-
To se mi líbí
-
Doporučit
Kdy a jak v Česku začali pít čaj? Řikají, že Češi začali pít čaj kvůli Bakuninu v 19. století. Je to tak?
Dobrý den,
Česká historiografie nemá v současné době moderní dějiny stravování, takže je obtížné zhodnotit, jak se proměňovala konzumace nápojů v průběhu 17. a 18. století. Je nepochybné, že jsme vždy byli velkými pijáky piva, alkohol sloužil jako přirozený konzervant. Voda ze studní byla často zkažená, takže naši předci bylo-li to možné a finančně dostupné, upřednostňovali vodu zpracovanou.
Stejně jako v západní Evropě i u nás v nějaké době začaly alkoholické nápoje ustupovat moderním nealkoholickým alternativám. Otázka je, kdy k tomu došlo, a které skupiny obyvatelstva tato změna zasáhla nejdříve. Autor titulu Karel Černý poukázal na skutečnost, jak se šířily kofeinové nápoje mezi komunitou učenců, lékařů, či lékárníků. Náš Jan Amos Komenský zmiňuje v korespondenci v roce 1657, že čaj poznal před několika lety v Uhrách. Další informace poskytují odborné články v dobových periodikách a farmaceutické příručky.
Pokud se opřeme o informace uvedené v Leopoldinské akademii, tak již v sedmdesátých a osmdesátých letech 17. století se kofeinové nápoje staly předmětem diskusí mezi středoevropskými lékaři. Mezi členy společnosti byli i Češi, takže jsme o kávě, čaji a čokoládě četli.
Prvním učencem, který prokazatelně znal všechny kofeinové nápoje, byl Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Zámořské produkty se často dostávaly do Evropy jako léčiva, proto po odborných časopisech najdeme o nich další zmínky v cenících lékáren a lékopisech. Vidíte, že cesta k tradičnímu pojetí čaje byla dlouhá a trnitá.
Autor dále píše: "Odhlédme-li od Bakcha v Americe, který je zcela nepokrytou oslavou nealkoholického nápoje, první dva (Bakchus v Toskáně a Bakchus v Čechách opakují vždy stejný vzorec. Veršovaná část břitce odsuzuje nealkoholické novinky ve prospěch tradičního vína, ale v komentářové části najdeme daleko promyšlenější postoj, naznačující, že jejich autoři se ke kávě, čaji a čokoládě nestavěli zase tak negativně."
Jak dále píše autor: " Hmotná kultura Schwanzenberků, Buquoyů, Valdštejnů a dalších rodů přesvědčivě ukazuje, že kofeinové nápoje nešířily ve střední Evropě klasicky vertikálně od nejvyšších vrstev v okolí panovnického dvora směrem dolů k nižší šlechtě a měšťanům, kteří by postupně přijímali módu konzumace urozenců v procesu difuze sociokulturních prvků. Jednalo se spíše o proces horizontální, vycházející ze skupin obchodníků, lékařů, botaniků a dalších vzdělaných lidí. Klíčovou roli zde možná hrála i další skutečnost- mezi prvními konzumenty byly totiž zcela jistě i skupiny často označované sociálními dějinami za marginální, jako například arménští, židovští nebo turečtí obchodníci. Tato asociace mohla zpomalovat šíření kofeinové konzumace mezi nejvyšší vrstvy, které si zakládaly na své společenské prestiži.
Inventáře ukazují, že ke změně došlo ve 20. a 30. letech 18. století, kdy se káva, čaj a čokoláda definitivně zbavily kompromitující příchuti a staly se naopak módními prvky vhodnými k demonstrativní spotřebě vyhledávané těmi nejbohatšími." Zdroj: ČERNÝ, Karel. Ze zámoří do Čech: čokoláda, čaj a káva v raném novověku. Vydání první. Praha: Academia, 2020. 494 stran, 16 nečíslovaných stran obrazových příloh. Historie. ISBN 978-80-200-3149-5.
ČERNÝ, Karel. Ze zámoří do Čech: čokoláda, čaj a káva v raném novověku. Vydání první. Praha: Academia, 2020. 494 stran, 16 nečíslovaných stran obrazových příloh. Historie. ISBN 978-80-200-3149-5.
LENDEROVÁ, Milena. Dámská jízda: cestovatelky z českých zemí a jejich obraz Itálie v letech 1782-1936. Vydání první. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2017. 270 stran. ISBN 978-80-7560-095-0.
LENDEROVÁ, Milena. K hříchu i k modlitbě: žena devatenáctého století. Vydání druhé, v Karolinu první, přepracované. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2016. 319 stran, 32 nečíslovaných stran obrazových příloh. ISBN 978-80-246-3540-8.
NORMAN, Jill a EDMONDS, Gwen. Čaje a byliny. Překlad Marie Marková. Vydání 2. Bratislava: Champagne Avantgarde, 1993. 39 stran. Malá knihovna encyklopedie kulinárního umění; svazek 1. ISBN 80-7150-153-0.
ALTER, Marc, ed. Le livre du thé. Paris: Flammarion, 1997. 256 s. ISBN 2-08-200564-X.
THOMOVÁ, Soňa, THOMA, Michal a THOMA, Zdeněk. Příběh čaje. Vyd. 1. Praha: Argo, 2002. 398 s. ISBN 80-7203-447-2.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
04.03.2021 20:56