hlasů, tj. včetně nepřítomných (101 z 200, 41 z 80 atd.).
V zahraničních zdrojích ale kontinuálně narážím na naprosto odlišné definice a některé z nich i v českém jazyce. Dle toho, co jsem měl dosud šanci prozkoumat, zásadně převládá teze, že prostá většina znamená převahu souhlasných hlasů nad nesouhlasnými a nejen k nepřítomným, ale i k těm, co se oficiálně zdrželi hlasování, se nepřihlíží. Absolutní většina je pak mnohde považována jako to, co jsem popsal výše jako prostou většinu, tedy, že se berou v potaz ti, co se zdrželi, ale ne ti, co nebyli přítomní.
Mám to tedy chápat tak, že tyto termíny mají odlišné značení v každém státu? Nebo se jedná o jakousi institucionální definici, která může být na parlamentní půdě odlišná od všeobecné praxe?
Výše zmíněné je pro mne o to komplikovanější, když přihlédneme k volbám s vícero kandidáty, kde bych za prostou většinu považoval nad 50 % všech odevzdaných hlasů a za absolutní prakticky nereálných nad 50 % všech potenciálně odevzdaných hlasů (tj. počítáno z počtu oprávněných voličů, včetně těch, co k volbám nepřijdou). Volba prezidenta Francie ale v prvním kole vyžaduje absolutní většinu, která je dle naší „parlamentní“ definice většinou prostou.
V tuto chvíli mám tedy pocit, že je v každém státě definice odlišná a v praxi tyto termíny nelze nijak univerzálně použít bez předchozího vyjasnění, co je jimi myšleno.
Děkuji předem za případné upřesnění a vymezení těchto pojmů či nasměrování vhodným směrem.
Dobrý den,
podle § 70 (2) zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, je k usnesení Sněmovny potřeba „souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců, nestanoví-li Ústava jinak.“ Přívlastek „prostá“ či „absolutní“ zde u „většiny“ není použit, a to ani v jiné části jmenovaného zákona. Pro zpřesnění potřebného množství hlasujících poslanců zákon stanovuje buďto většinu „přítomných“ poslanců, anebo většinu „všech“ poslanců. Zákon o jednacím řádu Senátu stanovuje usnášeníschopnost Senátu stejně. Totožně předpoklady hlasování obou komor definuje Ústava ČR (§ 39).
Ani zákon o volbách do Parlamentu ČR nezapojuje do výkladu „prostou“ nebo „absolutní“ většinu. V § 75 se uvádí: „Zvolen je kandidát, který obdržel nadpoloviční většinu odevzdaných platných hlasů.“
V případě veřejných voleb při většinovém systému se neuplatňuje počítání většiny z celku (tj. „všech“ voličů), ale z odevzdaných hlasů, tedy z hlasů těch voličů, kteří k volbám skutečně přišli a hlas odevzdali. Rozlišení většiny je součástí struktury volebního systému. Podrobný výklad o volebních systémech a jejich struktuře (a též zastoupení volebních systémů ve státech světa) naleznete v politologické literatuře. Dále se s výkladem setkáte např. ve slovníčku pojmů na webových stránkách Senátu ČR, u hesla „většinový volební systém“: „(…) Podle volebního zákonodárství stačí buď prostá (relativní) většina, nebo je vyžadována absolutní většina (nad 50 %); není-li jí dosaženo v prvním kole, koná se kolo druhé…“. Doporučené tituly odborné literatury k prostudování naleznete v seznamu níže, zde vybíráme část výkladu ze dvou publikací:
* „Většinový systém se vyznačuje principem ,vítěz bere vše´, přičemž vítězem se myslí politická strana či konkrétní kandidáti. Dále dělíme většinový volební systém na systém prosté a absolutní většiny. (…) většinový volební systém prosté (relativní) většiny (někdy též označován jako pluralitní většinový volební systém) charakterizuje jednoduchý způsob, jak ve volbách vyhrát. Vítězem voleb je ten, kdo jednoduše získá více hlasů než soupeř. (…) Většinový volební systém absolutní většiny (někdy též označován jako majoritní většinový politický systém) je složitější. Vítězem se stává ten, kdo dokáže přesvědčit voliče tak, že (…) dostane 50 % a 1 hlas. Pokud se tak nestane, dojde na druhé kolo volby, při kterém stačí prostá většina hlasů (ta je vlastně zároveň absolutní většinou) k tomu, aby kandidát vyhrál. (Danics, s. 279)
* „Relativní (prostý) většinový systém pro jednomandátové obvody (…) předpokládá, že vítězí kandidát, který získal nejvíc hlasů bez ohledu na to, jak velký je tento zisk konkrétně. Jedná se tedy o většinu prostou, někdy též nazývanou poměrnou či relativní. Poslancem (či prezidentem) se tedy může stát i kandidát, který získal méně než 50 % hlasů voličů či méně než činí součet hlasů jeho protikandidátů.“ (Krejčí, s. 55)
Ohledně Vámi zmiňované volby prezidenta ve Francii se počítá s většinou z odevzdaných hlasů (des suffrages exprimés = soubor hlasů sestavený z vhozených hlasovacích lístků do uren, do kterého se nezapočítávají vhozené neplatné hlasovací lístky), stejně jako je tomu u voleb v ČR. Rozdíl je zde pouze v chápání užitých pojmů, přičemž francouzská ústava zahrnuje pojem „absolutní většina“ hlasů (la majorité absolue), ovšem ve smyslu výše popsaném (Article 7, viz. https://www.legifrance.gouv.fr/loda/id/JORFTEXT000000571356/).
Různý přístup z hlediska většinového rozložení hlasů se uplatňuje ve schvalovacích procesech orgánů Evropské unie. Podrobněji se o této problematice dočtete např. na webu Tvoříme Evropu, viz https://tvorimevropu.cz/evropska-unie/kvalifikovana-vetsina/.
Constitution du 4 octobre 1958. Online. In: Légifrance. 2024. Dostupné z: https://www.legifrance.gouv.fr/[…]/ [cit. 1. 8. 2024].
DANICS, Štefan. Základy sociologie a politologie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, 346 s.
Élection présidentielle. Online. In: Service-Public.fr. 2024. Dostupné z: https://www.service-public.fr/particuliers/vosdroits/F1940 [cit. 1. 8. 2024].
Élection présidentielle en France. Online. In: Wikipedia. Stránka byla naposledy editována 8. 7. 2024 v 23:57. Dostupné z:
https://fr.wikipedia.org/[…]/%C3%89lection_pr%C3%A9sidentielle_en_France [cit. 1. 8. 2024].
HLOUŠEK, Vít, Lubomír KOPEČEK a Jakub ŠEDO. Politické systémy. Brno: Barrister & Principal Publishing, 2018, s. 164-170.
CHYTILEK, Roman. Volební systémy. Praha: Portál, 2009, s. 26-30.
KLÍMA, Karel. Praktikum českého ústavního práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, 600 s.
KREJČÍ, Oskar. Nová kniha o volbách. Praha: Professional Publishing, 2006, 481 s.
Kvalifikovaná většina. Rozhodování EU. Online. In: Tvoříme Evropu. 2024. Dostupné z: https://www.europarl.europa.eu/[…]/index_cs.html [cit. 2. 8. 2024].
Prostá většina. Online. In: EUR-Lex. Acces to European Union law. 2024. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/[…]/simple-majority.html [cit. 2. 8. 2024].
Řádný legislativní postup. In: Europarl.eu. Online. 2024. Dostupné z: https://www.europarl.europa.eu/[…]/index_cs.html [cit. 2. 8. 2024].
Slovník pojmů z parlamentní praxe. Online. In: Senát Parlamentu ČR. 2024. Dostupné z: https://www.senat.cz/informace/slovnik_pojmu.php [cit. 1. 8. 2024].
Supermajority. Online. In: Wikipedia. Stránka byla naposledy editována 7. 7. 2024 v 14:29. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wi[…]ty_of_the_entire_membership [cit. 1. 8. 2024].
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb. Online. In: Zákony pro lidi. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1 [cit. 1. 8. 2024].
Zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecká sněmovny. Online. In: Zákony pro lidi. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/[…]/zneni-20240701#cast8 [cit. 1. 8. 2024].
Zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu. Online. In: Zákony pro lidi. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.c[…]+%C5%99%C3%A1du+sen%C3%A1tu [cit. 1. 8. 2024].
Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů. Online. In: Zákony pro lidi. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.c[…]slaneck%C3%A9+sn%C4%9Bmovny [cit. 1. 8. 2024].
Politické vědy. Vojenství
--
Národní knihovna ČR
01.08.2024 04:25