Báseň ze soutěže v Blois

Text dotazu

Dobrý den.
Prosím Vás, potřebuji pomoct.
Nemohu přijít na rozbor jedné z villonových básní. Jedná se o Baladu ze soutěže v Blois.
Přijde mi, že verš je naprosto volný.Chvíli je ABAB, pak se najednou změní. Co si o tom myslíte Vy?
Délkou strofy jsem si celkem jistá. Řekla bych, že se jedná vždy o sdružení 5 veršů.
U rytmu absolutně netuším. Napadá mě maximálně spondej. A básnické obraty jsem nebyla schopna najít snad žádné.
Předem děkuji za odpověď!

Odpověď

Dobrý den,
rozbor balady je nejspíše  vaší školní úlohou. Podle pravidel Ptejte se knihovny,  (viz zadávání dotazu http://www.ptejteseknihovny.cz/zadani-dotazu "Nežádejte od nás, abychom vypracovali vaše referáty, úkoly a jiné školní úlohy..."),   školní úlohy nevypracováváme.
Knihu, která by se přímo zabývala rozborem Villonových balad, jsme nenašli. Čerpat můžete ale i z doslovů a předmluv k různým vydání Villonova díla, kde lze najít  myšlenky a odpovědi aspoň na některé vaše otázky. Dvorská poezie a tedy i poezie  F. Villona se zabývá láskou,  ale i skepsí;  skepse - přesvědčení, že nic nelze tvrdit, že všemu vládne nejistota ("mám za jisté, co v nejistotu vyzní").
 V dvorské poezii je plození totéž co tvoření a poezie totéž co láska a pramen inspirace i pramen lásky vysychá. V dvorské poezii je pramen (nebo studánka) symbolem nejvyššího stupně lásky. V tomto  smyslu o něm hovoří Francois Villon i v Baladě ze soutěže v Blois: "Já umírám zde u studánky žížní".
Čerpáno z: POHORSKÝ, Aleš. Francois Villon Šibeničník. Praha: Československý spisovatel, 1987.
Baladické verše klasika francouzské středověké literatury dodnes udivují čtenáře. Dnes již klasický literární termín "villonovská balada" je útvar, složený "ze čtyř slok, z nichž první tři obsahují 7-12 veršů, zatímco závěrečná čtvrtá sloka v sobě skrývá už jen polovinu veršů ze slok předcházejících..."
Charakteristiku Villonových balad lze najít např. ve volně přístupné  práci na internetu:
"- forma francouzské /villonské balady/ - skládá se ze třech delších strof /každá z nich má 7 až 12 veršů/ a z dozpěvu /poslání/ o polovičním rozsahu, poslední verš každé strofy se opakuje jako písňový refrén."
Další zdroj říká:
vedle subjektivního a otevřeného pohledu na svět vnesl francouzský básník  do literatury nový literární útvar - villonskou baladu. Jedná se o lyricko-epickou skladbu, která je rozčleněna do tří strof po sedmi až dvanácti verších, které gradují v závěrečnou čtvrtou strofu. Ta je složena za čtyř až šesti veršů, rekapituluje námět předchozích strof a vyjadřuje hlavní myšlenku celé balady. Poslední verš každé strofy se opakuje. Označuje se jako refrén, Villon se v něm obrací ke čtenáři a vyzdvihuje motiv celé básně.
Všechny balady (sociální, lidová, umělá) se vyznačují tragickým zakončením. Je tomu tak i u Villona, který vyjádřil svůj tragický životní osud a svou rozpolcenost básnickými oxymórony (protimluva, v lingvistice spojení slov, jejichž význam se navzájem vylučuje - např. "ohlušující ticho"...). "Já u pramene jsem a žízní hynu; horký jak oheň, zuby drkotám..."
Právě kontrastnost se stala znakem Villonovy balady, která po něm byla později pojmenována.
Za přečtení stojí i rozbor a shrnutí díla v práci, viz http://dspace.upce.cz/bitstream/10195/32551/1/CL202.pdf

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

11.12.2012 11:36