-
To se mi líbí
-
Doporučit
Kdy se začali stavět činžovní domy a z jaké doby zhruba je tento výraz?
Kdo přišel s tímto způsobem bydlení a kde to vzniklo?
Děkuji
Dobrý den,
vícepodlažní nájemné domy začaly být budovány již ve starověkém Římě. Nazývaly se insula (ostrov) a mohly dosahovat výšky až 8 - 9 pater.
Domy "měly často do ulice honosné průčelí se sloupovím, ale uvnitř bylo namačkáno množství malých bytů, často s místnostmi v několika řadách za sebou, takže ty vnitřní neměly denní světlo. Horní patra byla často hrázděná (dřevěná sloupková konstrukce s cihlovými nebo hliněnými výplněmi) nebo dřevěná a zřejmě v nich docházelo k častým zřícením a požárům. Proto Augustus omezil výšku insulí na 70 stop (asi 20,75 m) a později byla dál snížena na 60 stop (17, 55 m). I tak se do stanovené výšky vešlo 5 - 7 podlaží. V té době bylo v Římě 1790 domů s atriem, zvaných domus (dům), a celých 44 602 nájemných insulí, každá s několika desítkami obytných místností"
(Zdroj: SYROVÝ, Petr. Dobrodružství architektury, str. 124.)
Z "průvodce" po starověkém Římě dále citujeme:
"Mnohem častější než městské domy jsou v Římě ohromné činžovní domy, nacpané po šesti až osmi do bloků nazývaných insulae, které zaplňují římská údolí a nižší strany úbočí pahorků. Kvalitou sahají od skromných ložnic, kde nesnesitelně táhne, až po dobře položené byty s mnoha pokoji. Ideální byt se nachází v prvním patře, kde je zabezpečen před zloději, ale přitom sem lze snadno nanosit vodu a nákupy. Navíc odtud lze beze strachu vyskočit, pokud by vypukl požár anebo se dům zčásti zhroutil. Podle ediktu císaře Traiana nesmí výška činžovních domů přesáhnout osmnáct metrů, což obvykle odpovídá pěti podlažím, a Nero zavedl pravidla požární ochrany."
(Zdroj: MATYSZAK, Philip. Starověký Řím za pět denárů na den, str. 34 )
I slovo činže, činžovní bylo odvozeno z původního latinského slova censere - cenit, odhadovat. Jak již bylo výše zmíněno, pro starověké římské domy se ovšem tento výraz nepoužíval. Do češtiny toto slovo proniklo prostřednictvím němčiny. "Po přejetí ještě v raném středověku se latinské e změnilo v i a staré německé sykavky slyšeli Češi jako značně změkčené, odtud činž- za germánské cins-. Ve staré češtině znamenalo slovo činže jakýkoli poplatek, až novodobě se významově zúžilo na význam "nájemné", hlavně "z bytu". Československá právní terminologie tento termín užívaný za Rakouska nepřijala, po roce 1918 jazykovědci zavedli oficiální označení novočeské, avšak nespisovně se slova činže užívalo dál a zavedlo se označení činžovní dům neboli činžák, což bylo (neprávem) přeneseno i na velké domy (nikoliv nájemní)."
(zdroj: kcjl2.upol.cz/krobotova/aktuality.doc )
Použité zdroje a doporučená literatura:
* SYROVÝ, Petr. Dobrodružství architektury. 1. vyd. Praha: ABF - Arch, 1999. 355 s. ISBN 80-86165-28-0.
* MATYSZAK, Philip. Starověký Řím za pět denárů na den. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2009. 141 s. ISBN 978-80-204-1795-4.
* MATĚJČEK, Antonín. Dějepis umění. Díl první, Umění doby předdějinné a starého věku. Praha: Jan Štenc, 1922. 195 s.
* kcjl2.upol.cz/krobotova/aktuality.doc
* http://www.rozhlas.cz/plzen/jazykovykoutek/_zprava/je-cinzovnik-to-same-co-cinzak--1358840
Umění, architektura, muzeologie
--
Národní knihovna ČR
27.10.2014 08:00