Četnická stanice Velký Ořechov patřila pod okresní četnické velitelství v Uherském Brodě a v této linii dále pod četnické oddělení Uherské Hradiště. Velitelem stanice se 19.6.1920 stal vrchní strážmistr Štěpán Pachl, národností Němec, který tam tento den přišel od četnického oddělení Hodonín (z některé stanice spadající pod toto oddělení). 25.4.1932 pak byl na vlastní prosbu a útraty přemístěn do Dalečína, odkud místo něj přišel Štěpán Svoboda. Toto přemístění ale bylo zřejmě pouze dočasné, protože když vrchní strážmistr Pachl odcházel 15.12.1932 do výslužby, je uváděn stále u četnického oddělení Uherské Hradiště. Byl svobodný.
Valentin Čepica vstoupil do četnického sboru 17.2.1920 a na četnickou stanici Velký Ořechov přišel po teoretickém výcviku u doplňovacího oddělení v Brně v hodnosti výpomocného četníka dne 28.5.1920. Když 5.4.1932 odcházel na stanici Návsí (četnické oddělení Český Těšín) měl již hodnost štábního strážmistra, kterou obdržel pravděpodobně po 10 letech činné služby. 10.5.1934 následovalo přemístění do Starého Hrozenkova a 31.3.1936 zpět do Velkého Ořechova, kde vydržel až do konce existence četnického sboru v květnu 1945.
V diplomové práci Jarmily Plosové (dostupné na adrese https://is.muni.cz/th/64319[…]keho_velitelstvi_v_Brne.txt) je k těmto dvěma četníkům uvedeno: " V první polovině roku 1932 byl řešen případ dvou četníků ze stanice ve Velkém Ořechově (velitelství četnického oddělení Uherské Hradiště) -- velitele stanice vstrm. Štěpána Pachla a šstrm. Valentina Čepici.[243] Tito četníci se znepřátelili s jedním z místních vlivných občanů, který je pak začal udával za různé činy, které sice měly pravdivý základ, ale on je očividně zveličoval a navíc oznamoval události, které se staly i před delší dobou.
 V souvislosti s tímto případem bylo zavedeno soudní řízení před divizním soudem v Brně proti okresnímu četnickému veliteli v Uherském Brodě kpt. Aloisi Slezákovi, který i přes upozornění na neurovnané poměry na četnické stanici ve Velkém Ořechově a přes vybídnutí velitelem četnického oddělení v Uherském Hradišti mjr. Jindřichem Bomberou, aby této stanici věnoval pozornost, nic pro vyšetření případu nevykonal. Byl obviněn ze zločinu zneužití služební moci dle §§ 380 a 381 b vojenského trestního řádu spáchaného tím, že v roce 1927 a
1931 nesplnil své služební povinnosti nedostatečným šetřením poklesků svých podřízených.
 Kpt. Slezák se hájil, že podle jeho zjištění u všech představitelů obcí v obvodu stanice Velký Ořechov prováděli vstrm. Štěpán Pachl i šstrm. Valentin Čepica svoji službu vzorně a nebyly proti nim žádné námitky. Při jeho obchůzkách si nikdo z veřejných činitelů na chování obou četníků nestěžoval. Vstrm. Pachla (* 1882) hodnotil jako dobrého a zkušeného velitele. V letech 1919 až 1932 působil jako velitel na četnických stanicích v Nové Lhotě a ve Velkém Ořechově. Za svou více jak 28letou službu u četnictva nezavdal žádnou příčinu k trestu. Byl svobodný a za své služby si našetřil značný majetek.[244] Rovněž Čepica patřil k dobrým četníkům. Byl ženatý, bezdětný a dobře finančně situovaný.[245] U četnictva sloužil bez závady šestnáct let, v minulých letech měl velmi dobrou kvalifikaci. Byl snaživým četníkem, veselý a mezi kamarády oblíbený. Oba se přátelili s velkoořechovským lékařem MUDr. Mikulcem, ale na podzim 1931 se dostali do sporu a od té doby Mikulec proti četníkům ostře vystupoval. Pravděpodobnou příčinou nepřátelství bylo, že Pachl náhodně uviděl Mikulce na schůzce s jeho milenkou. Mikulec četníky udával vesměs z opilosti a nevhodného chování. Disciplinárního řízení proběhlo v červnu 1932.
Velitel četnického oddělení mjr. Bombera hlásil, že Pachl neuměl dosud dobře česky, proto se musel hodně spoléhat na své podřízené, zejména na Čepicu. Podřízení četníci prý Pachlovy slabosti zneužívali.
Bývalý Pachlův nadřízený, toho času velitel četnického oddělení ve Vysokém Mýtě, škpt. Josef Knobloch hodnotil Pachla jako dobrého velitele stanice, na kterého nebyly žádné stížnosti. Pachl tehdy neměl problémy s alkoholem. Přátelil se s "lepší" společností -- farářem, učitelem, lékařem, lesníkem a obchodníkem. Jeho občasné návštěvy v hostinci nepokládal za nic závažného, protože "život pro svobodného starého četníka na malé vesničce vzdálené od dráhy 13 km není záviděníhodný" a uznával pro něj potřebu nějakého rozptýlení.[246] Při pobytu mezi větší skupinou četníků, například při školní střelbě, se vždy choval taktně, kamarádsky a slušně.
Pachlův obhájce před disciplinární komisí vstrm. František Petřík z četnické stanice v Luhačovicích (velitelství četnického oddělení Uherské Hradiště) popsal ve své obhajobě prostředí a situaci, v níž se Pachl nalézal. V této odlehlé vesnici se Pachl stýkal s místní inteligencí. Jako hlavní příčinu Pachlových potíží také označil spor s Mikulcem. Mikulec byl příbuzným učitele Kadlečíka z Hřivného Újezda, který měl u sebe švagrovou -- svobodnou dívku. Předpokládalo se, že si ji Pachl namluví. Kadlečík si také chtěl půjčit od Pachla větší obnos peněz. Z obojího sešlo a když se Pachl znepřátelil s Mikulcem, začali na něj činit udání za případy, které se staly i před dvěma lety. Svědkem byl všude jen Mikulec. Další svědkové byli spřízněni s Mikulcem nebo Kadlečíkem. Pachl se však musel přizpůsobit poměrům kraje a způsobu, jakým žil tamní lid. Bavil se tedy s občany a chodil s nimi do hostince. Za dobré soužití s občany byl představiteli obce chválen. Upozorňoval na složité postavení četníka, který byl ihned obžalován, když se jeho chování určitému jednotlivci znelíbilo. Navíc se četník stával terčem útoku i díky tehdejším napjatým poměrům. Měl také ztíženou možnost obhajoby, protože si nemohl sjednat svědky takovým způsobem jako soukromé
 osoby. Kdyby Mikulcovi záleželo na dobrém jménu četnictva, hlásil by všechny případy dříve. Všichni ostatní považují Pachla a Čepicu za dobré četníky. Disciplinární komise navrhla Pachlovo přeložení do trvalé výslužby se snížením odpočivných příjmů o 5 % na dobu tří měsíců. Komise vzala v úvahu, že šlo o mstu a celé udání by se nikdy nestalo, kdyby si neznepřátelili Mikulce a další zúčastněné osoby. Přihlédli
 k tomu, že působil na stanici "v kraji hornatém, chudém a alkoholem zamořeném".[247] Jako svobodný byl odkázán na stravování v hostinci, čímž přišel do styku se škodlivými vlivy tamního prostředí. Neměl se však dát tímto prostředím ovládnout. Měl prostředky, aby si zajistil stravování v soukromí nebo na četnické stanici a nebyl by tak ohrozil své výjimečné postavení velitele četnické stanice.
Šstrm. Valentin Čepica byl z vlastního zavinění přemístěn na četnickou stanici v Návsí (velitelství četnického oddělení Český Těšín). Jeho manželka zůstala ve Velkém Ořechově. Čepica žádal Zemské četnické velitelství v Brně o opětné přemístění do Velkého Ořechova, ale
jeho žádost byla zamítnuta. Velitel stanice v Návsí vstrm. Neiser a okresní četnický velitel v Českém Těšíně vstrm. Šodek se o něm vyjadřovali pochvalně jako o energickém a dobrém četníkovi s vojenským vystupováním. Doporučili mu, aby se u tamního školního inspektora informoval ohledně možnosti přemístění jeho manželky."
Snad tyto informace - byť pozdě - pomohou.

Dobrý den, velmi děkujeme za obsáhlé doplňující informace, služba PSK