Bylo na Tridentském koncilu rozhodováno o tom, zda má žena duši?

Text dotazu

Dobrý den, na internetu jsem se dostal k protichůdným informacím. Pakliže zní odpověď na otázku kladně, rád bych ještě věděl, jak bylo rozhodnuto? Někteří tvrdí, že je to celé mýtus.. .
Pokud se jednoznačné odpovědi nedoberete ani vy, byl bych rád, kdybyste mě aspoň na nějaký informační zdroj nasměrovali.
Mnohokrát vám děkuji.

Odpověď

Dobrý den,

rádi bychom odpověděli na Váš dotaz, zda "Bylo na Tridentském koncilu rozhodováno o tom, zda má žena duši?"

Tridentský koncil reagoval obranou uvnitř církve na vzniklou reformaci, kterou vyvolal Martin Luther ve Svaté říši římské. Aby římskokatolická církev mohla fungovat dál a bránit se těmto vlivům, musela se sama obrodit a vyřešit otázky, které reformace vyvolala.

Tridentský koncil trval s přestávkami 18 let a byl rozdělen do 3 fází: 1. fáze trvala 1545 - 1548, 2. Fáze 1551 - 1552, 3. Fáze 1562 - 1563.

Na počátku byl rozpor o přístup k reformě mezi císařem a papežem. Císař prosazoval reformu a opětné sjednocení s protestanty. Papež si přál vyjasnění dogmatických otázek. Nakonec se dohodli, že se o těchto otázkách bude projednávat současně.

Na koncilu se probíraly ve zkratce tyto otázky:

Na koncilu se jednalo o nauce o dvou pramenech víry - Písmu a tradici, o zamítnutí překladu Bible do národních jazyků a díky tomu se upravil její latinský překlad, o dědičném hříchu (zde se řeší otázka křtu) a o následném ospravedlnění, byla také probírána otázka spásy. Dále se jednalo o ujasnění mše - eucharastii a mešní oběti - byla definována reálná přítomnost Ježíše Krista v transsubstanciaci (přeměna vína a chleba v tělo a krev Krista při přijímání svátosti mše), přičemž byl zdůrazněn charakter absoluce (tj. rozhřešení hříchů), ušní zpovědi a dostiučinění. Probíralo se svěcení kněžstva, s tím spojené zřizování seminářů, které měly vyučovat sjednocené výklady víry. Novým přínosem koncilu bylo provádění vizitací ve správních oblastech. Byl ujasněn svátostný charakter manželství (kdy bylo probíráno, jak zabránit jeho tajnému uzavírání). Dále se jednalo o očistci, odpustcích, úctě světců a svatých ostatků a o užívání obrazů. Také vznikly nové řeholní útvary, z nich nejvýznamnější byl jezuitský řád (Tovaryšstvo Ježíšovo). 

 To vše v kontextu reagující na postupující reformaci, žádná z těchto otázek se netýkala ženské duše.

Teologické otázky týkající se ženy jsou mnohem složitější a rozmanitější a zasloužily by si více prostoru, tudíž vybereme pouze části týkající se Vašeho dotazu.

Příklady negativních informací, interpretací či vyjádření o ženě zahrnuté v církevní historii, na jakém základě by mohl být původ Vašeho dotazu:

Názor o méněcennosti ženy vznikl již při interpretaci jejího stvoření z boku muže, nebo o její účasti při prvním hříchu, kdy Eva podala Adamovi zakázané jablko.

Další interpretace o nižším postavení ženy mohou vycházet z učení sv. Pavla. Jde o poddanost v dějinách velmi zneužívanou. V myšlení svatého Pavla je žena poddána svému manželu, jako církev je podřízena Kristu (Ef 5,22-24). Je to situace podřízenosti odlišná: jenom když manžel skutečně reprezentuje Pána a je připraven dát svůj život za svou ženu - v úplném a vzájemném darování sebe sama a ve službě Božímu království.

Nejextrémnějšími příklady jsou vyjádření, že muž je pánem či hlavou ženy, nebo že žena má v církvi mlčet. 

Tyto informace však nikdy nebyly podklady pro teologii, ani je nenaleznete v církevních textech. Ženy mohou přijímat všechny církevní svátosti kromě svěcení, tj. křest, biřmování, eucharistie, pokání, poslední pomazání, manželství; a účastní se mší, jichž - podle výkladu - by se bez duše nesměly účastnit.

Použité zdroje

BOCK, Gisela. Ženy v evropských dějinách: od středověku do současnosti. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 381 s. Utváření Evropy; sv. 11. ISBN 978-80-7106-494-7.

EVDOKIMOV, Pavel Nikolajevič. Žena a spása světa. Vyd. 1. Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, 2011. 334 s. Studie; 31. ISBN 978-80-7412-066-4.

FRANZEN, August, FRÖHLICH, Roland a SMÉKAL, Bedřich. Malé dějiny církve. Překlad Bedřich Smékal a Marta Rynešová. 3., dopl. a rozš. vyd. V Kostelním Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006. 398 s. Studium; sv. 1. ISBN 80-7195-082-3.

FRÖHLICH, Roland. Dva tisíce let dějin církve. Překlad Ondřej Bastl a Tomáš Bastl. Vyd. 2. Praha: Vyšehrad, 2008. 303 s. Teologie. ISBN 978-80-7021-964-5.

KADLEC, Jaroslav. Dějiny katolické církve. Vyd. 3., přeprac. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 1993. 3 sv. (209, 301 s., s. 302-499). ISBN 80-7067-285-4.

ŘÍČAN, Rudolf a MOLNÁR, Amedeo. 12 století církevních dějin. 2., revid. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1989 [i.e. 1990]. 537 s. Studijní texty Komenského Evangelické bohoslovecké fakulty v Praze. ISBN 80-7017-060-3.

SCHATZ, Klaus. Všeobecné koncily: ohniska církevních dějin. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2014. 338 s. ISBN 978-80-7325-345-5.

Pokud si o této tématice budete chtít přečíst více, můžete zvolit literaturu výše zmíněnou, nebo si přečíst další tituly:

MÜLLER, Gerhard Ludwig. Dogmatika pro studium i pastoraci. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010. xxxv, 888 s. Teologie. ISBN 978-80-7195-259-6.

Dokumenty tridentského koncilu: latinský text a překlad do češtiny. Překlad Ignác Antonín Hrdina. Vydání první. Praha: Krystal OP, s.r.o., 2015. 335 stran. ISBN 978-80-87183-75-5.

Obor

Filozofie a náboženství

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

18.07.2016 17:51