-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
zajímalo by mne, jak to bylo s cenzurou knih za totality. Nemám teď na mysli konkrétně seznamy vyloženě zakázaných knih, ale spíše cenzuru přímo v knihách, které byly oficiálně vydány a normálně distribuovány (zajímají mne hlavně překlady zahraničních knih). Objevovala se v nich nějaká cenzura a jiné závažnější zásahy? Pokud ano, tak zda je možné někde zjistit, které knihy byly takto upraveny. Předem děkuji za odpověď.
Dobrý den,
dotaz na cenzuru v knihovnách, ve vydávání knih a novin a podobná témata jsme před časem zodpovídali, viz Archiv PSK
https://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/cenzura-v-publikovani-a-knihovna-libri-prohibiti
https://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/libri-prohibiti
Doporučujeme následující tituly, z nich na ukázku uvádíme:
"... Zasloužili se o to většinou redaktoři, kteří měli skutečně formát. Záleželo také na tom, kdo měl jaká morální měřítka. Fungovala cenzura? Pochopitelně. Byly celé směrnice... někteří autoři byli zakázaní. Například mexický spisovatel Octavio Paz, nositel Nobelovy ceny, který se vymezoval proti komunismu. Původně byl trockista, ale potom se politicky vyvíjel jiným směrem a tady byl persona non grata. Když Vladimír Mikeš přeložil jeho eseje Luk a lyra, přišlo nařízení, že kniha nemůže vyjít. Některé autory bylo velice těžké prosadit, zvlášť za normalizace, o stalinismu padesátých let nemluvě..."
Zdroj: RUBÁŠ, Stanislav. Slovo za slovem: s překladateli o překládání. Praha: Academia, 2012. s. 91. ISBN 978-80-200-2054-3. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:4eba8580-aa03-11e7-a093-005056825209
"...Ovšem povinné výtisky se posílaly nejen do Národní knihovny, ale i prvnímu tajemníkovi KSČ, tedy tehdejšímu prezidentovi Antonínu Novotnému. Ten se samozřejmě nezačetl do sati- rických, mnohdy veršovaných traktátů nejen proti kněžím či mnichům, ale i proti králům a šlechtě, které se střídaly s texty méně závažnými, třebas s posměšnými texty na nezřízený život středověkých mnichů a jejich milostné pletky, to vše provázeno kresbami - jak jinak než svlečených - ženštin? A to bylo to jediné, co Novotný v těch pamfletech postřehl, a začal knihou mlátit o stůl; patrně kdyby nebyl takový neznaboh par définition, jak říkají Francouzi, byl by na nás svolal všechny hrůzy pekel. Okamžitě předal záležitost kulturnímu oddělení ÚV KSČ a žádal naše potrestání..."
Zdroj: STEINOVÁ, Dagmar. Co zbylo v paměti. Praha: Academia, 2014.
Téma bylo zpracováno i např. ve školní práci, viz níže uvedená, která vychází přímo z rozhovorů s různými literáty a překladateli.
"V souvislosti s cenzurou zmiňuje ve svých memoárech několik incidentů, k nimž došlo mezi SNKLHU, resp. Odeonem, a soudobými cenzurními úřady. Obdobně jako mnoho jejích kolegů vzpomíná na zákaz Joyceova Odyssea, jehož překlad (pořízený Aloysem Skoumalem) byl již vytištěn, ale nesměl po nástupu normalizace oficiálně vyjít. Román bylo možno získat pouze na subskripci či takzvaně na lístky: osoba, jež si chtěla knihu zakoupit, musela předložit potvrzení zaměstnavatele, že dílo potřebuje ke studijním účelům...
Cenzura se netýkala pouze literárních textů, ale také uměleckých ilustrací..."
Zdroj: NEUDERTOVÁ, Miriam. Poválečná generace překladatelů: malé a velké dějiny. Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2013.
file:///C:/Users/SEDLACKOVAJ/Downloads/DPTX_2012_1_11210_0_132267_0_133995.pdf
Dalšími zdroji např.:
Proto je i začátek období „konsolidace“ či „normalizace“, která nastupuje v letech 1969-72, tak výrazně namířen proti spisovatelům. Pokusy o revizi dosavadní cesty jsou připisovány buď jejich neschopnosti orientovat se v politice, anebo ještě spíše snaze zavést vývoj na scestí; jejich role i možnosti jsou dobovou propagandou počátku 70. let takřka démonizovány. Desítky významných spisovatelů jsou zbaveny publikačních možností, jejich dosavadní díla jsou eliminována z veřejných knihoven i antikvariátů, a to včetně jejich překladových prací či děl, která v době vydání komunistické ideologii zcela vyhovovala. Řada spisovatelů buď emigruje hned po sovětské okupaci v srpnu 1968 (Josef Škvorecký, Arnošt Lustig, Věra Linhartová), či v průběhu 70. let, ať už dobrovolně, či vynuceně (Milan Kundera, Jiří Kolář, Pavel Kohout, Jiří Gruša, Vlastimil Třešňák)... Oproti létům padesátým funguje v 70. a především v 80. letech výraznější propojenost mezi domácí ineditní a exilovou sférou; řada textů tak vychází v samizdatu a souběžně v exilových vydáních...
https://www.czechlit.cz/cz/zdroje/ceska-literatura-ve-strucnem-prehledu/proza-a-poezie-po-roce-1945/
Rozštěpení života společnosti na oblast oficiální a neoficiální se tak zákonitě projevilo též v nakladatelské a vydavatelské činnosti.
http://www.ucl.cas.cz/edicee/images/data/dejiny/dcl_1945-1989/IV/dejiny_IV_celek.pdf
V českém kontextu toto rozlišení objasňuje redakční praxi v období normalizace, v jejímž důsledku bylo z publikačního prostoru vytěsněno mnoho autorů. O cenzuře se zde mluvilo v souvislosti s odpovědnými představiteli redakcí a kateder, kteří jako „strážci“ dbali o ideovou „čistotu“ publikovaných textů. Nyní můžeme rozlišit mezi institucionální cenzurou, která v beletrii formálně neexistovala (a kterou pro tisk vykonával Úřad pro tisk a informace), a kolektivní autoritou strážců, kteří tisk některých knih zastavovali z přesvědčení, loajality, strachu nebo zvyku. (Důsledky byly ovšem stejné.)...
V druhé řadě cenzura inspiruje autora, jenž její zásah předvídá, ke kreativním strategiím náhrady a opisu...
Spadá sem studie Thomase Brooka o textech, které doprovázely Joyceova Odyssea. Předmluva se stává součástí textu, přičemž jej interpretuje tak, aby zdůraznila určité jeho politicky žádoucí významy. Tím ale nutně vytváří nové dílo....České vydání z roku 1977 se může pochlubit jiným specifikem: v jeho předmluvě se argumentuje, že metodou, jíž byl Odysseus psán, není psychoanalýza (která byla v socialistických státech v nemilosti) a záznam proudu vědomí, nýbrž použití speciální vypravěčské perspektivy.
https://www.advojka.cz/archiv/2014/7/tisice-prehrad-svobody-psani
Mohla by vás zajímat i kniha:
Kapitoly z dějin českého překladu / editor Milan Hrala ; [autoři Šárka Belisová ... et al.]. Praha : Karolinum, 2002. 271 s. ; 21 cm. ISBN 80-246-0386-1.
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
06.03.2020 21:10